Slabě vzrůstné lekníny, kterým se běžně říká trpasličí, jsou vysoké pouze 20 až 40 cm, vystačí si s hloubkou vody doslova jen pár centimetrů (10 – 50 cm). Z toho vyplývá, že pro jejich pěstování stačí i větší nádoba, takže se dají výborně využít pro vodní minizahrádky, které jen volně postavíme na terasu, na balkon neb do atria. Květy mohou mít jakékoli barvy, velmi krásné jsou žluté a oranžové odrůdy, které nejsou tak běžné, jako třeba obvyklé růžové či bílé.

Třebaže se těmto leknínům říká trpasličí, dokáže jedna rostlina pokrýt za sezonu plochu až 1 m2. Proto dobře vybírejte – do většího džberu nebo vaničky se vejde skutečně jen jediný.

Jak se o ně staráme

Péče o lekníny vychází z toho, co potřebují v místech svého přirozeného výskytu. V přírodě totiž rostou jen ve stojaté vodě, v tůních, rybnících nebo v ramenech řek. Mají rády bahnité dno, kde mohou dobře zakořenit. Pěstování v nádobách je pro ně tedy ideální. Protože minilekníny koření v malé hloubce a přes zimu by vymrzly, musíme je na podzim přenést do sklepa.

To je vlastně jediný nárok, který tyto malé skvosty na pěstitele mají. Lekníny často
pokryjí celou hladinu, zvláště pak, když jej nic neomezuje. Jejich růst proto musíme čas od času trochu omezit; to provedeme na jaře, kdy je vysazujeme ven do jezírek nebo napouštíme vodu do malých přenosných nádob.

‘Pygmaea Helvola’

‘Pygmaea Helvola’

FOTO: Profimedia.cz

Výběr nádoby

Máme-li minilekníny vysazené ve volně stojící nádobě, zaměříme se na její pěkný vzhled, měla by se stát opravdovou ozdobou prostoru. Věnujeme pozornost tomu, aby alespoň trochu ladila s ostatním vybavením terasy. Pokud nemáme možnost sladit materiál, pomůžeme si alespoň nátěrem nebo dalšími doplňky na terase, jako jsou třeba polštářky nebo lucerny.

Co k nim?

Květy všech leknínů jsou velice atraktivní a dokáží na sebe strhnout pozornost. Kvůli tomu a také vzhledem k typu růstu se však dost obtížně kombinují s jinými druhy vodních rostlin. To platí také pro druhy trpasličí, které proto obvykle necháváme v nádobě samotné. Raději se zaměříme na bezprostřední okolí jezírka nebo osazené nádoby. Důraz klademe na pěkně uspořádané kameny, kterými můžeme schovat okraj zapuštěného minijezírka nebo je naaranžovat přímo do nádoby. Dáme si práci se zamaskováním čerpadla, hezky upravíme přítok vody. Lekníny rostoucí jen na hladině totiž nezakryjí nic. Pamatujeme na to, že elegantní lekníny potřebují dokonalé okolí,
aby vynikly tak, jak si zaslouží.