Členka anglické zahradnické společnosti se po studiu zahradní a krajinné tvorby na VOŠ v Mělníku věnuje především tvorbě soukromých zahrad, do kterých promítá své nadání pro celoročně zajímavé smíšené výsadby a hlavně respekt k zákonitostem přírody.

Zahradní architektka Kateřina Pospíšilová díky své profesi poznává, že lidé znovu touží být přírodě nablízku.

Zahradní architektka Kateřina Pospíšilová díky své profesi poznává, že lidé znovu touží být přírodě nablízku.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Vlastní zelenou oázu v Libři nedaleko Prahy navrhla tak, aby probouzela úsměv ve tváři už od brzkého jara. S čím se při tom potýkala a proč podle ní na záhon nepatří geotextilie? To a ještě mnohem víc se dozvíte v našem rozhovoru.

Zahrady projektujete deset let. Co vás na téhle profesi baví, odkud čerpáte inspiraci?

Zůstává za mnou něco hmatatelného, dílo, které jsem z papíru přenesla do něčího života, dělá mu radost a plní sny. Je to vzrušující, ale zároveň na sebe člověk bere obrovskou zodpovědnost. Čím jsem starší, tím intenzivněji a podrobněji si všímám krajiny kolem sebe, rostlin, živočichů a vazeb mezi nimi. To je nekonečná zásobárna nápadů, podobně jako obraz, kvalitní kniha.

Za inspirací ráda cestuji do Německa, Holandska, nejčastěji ale do Británie, kde jsem delší dobu žila a pracovala.

Jak se vyvíjela vaše vlastní zahrada?

Pozemek o velikosti přibližně 600 m2 býval součástí louky, na kterou ve spodní partii přirozeně navazuje. Stěhovala jsem se do novostavby, tudíž i zahrada byla nepopsaným listem.

Rozkvetlé bordury. Zahradní kolečko je neustále v pohotovosti. Cestu k němu zkrášlují rozkošné tařičky na okraji záhonu.

Rozkvetlé bordury. Zahradní kolečko je neustále v pohotovosti. Cestu k němu zkrášlují rozkošné tařičky na okraji záhonu.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Dnes slaví třináctý rok života a je v ní od všeho trochu. I proto, že je mojí pokusnou laboratoří. Převažuje část okrasná s pobytovým trávníkem a velkoplošnými záhony trvalek, keřů a stromů.

Mám ráda rozevláté neformální výsadby v kombinaci s čitelným půdorysem zahrady a kvalitně provedenými architektonickými prvky, jako jsou zídky, cesty či vodní prvky. Bohatě osázený je i svah pod terasou u domu, kde prospívají skalničky včetně floxů a pryšců.

Svah pod terasou. Kromě cibulovin ho majitelka vyšperkovala růžemi a kompaktními trvalkami, jimž dělají společnost barevné skalničky.

Svah pod terasou. Kromě cibulovin ho majitelka vyšperkovala růžemi a kompaktními trvalkami, jimž dělají společnost barevné skalničky.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Součástí zahrady je užitková partie s kompostem a vyvýšenými záhony. Ty jsou na těžké jílovité půdě, se kterou se tu potýkám, skoro nutností. Půda se v nich rychle ohřívá, lépe propouští vodu a slimáci se jim spíš vyhýbají.

Kolik času věnujete údržbě?

Každý den chvilku. Moc ráda přitom pozoruji změny, které se v zahradě odehrávají. Stačí při večerní procházce sem tam něco ustřihnout, vytrhnout, sklidit a prostor krásně prokoukne.

Barvy jako doping. Máloco dokáže po zimě rozveselit zahradu tak jako ptačí trylky a zářivé barvy tulipánů.

Barvy jako doping. Máloco dokáže po zimě rozveselit zahradu tak jako ptačí trylky a zářivé barvy tulipánů.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Nejvíc si užívám dny, kdy mám čas se do zahrady opravdu ponořit, zamazat se od hlíny. To je potřeba hlavně teď na jaře. V boji proti škůdcům mi pomáhají ptáci, slepýši, ježci, ale taky žáby a ještěrky, které do zahrady často zavítají.

Od jara tady poletuje spousta včel a čmeláků, hemží se to tu všelijakými brouky včetně slunéček sedmitečných, v létě se tady objevuje několik druhů motýlů.

Zdá se, že žijete v dokonalém souladu s přírodou.

K tomu, abychom v zahradě slavili úspěchy, nepotřebujeme pomoc herbicidů ani pesticidů. Snazší je naučit se zahradě naslouchat a nechat ji volně dýchat. Pak se v ní zabydlí přirození predátoři a s nimi i rovnováha, která v přírodě běžně funguje.

Užitečné živočichy do zahrady nalákáme rychleji a ve větším počtu, když jim poskytneme úkryt a potravu. Osvědčily se mi hromádky kamenů, větví, ale i kompost, kde rádi odpočívají slepýši.

Moment překvapení. Ten je podle Katky důležitý a může mít podobu třeba důmyslně zakomponované užitkové zahrady.

Moment překvapení. Ten je podle Katky důležitý a může mít podobu třeba důmyslně zakomponované užitkové zahrady.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Záhony neuklízím na podzim, ale až koncem zimy, protože spousta tvorů přezimuje pod spadaným listím, v suchých trsech či stéblech. Důležitá je také zdravá půda, protože od toho, co se děje pod zemí, se odvíjí veškerý život na jejím povrchu.

Záhony jsou pěkně zapojené, bez mezer. Jak toho lze dosáhnout?

Musíme pochopit, že bezúdržbový záhon prostě neexistuje, a přestat používat geotextilii. Jednak pod ní půda nemůže fungovat tak, jak by měla a jak potřebuje, jednak se tím odsuzujeme k nekonečnému mulčování, protože kůra nebo štěpka zakrývající geotextilie se časem rozpadá, a navíc zakyseluje půdu.

Geotextilie brání přirozenému rozrůstání rostlin, nejen půdopokryvných. Místo toho, aby záhon postupně celý zaplnily, jsou odsouzené k živoření na několika centimetrech čtverečních.

Štěrkový záhon. Mezery se postupně zaplňují odnožemi a semenáči matečních rostlin. V přirozeném šíření jim totiž nebrání geotextilie.

Štěrkový záhon. Mezery se postupně zaplňují odnožemi a semenáči matečních rostlin. V přirozeném šíření jim totiž nebrání geotextilie.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Nelze přehlédnout množství tulipánů. Jak je udržujete v dobré kondici?

Nejjistější je výsadba do zvýšených nebo důkladně drenážovaných záhonů, protože cibule tulipánů mají raději sucho, a to i v létě. Po odkvětu je většinou nevyzvedávám a nedělím, spíš na podzim dosazuji nové.

K mým oblíbencům patří odrůdy v sytých, ale ne křiklavých barvách, které se nad čerstvou zelení narašených trvalek vyjímají jako vzácné drahokamy. S hraboši, kterým cibule chutnají, problém nemám, možná proto, že na zahradě hlídkuje náš kocour Medík.

Zdravé tulipány. Lebedí si na sluníčku v dobře propustné půdě. Půdu si Katka náležitě hýčká a obohacuje vlastním kompostem.

Zdravé tulipány. Lebedí si na sluníčku v dobře propustné půdě. Půdu si Katka náležitě hýčká a obohacuje vlastním kompostem.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo