To, jakého věku se trvalky dožívají, ovlivňuje mnoho faktorů. Kromě klimatu, stavu půdy, dostupnosti vody a živin nebo péče jsou pro spokojený život rostlin rozhodující také světelné podmínky. Zda potřebují slunce, nebo si libují spíš ve stínu, zjistíme nejlépe podle toho, odkud pocházejí.

Které trvalky chtějí slunce

Plné slunce, dostatek živin a půdní vlhkosti vyhovuje nejpočetnější skupině dlouhověkých kvetoucích trvalek, např. třapatkám lesklým (Rudbeckia fulgida), třapatkovkám (Echinacea purpurea) či pivoňkám (Paeonia). Pivoňky přinášejí radost několika generacím, dožívají se úctyhodných padesáti i více let.

Dostatek slunce a půdní vlhkosti zajišťuje denivkám (Hemerocallis) bohatou násadu květů.

Dostatek slunce a půdní vlhkosti zajišťuje denivkám (Hemerocallis) bohatou násadu květů.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Při výběru oblíbených plamenek (Phlox paniculata) a straček (Delphinium), které tak krásně zapadají do venkovských zahrádek, musíme zvolit správný druh a kultivar. Plnokvěté a pestrobarevné variety zpravidla žijí kratší dobu.

Na slunci se daří také denivkám (Hemerocallis) kvetoucím v pestré škále barev. Jestliže ale máme půdu spíše písčitou, která rychle vysychá a ztrácí živiny, vysadíme na takové místo raději exoticky vyhlížející juku vláknitou (Yucca filamentosa). Když tato plně mrazuvzdorná trvalka po několika letech rozkvete svícemi velkých zvonkovitých, krémově bílých květů, stane se chloubou celé zahrady.

Na horko a sucho se dobře adaptovala také voňavá trvanlivá směsice řebříčku (Achillea), dobromysli (Origanum vulgare) a šanty (Nepeta).

Juky (Yucca filamentosa) patří k nejdéle žijícím trvalkám. Květní stvoly dosahují výšky i přes dva metry.

Juky (Yucca filamentosa) patří k nejdéle žijícím trvalkám. Květní stvoly dosahují výšky i přes dva metry.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Komu vyhovuje polostín

Polostinné záhony sluneční paprsky osvětlují pouze několik hodin denně. Za polostinné považujeme i plochy pod řídce olistěnými dřevinami, které vrhají tzv. střídavý neboli šachovnicový stín. Půda je tu obvykle mírně vlhká, což vyhovuje čemeřicím (Helleborus) a rozmanitým kakostům (Geranium).

Kakosty (Geranium) jsou nesmírně skromné a tolerantní trvalky do polostínu.

Kakosty (Geranium) jsou nesmírně skromné a tolerantní trvalky do polostínu.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Na sklonku léta tady své zajímavé květy ukazují oměje (Aconitum carmichaelii) a půvabné sasankovky (Anemone x hybrida). U sasankovek alias podzimních sasanek je v prvních několika letech důležité zazimování, jinak se může stát, že vymrznou.

Riziko snížíme i tím, že rostliny vysadíme na jaře, aby měly dostatek času důkladně zakořenit.

Několik hodin slunce denně potřebuje vlhkomilný, motýly hojně vyhledávaný kyprej vrbice (Lythrum salicaria).

Několik hodin slunce denně potřebuje vlhkomilný, motýly hojně vyhledávaný kyprej vrbice (Lythrum salicaria).

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Na místech s vysokým sloupcem vody, v okolí jezírka a potůčku, kde půda nevysychá, dlouhodobě prospívají štíhlé a elegantní kypreje vrbice (Lythrum salicaria), popelivky (Ligularia) nebo náš milý domácí blatouch bahenní (Caltha palustris) s jarními jiskřivě zlatými květy.

Kdo vynikne ve stínu

Hluboký stín při severních zdech a pod vzrostlými dřevinami je pro zahrádkáře často velký oříšek. Přesto existuje mnoho vhodných adeptů, kteří do nehostinných míst vnášejí barevnost, tvar i zajímavou texturu. Třeba bohyšky (Hosta) s listy krémově panašovanými, zlatými či namodralými, kapradiny a bohatě kvetoucí čechravy (Astilbe).

Kouzelnými růžovými, někdy také bílými květy se v době od května do června zdobí srdcovka nádherná (Dicentra spectabilis) s elegantně prohnutými výhony v trsech s výškou dosahující téměř 1 m. Listy ve stínu zůstávají pěkné dlouho do léta, pak rostlina zatahuje.

Žíznivou rodgerzii (Rodgersia) prozrazují mohutné listy a pyramidální květní laty.

Žíznivou rodgerzii (Rodgersia) prozrazují mohutné listy a pyramidální květní laty.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Vysokého věku se ve stínu dožívají i skuteční obři, jakými jsou udatna lesní (Aruncus dioicus) s načechranými latami krémových kvítků a mnohé druhy rodgerzií (Rodgersia) s mohutnými květenstvími a vždy nápadnými, zajímavě tvarovanými listy. Máme na paměti, že velká listová plocha si žádá dostatečný přísun vody.

Naopak v suchém stínu se daří vytrvalcům, jako jsou škornice (Epimedium), mochnička (Waldsteinia) a kontryhel měkký (Alchemilla mollis). Časem se rostliny spojují do hustého pokryvu z listů, které mezi sebe nepustí žádný plevel.