Ačkoli nápad pěstovat rostliny ve vodě je starý tisíce let, počátky moderní hydroponie se datují až od šedesátých let minulého století. Vývojový posun tehdy vyvolalo použití expandovaných jílů, známých pod názvem keramzit. Vedou totiž dobře vlhkost, což umožnilo snížit hladinu vody v pěstební nádobě a omezit tak zahnívání kořenů rostlin a bujení řas. Současně se zvýšil přístup vzduchu ke kořenům a tím zlepšil růst rostlin. Následoval rozvoj živných roztoků a uvedení hydroponických doplňků na trh. K dispozici jsou dnes typizované pěstební nádoby s ukazateli vodní hladiny a různé dekorační květináče. Zakoupit je možné už nejen jednotlivé díly, ale i celé sady přímo na míru.

Princip

K hydroponickému pěstování se používá plastová nádoba s několika otvory ve dně pro kořeny a jedním pro ukazatel vodní hladiny. Ukazatelem je průhledná plastová trubička s plovákem, který zobrazuje minimální, optimální a maximální výšku živného roztoku. Do této vnitřní nádoby se rostlina zasadí, její kořeny se protáhnou otvory a zasypou se keramzitem. Do keramzitu je možné umístit pouze rostliny s dokonale čistými kořeny.

Pokud chcete hydroponicky pěstovat rostliny se zbytky zemního balu, musíte je očistit nebo použít jiný substrát – zeolit nebo seramis. Nádoba je poté vložena do dekorativní vnější vodotěsné keramické, kovové či plastové nádoby, která bude sloužit jako zásobník vody. Po zasazení se rostlina pěstuje jen v čisté vodě. Pro zálivku do vnější nádoby platí, že čtvrtina kořenů by měla mít stálý kontakt se vzduchem. Hnojit se začíná až po adaptaci rostliny, kterou poznáte podle tvorby nových kořenů, které mají typické bílé špičky. Hnojivý roztok se zpočátku připravuje v poloviční koncentraci a až v průběhu několika týdnů se zvyšuje na doporučenou dávku.

Hladina vody v ukazateli by měla dosahovat k rysce označující optimum.

Hladina vody v ukazateli by měla dosahovat k rysce označující optimum.

FOTO: Flóra na zahradě

Substrát

Stabilitu rostlin udržuje v hydroponické nádobě neutrální minerální substrát. Nejčastěji je jím keramzit, který je levný, nebrání přístupu vzduchu ke kořenům rostlin a vydrží mnoho let v nezměněné podobě. Rostlinu můžete ale zasypat i skleněnými korálky, oblázky, štěrkem či jiným omytým a čistým dekoračním materiálem.

Zálivka

Hydroponicky pěstované rostliny se zalévají vlažnou vodou jednou za dva až tři týdny, u malých nádob po sedmi až deseti dnech, v závislosti na ročním období a druhu rostliny. Hladina vody v ukazateli by měla po zálivce dosahovat k rysce označující optimum, na maximum zavlažte pouze před odjezdem na dovolenou apod. Pokud hladina klesne ke značce minima, počkejte ještě zhruba dva tři dny podle velikosti nádoby, a poté doplňte vodu opět na úroveň optima.

Na hydroponické pěstování můžeme „převést“ i rostliny, které jsme dosud pěstovali v zemině.

Na hydroponické pěstování můžeme „převést“ i rostliny, které jsme dosud pěstovali v zemině.

FOTO: Flóra na zahradě

Výživa

Živný roztok je složený z vody a hnojiv v tekutém nebo pevném stavu. Hnojit můžete běžně prodávanými přípravky pro klasicky pěstované rostliny nebo speciálními hnojivy určenými pro hydroponii, např. hnojivy pro měkkou a tvrdou vodu. Tablety hnojiva se aplikují pod pěstební nádobu na dno obalové nádoby a jejich účinnost je asi šest týdnů.

Další možností je použití tekutých hnojiv, kterými lze živiny rostlině dodávat spolu se zálivkovou vodou. Živný roztok se přilévá již naředěný přímo do vnější nádoby, nikdy ho nelijte přes vrchní vrstvu substrátu. Srážely by se na něm soli obsažené v hnojivu a vlhkost by mohla vyvolat plísně. Výživu zásobním hnojivem zajišťují dlouhodobě působící iontová hnojiva. Živiny jsou v nich obsaženy v malých, ve vodě nerozpustných kapslích nebo sáčcích, ze kterých přecházejí po každém dolití vody do roztoku výměnou za soli rozpuštěné ve vodě a za produkty látkové výměny kořenů. Přihnojování zásobním hnojivem se provádí po třech až šesti měsících.

Co pěstovat

Hydroponicky lze pěstovat prakticky cokoli, osvědčené jsou např. břečťan, scindapsus, voděnka, pepřinec a žumen. Chybu neuděláte ani s filodendronem, monsterou nebo palmou, a dokonce ani s kaktusem.