Když se zahrada promění v rozkvetlý ráj

Členka anglické zahradnické společnosti se po studiu zahradní a krajinné tvorby na VOŠ v Mělníku věnuje především tvorbě soukromých zahrad, do kterých promítá své nadání pro celoročně zajímavé smíšené výsadby a hlavně respekt k zákonitostem přírody.

Vlastní zelenou oázu v Libři nedaleko Prahy navrhla tak, aby probouzela úsměv ve tváři už od brzkého jara. S čím se při tom potýkala a proč podle ní na záhon nepatří geotextilie? To a ještě mnohem víc se dozvíte v našem rozhovoru.

Zůstává za mnou něco hmatatelného, dílo, které jsem z papíru přenesla do něčího života, dělá mu radost a plní sny. Je to vzrušující, ale zároveň na sebe člověk bere obrovskou zodpovědnost. Čím jsem starší, tím intenzivněji a podrobněji si všímám krajiny kolem sebe, rostlin, živočichů a vazeb mezi nimi. To je nekonečná zásobárna nápadů, podobně jako obraz, kvalitní kniha.

Za inspirací ráda cestuji do Německa, Holandska, nejčastěji ale do Británie, kde jsem delší dobu žila a pracovala.

Pozemek o velikosti přibližně 600 m2 býval součástí louky, na kterou ve spodní partii přirozeně navazuje. Stěhovala jsem se do novostavby, tudíž i zahrada byla nepopsaným listem.

Dnes slaví třináctý rok života a je v ní od všeho trochu. I proto, že je mojí pokusnou laboratoří. Převažuje část okrasná s pobytovým trávníkem a velkoplošnými záhony trvalek, keřů a stromů.

Mám ráda rozevláté neformální výsadby v kombinaci s čitelným půdorysem zahrady a kvalitně provedenými architektonickými prvky, jako jsou zídky, cesty či vodní prvky. Bohatě osázený je i svah pod terasou u domu, kde prospívají skalničky včetně floxů a pryšců.

Součástí zahrady je užitková partie s kompostem a vyvýšenými záhony. Ty jsou na těžké jílovité půdě, se kterou se tu potýkám, skoro nutností. Půda se v nich rychle ohřívá, lépe propouští vodu a slimáci se jim spíš vyhýbají.

Každý den chvilku. Moc ráda přitom pozoruji změny, které se v zahradě odehrávají. Stačí při večerní procházce sem tam něco ustřihnout, vytrhnout, sklidit a prostor krásně prokoukne.

Nejvíc si užívám dny, kdy mám čas se do zahrady opravdu ponořit, zamazat se od hlíny. To je potřeba hlavně teď na jaře. V boji proti škůdcům mi pomáhají ptáci, slepýši, ježci, ale taky žáby a ještěrky, které do zahrady často zavítají.

Od jara tady poletuje spousta včel a čmeláků, hemží se to tu všelijakými brouky včetně slunéček sedmitečných, v létě se tady objevuje několik druhů motýlů.

K tomu, abychom v zahradě slavili úspěchy, nepotřebujeme pomoc herbicidů ani pesticidů. Snazší je naučit se zahradě naslouchat a nechat ji volně dýchat. Pak se v ní zabydlí přirození predátoři a s nimi i rovnováha, která v přírodě běžně funguje.

Užitečné živočichy do zahrady nalákáme rychleji a ve větším počtu, když jim poskytneme úkryt a potravu. Osvědčily se mi hromádky kamenů, větví, ale i kompost, kde rádi odpočívají slepýši.

Záhony neuklízím na podzim, ale až koncem zimy, protože spousta tvorů přezimuje pod spadaným listím, v suchých trsech či stéblech. Důležitá je také zdravá půda, protože od toho, co se děje pod zemí, se odvíjí veškerý život na jejím povrchu.

Musíme pochopit, že bezúdržbový záhon prostě neexistuje, a přestat používat geotextilii. Jednak pod ní půda nemůže fungovat tak, jak by měla a jak potřebuje, jednak se tím odsuzujeme k nekonečnému mulčování, protože kůra nebo štěpka zakrývající geotextilie se časem rozpadá, a navíc zakyseluje půdu.

Geotextilie brání přirozenému rozrůstání rostlin, nejen půdopokryvných. Místo toho, aby záhon postupně celý zaplnily, jsou odsouzené k živoření na několika centimetrech čtverečních.

Nejjistější je výsadba do zvýšených nebo důkladně drenážovaných záhonů, protože cibule tulipánů mají raději sucho, a to i v létě. Po odkvětu je většinou nevyzvedávám a nedělím, spíš na podzim dosazuji nové.

K mým oblíbencům patří odrůdy v sytých, ale ne křiklavých barvách, které se nad čerstvou zelení narašených trvalek vyjímají jako vzácné drahokamy. S hraboši, kterým cibule chutnají, problém nemám, možná proto, že na zahradě hlídkuje náš kocour Medík.