Loňský kleč, čertovy vousy, fousek nebo třeba denní sen, větrnička, zvonec tak lidé konikleci, jehož vědecký název zní Pulsatilla, kdysi říkali. Svědčí to o tom, že se v naší blízkosti zdržuje odpradávna.

Chceme-li ho mít ve vlastní zahrádce, zajdeme si pro něj k zahradníkovi nebo k pěstiteli skalniček. V žádném případě ho neodnášíme z volné přírody, je totiž zákonem chráněný!

Fešák s kožíškem

Jakmile se vzduch ohřeje, probudí v listové růžici touhu poporůst každý den o kousek výš. Delikátně vykrajované listy však nikdy nedosáhnou výšky válcovitých květních lodyh, které se prodlužují do doby, než začnou uzrávat plody.

Zatímco za květu měří 10 až 30 cm, po odkvětu to může být klidně o 15 cm víc. Květy, fešácky usazené po jednom na koncích lodyh přizdobených trychtýřovitě uspořádanými listeny, se v závislosti na druhu běžně otevírají od března do konce května.

Některé jsou bílé, bledě až tmavě růžové, jiné namodralé, fialové, vínově červené, vzácně i žluté. V chladu či za deště se sklánějí jako zvonce. Sluníčku se zase po vzoru slunečnic vystavují vstříc a hvězdovitě se rozevírají, aby odhalily zlatý poklad uprostřed.

Jarní něha. Bledé zvonce ve spojení s jemňounce stříhanými listy a listeny vypadají, jako by je stvořily křehké jarní víly.

Jarní něha. Bledé zvonce ve spojení s jemňounce stříhanými listy a listeny vypadají, jako by je stvořily křehké jarní víly.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Stovky žlutých tyčinek se těší zájmu jak u včel, tak u čmeláků, s nimiž má koniklec jedno společné: i on je samý chloupek. Listy, lodyhy, dokonce poupata i květy pokrývá bělavě huňatý kožíšek, který je chrání před chladem, překvapivě taky před horkem a nájezdem žravých slimáků.

Praktický význam má rovněž jemňounké chmýří na nažkách v souplodí. Snáze se do nich opře vítr a semena tak mají možnost vycestovat do vzdálenějších koutů.

Jemný kožíšek. Chloupky pokrývají takřka celou rostlinu. Chrání ji před chladem, přehřátím i před slimáky.

Jemný kožíšek. Chloupky pokrývají takřka celou rostlinu. Chrání ji před chladem, přehřátím i před slimáky.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Nečichat a nehladit!

Kromě kultivarů jsou nejčastěji k vidění koniklec německý (Pulsatilla vulgaris), velkokvětý (P grandis), jarní (P vernalis), luční (P pratensis), otevřený (P patens) a alpínský (P. alpina). Posledně jmenovaný a hrstka odrůd se pyšní květy bělejšími než alabastr, na okamžik bychom si je mohli poplést s čemeřicí černou nebo sasankou. S oběma je koniklec příbuzný, patří totiž do téhož společenství pryskyřníkovitých (Ranunculaceae).

S ostatními členy, jako jsou blatouch, žluťucha či oměj, nesdílí podobenství, ale jedovatost, takže pozor na něj! Při kontaktu se šťávou může podráždit kůži, po požití vyvolává žaludeční a střevní potíže. Raději ani nečicháme k rozvitým květům, aby nám pylová zrnka nezanítila sliznici!

S dřevinami. Trpasličí odrůdy dřišťálu (Berberis thunbergii) a borovice koniklec neutiskují, naopak zdůrazňují jeho půvaby.

S dřevinami. Trpasličí odrůdy dřišťálu (Berberis thunbergii) a borovice koniklec neutiskují, naopak zdůrazňují jeho půvaby.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

V trávě i v kamení

Konikleců u nás bývalo mnohem víc než dnes, kdy jsou ve volné krajině ohroženým druhem. O to víc potěší na zahradě, ať už mezi kameny jako parťáci všelijakých skalniček, nebo ve stepní partii po boku nízkých kavylů (Stipa), kostřav (Festuca) a blízce příbuzných hlaváčků jarních (Adonis vernalis).

Mezi kameny. Konikleci k zakotvení stačí úzká škvíra. S hledáním vody v hlubších vrstvách nemá díky dlouhým kořenům problém.

Mezi kameny. Konikleci k zakotvení stačí úzká škvíra. S hledáním vody v hlubších vrstvách nemá díky dlouhým kořenům problém.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

V hajní zahrádce jim to mimořádně sluší s něžnými sasankami lesními (Anemone sylvestris). Stejně dobře se uplatní v moderním štěrkovém záhonu, kde roste směs trpasličích odrůd dřevin, jako jsou např. borovice, jedličky či dřišťály (Berberis) s tavolníky (Spiraea) a tvarovaným zimostrázem (Buxus).

Zátiší se sasankami. S dvojicí, která se roztančí při sebemenším záchvěvu větru, je v hajní zahrádce i na skalce pěkně veselo.

Zátiší se sasankami. S dvojicí, která se roztančí při sebemenším záchvěvu větru, je v hajní zahrádce i na skalce pěkně veselo.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Odolný vytrvalec

Vyhlédneme na zahradě místo, kam aspoň půlku dne svítí slunce, a tam koniklec zasadíme. Dobře si to rozmyslíme, protože jeho kořeny vrůstají hluboko do země, což znesnadňuje pozdější přesazování. Díky této vlastnosti lépe odolává delšímu období bez srážek. Vysokého věku se dožívá v běžné, na živiny spíš chudší hlíně s rychlým odtokem vody.

Chundelatá plodenství. Koniklec je jednou z nemnoha trvalek, které zůstávají atraktivní ještě dlouho po odkvětu.

Chundelatá plodenství. Koniklec je jednou z nemnoha trvalek, které zůstávají atraktivní ještě dlouho po odkvětu.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Stejně jako ve volné přírodě má rád, když mu vítr občas načechrá jemný kožíšek. Necháme tedy kolem něj dostatek místa. V tlačenici nejenže nevynikají jeho přednosti, ale také ztrácí životaschopnost.

Nové rostliny si můžeme vypěstovat ze semen, nejlépe hned po dozrání, jelikož rychle ztrácejí klíčivost.

Posvícení pro opylovače. Nejen v bílých květech, jakými se pyšní některé odrůdy či koniklec alpínský, vyniká množství pylových tyčinek.

Posvícení pro opylovače. Nejen v bílých květech, jakými se pyšní některé odrůdy či koniklec alpínský, vyniká množství pylových tyčinek.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo