Díky nim alespoň na chvíli zapomeneme na úbytek denního světla i klesající teploty. Z dálky keře upoutají zářivě žlutou barvou, z blízka všemi možnými odstíny od jemně vanilkového přes citronový, hořčicový až po medově zlatý.

Existuje spousta druhů a kultivarů, které se spolehlivě vybarvují každý rok. Tady je malá přehlídka těch nejpůvabnějších.

Překvapivá magnolie

Když se řekne magnolie neboli šácholan, chcete-li, každý si hned vybaví velké jarní květy. Vzbudit pozornost ale umí i v závěru vegetační doby. Při pohledu na košatou korunu šácholanu Loebnerova (Magnolia x loebneri) Merrill, jehož listy září jako zlaté dukáty, by mohl puknout závistí leckterý javor, který mnozí považují za krále podzimu. Nezklame ani tehdy, když se babí léto nevydaří a velké obvejčité listy získají střídmější hořčicově žlutý odstín.

Šácholan Loebnerův (Magnolia x loebneri) Merrill vzbuzuje pozornost i v závěru vegetační doby.

Šácholan Loebnerův (Magnolia x loebneri) Merrill vzbuzuje pozornost i v závěru vegetační doby.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

TIP: Chceme-li zvýraznit urozený vzhled magnolie, vysadíme ji o samotě, nejlépe před zeď nebo udržovaný živý plot. Pěkná je také v trávníku. Miluje slunce, ale snáší i polostín.

Nedoceněná kuska

Kuska větší, někdy nazývaná fotergila (Fothergilla major), je dosud málo vídaný, asi 2,5 m vysoký a stejně tak široký keř, blízce příbuzný vilínu. V dubnu, ještě než vyraší listy, nakvétá bělavými květy, které pro velké množství tyčinek připomínají kartáčky na vymývání lahví. S příchodem chladných dnů se velké, okrouhlé listy zbarvují do šafránově žluté, později až oranžové barvy. Upřednostňuje slunce a vlhčí, nevápenitou půdu. Na choroby a škůdce netrpí.

TIP: Kusce sluší přirozenost. Tvarovacího řezu se pokud možno vyvarujeme.

Uplatníme ji buď jako solitérní rostlinu, třeba ve velkém záhonu, nebo ve volně rostoucím keřovém pásu.

Prostá krása lísky

Lísku obecnou (Corylus avellana), snad že je všeobecně známá a roste v otevřené krajině, mnozí odsouvají na vedlejší kolej. Přitom má co nabídnout. Nejen zdravé oříšky a kuriózní samčí květy, z nichž už koncem zimy práší pyl, ale také velké, vroubkované listy, které s podzimem získávají kanárkově žlutou barvu.

Kanárci na nebi? Ne, to jen líska obecná (Corylus avellana) předvádí svou krásnou podzimní tvář.

Kanárci na nebi? Ne, to jen líska obecná (Corylus avellana) předvádí svou krásnou podzimní tvář.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Nenáročný oříškový keř obohatí jak okrasnou, tak užitkovou zahrádku. Prospívá všude kromě míst s nedostatečným odtokem vody.

TIP: Aby se rychle rostoucí líska pěkně zahustila, seřízneme ji hned po výsadbě asi o polovinu. Radikálnějším řezem až ke kotníkům obnovíme mladistvý vzhled starších, přerostlých keřů.

Proměnlivá tvář hortenzií

Je jen málo dřevin, jejichž květy zahrádkáři vyhlížejí s takovou netrpělivostí. Hortenzie jsou rok od roku krásnější, šarmem a elegancí sobě vlastní šlapou na paty růžím. Na rozdíl od nich však zůstávají atraktivní ještě dlouho po odkvětu.

Proměnou procházejí květenství i listy. Zatímco hortenzii velkolistou (Hydrangea macrophylla) zdobí jemný odstín vanilky, listy hortenzie latnaté (H. paniculata) září jako kůra citronu. Obě vyžadují nevysychavou, živnou půdu.

Hortenzie latnatá (Hydrangea paniculata) Limelight se mění jako chameleon. Květy na podzim zrůžoví, listy zezlátnou.

Hortenzie latnatá (Hydrangea paniculata) Limelight se mění jako chameleon. Květy na podzim zrůžoví, listy zezlátnou.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

TIP: Pěstujeme-li větší množství hortenzií, vysadíme je na různých místech v zahradě spíš než všechny pohromadě. Lépe tak vyniknou jejich tvary i barvy.

Vděčný tavolník

Tavolník japonský (Spiraea japonica) je nenáročný na péči, skromný na místo, celé léto bohatě kvete a přitahuje motýly. Existuje v mnoha kultivarech, zejména růžově kvetoucích. Některé variety mají listy žluté celou sezónu, většina však zlátne až na jejím konci.

Jelikož dorůstá přibližně jen do výšky kolen, upozorníme na něj větším počtem ve skupině anebo ho zkombinujeme se stálezelenými rostlinami, které krásně zvýrazní podzimní vybarvení lístků.

Řada tavolníků japonských (Spiraea japonica) září na pozadí ze stálezelených zeravů.

Řada tavolníků japonských (Spiraea japonica) září na pozadí ze stálezelených zeravů.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

TIP: Při zpětném řezu necháme na keři několik plodenství. Na příhodném místě se tavolník samovolně vysemení a my tak získáme nové rostlinky úplně zadarmo.

Pichlavý dřišťál

Málokdo zůstane ušetřen bolestivého píchnutí při práci s trnitými dřišťály (Berberis). Záhy je však vše odpuštěno, protože tyto rozmanité keře zkrášlují zahradu od jara do zimy.

Ve třetí roční době předvádí většina druhů a odrůd šarlatový šat, ale třeba oblíbený Thunbergův kultivar Aurea zbarvuje své drobné lístky do teplého medově zlatého odstínu. Ten pěkně kontrastuje s rudými plody, které navzdory oblibě u ptáků zůstávají na keři dlouho do zimy.

Dřišťál Thunbergův (Berberis thunbergii) Aurea je jedním z mála v tomto rozmanitém rodě, jehož listy maluje chlad dozlatova.

Dřišťál Thunbergův (Berberis thunbergii) Aurea je jedním z mála v tomto rozmanitém rodě, jehož listy maluje chlad dozlatova.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

TIP: Neotřelou a přitažlivou podívanou vykouzlíme, když mezi trnitými výhony dřišťálů necháme proplétat jemná stébla okrasných trav.

Pokaždé jinak

Chladnoucí slunce, vlhký vzduch, delší noci, to jsou důvody, proč se chlorofyl v listech začíná rozkládat a uvolňovat místo pro ostatní pigmenty, třeba karotenoidy, které mají na svědomí žluté zabarvení.

Jak intenzivně se keře vybarví? To záleží na tom, jaké počasí od konce prázdnin panuje. Čím je vlídněji, tím brilantnější představení můžeme očekávat.

Dvakrát měř…

Než si keř pořídíme, zjistíme, do jaké velikosti doroste. Většina se pohodlně vejde i na ten nejmenší pozemek, mnoho jich snáší redukční řez, ale existují i takové, které v dospělosti velikostí konkurují stromům.

Při výběru se vždy řídíme možnostmi a rozměry naší zahrady!