Ocitli jsme se v Horních Lysečinách, což je kousek nad Horním Maršovem, kde se vlévá do Úpy Lysečinský potok. Ten pramení vysoko v horách a do Maršova jeho vody tečou úzkým svažitým údolíčkem, kde mezi kopci stojí u sebe dvě krásné nové roubenky. Majiteli jsou Stanislava a Petr Novotní z Jaroměře.

Rychlé rozhodnutí

Nejprve je třeba vědět, že Stáňa a Petr mají čtyři děti – čtrnáctiletého Filipa, jedenáctiletou Karolínku, desetiletou Nikolku a pětiletého Daniela. A také spoustu dobrých kamarádů. Najít pro početnou partu místo, kam by se všichni o víkendech a společných dovolených vešli, byl ale trochu problém. Proto začali přemýšlet o vlastní chalupě.

„Už delší dobu jsme uvažovali, že si chalupu pořídíme a budeme ji užívat a také pronajímat,“ začínají vyprávět u kávy a voňavé bábovky. To už máme za sebou první zevrubnou prohlídku všech místností v obou roubenkách.

„ Dlouho jsme hledali vhodnou lokalitu. Sem jsme se dostali náhodou. V hospodě nám řekli, že je tu chalupa na prodej. Byli jsme se na ni podívat a shodli jsme se, že místo je krásné – potok, údolí, kopec na sáňkování. Chalupu, která léta patřila národnímu podniku Triola a v níž se později vystřídalo několik dalších majitelů, jsme koupili v září dva tisíce osm. Byli jsme pevně rozhodnuti, že ji opravíme, i když nás od toho všichni zrazovali,“ otevírá Petr album s fotografiemi. Přestože je na nich vidět zchátralé stavení s ošklivými trojdílnými okny a opodál zbytky stodoly, Novotní si to zde zamilovali.

FOTO: JAROSLAV HEJZLAR

„Nechali jsme zpracovat projekt na rekonstrukci. Po zimě se ale chalupa začala rozjíždět. Ukázalo se, že má narušenou statiku. Naše rozhodnutí bylo rychlé – opravovat se nebude. Ta chalupa už neměla duši, nebylo tu co zachovávat, zbourat ji bylo nejlepším řešením,“ konstatuje náš hostitel bez stopy lítosti.

Druhý projekt

Místo stavebního povolení na rekonstrukci najednou potřebovali povolení k bourání. Práce se protáhly o rok. Během té doby Novotní nechali zbourat starou chalupu, jezdili po Krkonoších a Orlických horách a hledali vzorové realizace a také stavitele. „Líbila se nám řada chalup. Nakonec jsme si zvolili tesařství Kamila Kněborta ze Stružince, který byste na mapě našli u Lomnice nad Popelkou,“ konstatují chalupáři, kteří se rozhodli na původně zastavěných pozemcích postavit chalupy dvě. Jedna měla sloužit pro vlastní užívání majitelů, druhá byla od samého začátku určena k pronájmu.

Protože Horní Lysečiny patří do třetí zóny Krkonošského národního parku, bylo nutné mít i jeho souhlas. KRNAP trval na dodržení typických rysů původních krkonošských chalup, což bylo i v zájmu majitelů. Projekt jim vypracoval kamarád Standa Čermák z Jaroměře. Druhé kolo shánění razítek mohlo začít.

FOTO: JAROSLAV HEJZLAR

„Zážitkem pro nás bylo setkání s panem Kněbortem. Dali jsme mu hotový projekt a on ho znovu celý ručně překreslil pro své potřeby. Dřevo na roubenku sám vybral, kompletně připravil k sestavení a společně se svým pomocníkem na již vybetonovanou základovou desku načisto postavil. Přestože sestavoval roubenku až na místě, a to během dvou dnů, vše mu perfektně sedlo,“ s úsměvem vzpomíná Petr.

Dozvídáme se, že jako první začala růst roubenka na místě původní chalupy a s půlročním odstupem druhá stavba, totožná, jen zrcadlově otočená, v místě bývalé stodoly. Základ roubence ale dává kamenná podezdívka, kterou pečlivě postavil Pepa Vít se synem. Dovršením byla stavba komína, kterou si vzal na starost Petr.

„Vybral jsem komínový systém na internetu, podíval jsem se na návod a s kamarádem Láďou, který mně pomáhal po celou dobu, jsme ho postavili bez jakéhokoliv zaváhání.“

Zkouška přátelství

K dokončení ale stále zbývala spousta práce – štíty, podlahy, stropy, okna, dveře, pobití lyžárny, zalištování roubení, schody, podhledy a také samozřejmě nábytek. To vše svěřili do rukou svým dlouholetým přátelům, manželům Vratislavě a Lukášovi Zajíčkovým, kteří mají firmu na výrobu dřevěného nábytku. Díky podobnému životnímu stylu a náhledu na život si obě rodiny velmi dobře rozumí, a to se potvrdilo při realizaci obou chalup. Svým způsobem šlo o velkou zatěžkávací zkoušku přátelství. Novotní byli investoři a na Zajíčkových bylo vše zdárně dokončit.

„Naší prioritou je výroba masivního nábytku, ale zabýváme se také realizacemi štítů, dveří, oken a dalších stavebně truhlářských prvků z masivu,“ vstupuje do hovoru Lukáš Zajíček.

FOTO: JAROSLAV HEJZLAR

„Moc si vážím toho, že i po dvou letech spolupráce naše přátelství trvá. Pro nás tahle zakázka byla velkou výzvou, a dopadla k oboustranné spokojenosti. Zároveň jsme si realizaci vzájemně užívali.“ Jako první se u Zajíčkových vyráběla okna, po nich přišly na řadu štíty, které navrhovala Vratislava. Po vzájemných konzultacích se Stáňou vytvořily dvě varianty pro každou z chalup. I dveře jsou výsledkem ženských debat. Bylo připraveno několik návrhů, všechny vycházely z tradičních tvarů.

„Snažila jsem se je oživit, aby vypadaly hezky. U vstupních dveří do světnic je v horní části prosklení zdobené dekorem,“ ukazuje drobný motiv na pískovaném dvojskle. „Skla venkovních dveří chrání kované mříže.“

Pozor na lněný olej

Podobně vznikal i nábytek do obou chalup. „Veškeré výrobky, které pocházejí z naší dílny, vyrábíme na zakázku. Neděláme sériovou výrobu, každému zákazníkovi vyhovíme podle jeho přání,“ vysvětlují manželé Zajíčkovi. Zatím co mi Vratislava ukazuje jednotlivé kusy nábytku, z nichž některé jsou doplněny moderními, uživatelsky příjemnými prvky, které nijak neovlivňují jeho chalupářský vzhled, mužští se v hovoru vracejí k zážitkům z průběhu stavby.

„Největším překvapením pro nás asi bylo, když na okenním parapetu došlo k samovznícení zmuchlaného hadru nasyceného lněným olejem,“ zavzpomíná Petr Novotný.

„V návodu na plechovce se o téhle vlastnosti lněného oleje sice psalo, ale my jsme ji nebrali vážně. Měli jsme štěstí, že to skončilo jen velkou propálenou dírou v jednom z trámů. Lněný olej Kreidezeit jsme se totiž rozhodli použít na nátěry roubenek i všech stavebně truhlářských prvků. Celá roubenka se před prvním nátěrem obrousila, čímž dřevo prokouklo a z roubení zmizela drobná zašpinění. Olej se do dřeva pěkně vsakuje. Jeho předností je, že se na rozdíl od klasických lazurových nátěrů neloupe.“

FOTO: JAROSLAV HEJZLAR

Veškeré nátěry Petr dělal sám, společně s kamarádem Láďou. Neskončilo to jen u natírání. Majitel se také podílel v průběhu stavby na spoustě prací, od terénních úprav přes stavbu podezdívky, přípravu rozvodů, přípravu dřeva na topení... „Pěkně jsem si tady máknul, ale zároveň mě to těšilo a naučil jsem se spoustu nových věcí. Ale byly i chvíle, kdy mi nebylo příliš do zpěvu.“

Se sedáním dřeva se počítá

Když se zvedáme od stolu a jdeme se ještě jednou podívat na rozmístění jednotlivých pokojů, už víme, že obě chalupy jsou roubené ze smrkového dřeva, stojí na půdorysu 8 x 12,5 metru plus prostor lyžáren, které mají bedněné opláštění. Sedlové střechy obou stavení jsou pokryty šablonami Prefa z hliníkové slitiny.

Stropy jsou záklopové, podlahy prkenné, jen kolem kamen, v koupelně, na záchodě, v zádveří a lyžárně je dlažba. Vzhledem k počtu dětí, které se v patře prohánějí, řešili majitelé odhlučnění. Mezi stropem a záklopem je polystyren, fólie, škvárová hmota (suchá betonáž), izolační deska, OSB deska, na ní do kříže druhá a pak prkenná podlaha. Přenášení zvuku se tím minimalizuje.

FOTO: JAROSLAV HEJZLAR

Pro úplnost přidáme ještě skladbu podlahy v přízemí: na základové desce s hydroizolací je masivní křížový rošt se vzduchovou mezerou, vyplněnou tepelnou izolací, a nakonec smrková prkna. V podkroví jsou na stěnách nehořlavé sádrokartony. Střecha i štíty jsou zatepleny izolační vatou. Voda se čerpá z vrtané studny, odpady jsou řešeny společným septikem s pískovým filtrem.

Celou chalupu lze bez problémů vytopit kachlovými kamny z poděbradského kamnářství Kamna krby Székely, nebo se dají zapnout elektrické přímotopy. Teplou vodu ohřívá bojler. Všechny rozvody jsou řešeny tak, aby se zamezilo jejich poškození při sedání roubení. Z téhož důvodu není ani schodiště pevně kotveno a obklady za kuchyňskou linkou jsou jen nalepeny na cementotřískové desce, která se může pohybovat společně s roubením. Na sedání chalupy se musel brát zřetel i u oken a dveří.

Obě chalupy obstály

Naposledy procházíme chalupou. Jsme v chodbě, v přízemí. Sem se přichází ze studeného zádveří, které je zároveň průchozí chodbou do lyžárny. Z chodby vede schodiště do podkroví, ale i dveře do sauny a na záchod, do koupelny a komory.

Posledními dveřmi s prosklením v horní části se vchází do velké obytné světnice, kde jsou kromě kuchyňské linky s pracovním ostrůvkem velká kachlová kamna s krbovou vložkou, pecí, plotnou na vaření a troubou na pečení. V jednom rohu místnosti stojí stůl s lavicí a se židlemi, kam se pohodlně vejde patnáct lidí. V druhém rohu je prostorné posezení s pohovkami u televize.

Do patra se vešly čtyři ložnice a záchod s koupelnou. Ze dvou pokojíků se dá vylézt po schodech na hambalky, kde je další místo na spaní. Nahoře pod střechou se ukrývá i technická místnost s rozvodem teplého vzduchu z kamen z přízemí a ještě je tu šikovný úložný prostor.

Všechny pokoje jsou zařízeny dřevěným masivním nábytkem, který pochází ze Zajíčkovic firmy Nábyteček, a čalouněnými pohovkami z IKEA. Obě chalupy mají stejnou dispozici a liší se jen ve stavebních detailech, jakým je například tmavší nátěr roubení v chalupě, kde bydlí majitelé. A jak se jim tady vlastně chalupaří?

FOTO: JAROSLAV HEJZLAR

Stáňa se rozesměje: „V zátěžové zkoušce chalupy obstály. O jednom víkendu tu byly čtyři rodiny, celkem osmnáct lidí. Chlapi byli u stolu, děti na peci a v pokojíkách a my, ženské, pořád u plotny v kuchyni.“

Lukáš Zajíček souhlasí: „Bylo to v pohodě, každý si našel svůj prostor.“ To se také potvrdilo v průběhu celé zimní sezóny, kdy v chalupě na pronájem bylo stále plno a hosté odjížděli spokojeni. „Jsem ráda, že si pozitivní energii, kterou jsme do stavby vložili, návštěvníci odvážejí s sebou domů, o čemž svědčí spousty kladných ohlasů v návštěvní knize,“ dodává Stáňa.

Posledního slova se ujímá Petr: „Je tu krásně. V zimě máme sníh až pod okna a je nádherné, že zůstává bílý. A v létě? Například dnes máme den jako malovaný, ale taky jsem zažil, že vodorovně pršelo a během půlhodiny se rozvodnil potok. Počasí na horách je zkrátka nevyzpytatelné.“