Zápraží je prostor před vstupními dveřmi – viděno zevnitř je to „za prahem”. Do tohoto pojmu zahrnujeme i prostor vedle pod okny, kde obvykle stávala prostá lavice. Odtud neušlo babkám a tetkám žádné dění ve vsi. Večer po práci tu mohli usednout k odpočinku hospodáři, zašel sem na kus řeči soused.

Za zápraží ale lze považovat chodník podél celé chalupy. Chodilo se tudy většinou do chlévů a dalších hospodářských prostor, které na obytnou část plynule navazovaly. U statků s uzavřenou dispozicí stávaly hospodářské objekty kolmo k obytnému stavení – zápraží je pak kopírovalo v pravém úhlu. Někde šlo jen o úzký chodníček, jinde bylo zápraží poměrně široké. U některých chalup si „ukouslo” trochu z domu, bylo jakoby zapuštěné do jeho půdorysu.

Chalupáři rozšířili zápraží před vchodem na krytou terasu s letním posezením

Chalupáři rozšířili zápraží před vchodem na krytou terasu s letním posezením.

FOTO: Chatař a chalupář

Pod střechou a po dláždění

Naši předkové nebyli hloupí. Proč by cestou do chléva za deště mokli a chodili v blátě? Střecha na domě proto mívala takový přesah, že byli na zápraží před nepohodou chráněni. Zem vydláždili kamenem, který se vyskytoval v okolí. V různých koutech republiky se proto setkáme s odlišným dlážděním. Někde to jsou nepravidelné, různě velké a poměrně ploché kameny, jinde ploché břidlicové desky nebo valouny z řeky, zapuštěné na výšku do země. V kraji, kde se vyskytoval snadno opracovatelný pískovec, najdeme zápraží z jeho pravidelných velkých bloků. Ve skalnaté krajině, kde kámen vystupuje až na povrch, tvořila zápraží přímo skála, srovnaná do roviny.

Protože chalupy ani statky nestály vždy na rovném terénu, dlážděním se zápraží srovnalo. Proto bývalo někdy zpředu vyvýšené a vstupovalo se na něj po několika schodech. Pokud chceme chalupě zachovat její staré kouzlo, neměli bychom nijak drasticky zasahovat ani do zápraží. Původní dláždění jen upravíme. Pravidelná keramická nebo betonová dlažba se hodí spíše ke zrekonstruovanému zděnému domu než k původní roubence.

Prostor zápraží, chráněný střechou, používali tehdejší obyvatelé i k uskladnění různých předmětů, například dřeva na otop. Pod přesah střechy hospodyně zavěšovaly svazky bylin na sušení, nebo tu nechávaly vyschnout klasy kukuřice, palice česneku či cibuli.

Na zápraží našlo místo původní hospodářské náčiní, doplněné korýtky s kytkami

Na zápraží našlo místo původní hospodářské náčiní, doplněné korýtky s kytkami.

FOTO: časopis Chatař a chalupář

Nejen lavičky

Se změnou chalup na víkendové objekty (nebo na pohodlně zařízené trvalé bydlení) zápraží naštěstí nezanikla. Naopak jsou využívána v ještě větší míře než dříve. Téměř nikde nechybí lavička – ať už má podobu jednoduché lavice bez opěradla, nebo pohodlného sezení s opěradlem i područkami.

Je-li zápraží dostatečně prostorné, můžeme sem umístit i zahradní stůl se židlemi a užívat si tu příjemné letní obědy nebo ranní či odpolední kávu. Samozřejmě tehdy, pokud není zápraží přímo u ulice, ale je situované do uzavřeného dvora či zahrady nebo aspoň od silnice oddělené kusem trávníku.

Sběratelka starého smaltovaného nádobí využila prostor pod oknem a vystavila zde několika větších kousků

Sběratelka starého smaltovaného nádobí využila prostor pod oknem a vystavila zde několika větších kousků.

FOTO: Chatař a chalupář

Terásky a verandy

Pro větší pohodu při nepříznivém počasí někdy chalupáři aspoň část zápraží oddělí od dvora nebo zahrady dřevěnou konstrukcí se zábradlím. Pokud uzavřou i konec zápraží, vznikne něco jako letní veranda. Zasklením získáme uzavřenou verandu – takové známe i z původních chalup v horských oblastech s drsnějším podnebím.

Pokud šířka zápraží pro umístění letního posezení nestačí, chalupáři někdy jeho část rozšíří do podoby terásky. Ta vynikne zvláště tehdy, pokud je zápraží zvýšené. Hodí-li se to ke stavení, můžeme terasu doplnit pergolou. Nebo slunečníkem.

Rozkvetlá zápraží

Na zápraží by samozřejmě neměly chybět květiny. Umístíme je do oken, zavěsíme na stěny, postavíme na zem nebo na „stolky” z kuláčů dřeva či kamenů. Roubence budou slušet „babičkovské” muškáty, zvonky, kopretiny, třapatky, k modernějšímu stavení budou ladit i zakrslé jehličnany, malé túje a podobné zelené rostliny.

Možností, do čeho je zasadit, máme nepřeberně. Využít se dají nejen tradiční keramické květináče, dřevěné truhlíky či oblíbená kamenná korýtka. Květiny budou vypadat hezky i v nádobách, původně sloužících něčemu jinému – v plechových i keramických hrncích, v košících, soudcích a podobně. Pro popínavé rostliny postavíme u stěny treláž.

Ve velkém jihočeském statku probíhá chodníček podél obytné i všech hospodářských budov až dozadu ke stodole

Ve velkém jihočeském statku probíhá chodníček podél obytné i všech hospodářských budov až dozadu ke stodole.

FOTO: Chatař a chalupář

Galerie pod širým nebem

Kryté dlážděné zápraží je jako stvořené pro umístění zajímavých předmětů, které nás svou přítomností budou těšit. Nadšenci pro vše staré sem dají v kůlně či ve sklepě nebo na půdě objevené staré hospodářské náčiní, které vypadá zajímavě, jiný zápraží obohatí svou sbírkou starých smaltovaných nebo keramických nádob, výtvarník amatér tu vystaví své kamenné, keramické nebo dřevěné plastiky. Fantazii se meze nekladou. Jen nezapomeňte, že méně je někdy více.

Něco praktického

Je-li zápraží otočené do zahrady nebo do dvora, může být praktické mít na zděné stěně domu výlevku s vodou. Nebudeme muset aspoň odbíhat k umyvadlu do domu. Najde se tu i místo pro bednu na dětské venkovní hračky. A mohli bychom pokračovat. Konec konců i obyčejná hranice polínek tu vypadá pěkně. A jak využíváte nebo jste proměnili své zápraží vy?