Jak sám čtenář s mírnou nadsázkou říká, od doby, kdy začal zahradu budovat, původně malé stromky narostly do takové výšky, že jsou skoro zralé na pokácení.

Vše přitom začalo nenápadně, zasazením dvou prvních stromů, s čím Oldřichovi pomohl kamarád. Ten mu pak doporučil i mladou profesionální zahradnici, která navrhla vzhled celého prostoru.

„Udělala několik nákresů, než byla konečně spokojená. Bylo vidět, že jí ta práce hodně baví," pochvaluje si Oldřich, který byl s jejími výsledky spokojený.

Majitelé mají rádi dřeviny ve všech jejich tvarech. V těch ztepilých i v převislých.

Majitelé mají rádi dřeviny ve všech jejich tvarech. V těch ztepilých i v převislých.

Přesto ale začal brzy hledat dál. „V každé zahradě by měla být voda," vysvětluje prostě. A právě voda byla tím, co mu na jeho pozemku výrazně chybělo. V obchodě pro kutily si proto pořídil větší plastové jezírko, a to umístil v jedné části zahrady. Když však viděl výsledek své práce, byl zklamaný.

„Ani trochu se mi to nelíbilo, tak jsem oslovil firmu, která se specializuje na budování jezírek," vypráví Oldřich.

Skalku lemují žulové kostky.

Skalku lemují žulové kostky.

Zemina vykopaná při stavbě jezírka posloužila pro vytvoření terénní vlny.

Zemina vykopaná při stavbě jezírka posloužila pro vytvoření terénní vlny.

Firma vybudovala krásné velké jezírko a nasadila do něj koi kapry, raky a želvy. Jezírko má přírodní filtraci a čtenář do něj přidává chemické prostředky jen na jaře. Důvodem je zabránit množení řas ve vodě.

„Bez toho by to bohužel nešlo, jezírko by se jimi jinak zahltilo. Rybám, rakům nebo želvám tato chemie naštěstí nevadí," říká čtenář.

Z mostu se dobře krmí rybičky nebo nabírá voda. Těžko si představit větší jezírko bez tohto užitečného doplňku.

Z mostu se dobře krmí rybičky nebo nabírá voda. Těžko si představit větší jezírko bez tohoto užitečného doplňku.

Nad vodou jezírka přímo idylicky rozprostírá své větve vrba. Čtenář ji dostal od místní květinářky, když měla kmínek silný asi jako palec. Budování jezírka s sebou přineslo ještě jednu změnu. Zemina, kterou bylo třeba vykopat, posloužila jako materiál pro terénní vlnu.

„Takhle je to mnohem hezčí. Vypadá to jako přirozený kus krajiny a ne jen jako placka s trávníkem," libuje si čtenář, který ovšem na rozdíl od jiných majitelů zahrad nepovýšil svůj trávník na nic nedotknutelného.

Naopak, ten jeho dostává chvílemi solidně zabrat. „Děti na něm jezdí klidně na kole, syn začíná jezdit na motorce, tak se občas po něm projede i na ní, pes po trávníku běhá také bez omezení. Akorát vyhrabávat díry v něm nesmí," vypráví Oldřich.

V zahradě není o romantická zákoutí nouze.

V zahradě není o romantická zákoutí nouze.

Původní staré plastové jezírko čtenář nevyhodil, jen ho přemístil pod javor. Sice už skoro celé zarostlo, ale jak říká, stále je na něm poznat, že je plastové.

Želvám, které jsou ve skutečnosti pěkné cestovatelky, zdá se, tento materiál nijak zvlášť nevadí. Jezírko s oblibou používají jako svůj druhý domov.

Koloběh života
Kdo by si myslel, že chov koi kaprů a želv je pouze mírumilovnou a idylickou záležitostí, byl by možná překvapen. Za deset let, co Oldřich chová své koi kapry, jich několik uhynulo přirozenou cestou, ale nemálo jich ulovila kočka. „Sedne si k jezírku, a jak do něj vrhá stín, tak si ryby myslí, že dostanou krmení a připlují k ní. No a on je pak tlapkou vyhodí ven z vody a sežere," popisuje čtenář.
O nic pozadu za kočkou nezůstávají ovšem ani želvy. ”Lidé si myslí, jak jsou želvy pomalé, ale to jsou jenom na souši, ve vodě jsou strašně rychlé. Leží u břehu na dně, a když se na mělčině objeví pták, který jde pít, stáhnou ho pod hladinu a sežerou. To je také důvod, proč skoro nikdo želvy nechce, jsou to ve skutečnosti hrozní agresoři, kteří sežerou všechno, na co přijdou," doplňuje Oldřich.
Hladina jezírka je zdánlivě klidná. Nejednomu ptáčkovi se ale již stala osudnou. Na mělčině totiž číhají želvy.

Hladina jezírka je zdánlivě klidná. Nejednomu ptáčkovi se ale již stala osudnou. Na mělčině totiž číhají želvy.

Zahrada rozkládající se kolem rodinného domu, kde Oldřich bydlí se svou ženou, dvěma dětmi a psem není rozdělena na funkční zóny. Vše se vzájemně prolíná, všude je umožněn volný pohyb.

„Mít trávník, na který se pak nesmí ani vstoupit, to by mi přišlo hloupé," vysvětluje čtenář. Pro společná posezení s přáteli tak využívá buď terasu, nebo starobylý altán. Ten má jednu zeď z červených cihel, jinak je celý dřevěný. Jeho konstrukce je zajímavá tím, že v ní není jediný hřebík. Jako pojící materiál posloužily dřevěné spojovací kolíky.