Nebudete litovat, protože hned na začátku získáte cenné informace, které jasně určí, čemu dát při pěstování přednost, co pěstovat s úspěchem můžete a o co se ani náhodou nemusíte pokoušet. Existují tři základní kvality půdy: těžká, středně těžká, lehká. Mezi těmito třemi stupni existují ještě mezistupně.

Lehká půda, tedy písčitá, má nepatrnou schopnost zadržovat vodu, proto je suchá. Na jaře velmi rychle vysychá a brzy se ohřívá. Zahradník může na ní zakrátko zakládat záhony a také po ní za každého počasí bez problému chodit. Vyznačuje se vysokou vzdušností a propustností vody. Snadno se z ní vyplavují živiny, jestliže déle neprší, půda hned vysychá. Musí se přihnojovat a hodně zalévat. Písčitou půdu zlepšíme, přidáme-li do ní organické látky (kompost, chlévskou mrvu) nebo trochu rašeliny a jílu.

Středně těžká půda je z 15 až 25 % tvořena hlínou a ze 75 % prachem. V závislosti na podílu hlíny či písku jde o půdy jílovité. Nejlepší předpoklady pro růst rostlin poskytují mezistupně - půdy jílovitopísčité a písčitojílovité.

Připravené záhony zakryjeme textilií, která zadrží žádoucí vlhkost.

Připravené záhony zakryjeme textilií, která zadrží žádoucí vlhkost.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Těžká půda je buď hlinitá, nebo jílovitá. Hlinitá půda má za silných srážek tendenci k přemokřování. V kořenech rostlin pak může docházet k nedostatečnému zásobování kyslíkem. Tato půda se pomalu ohřívá (jde o tzv. studenou půdu), a těžko se obdělává. Rýt a okopávat se dá jen za určitých okolností, protože suchá hlinitá půda je příliš tvrdá. V mokrém stavu ulpívá na rýči a botách, je hutná a lepí se. Můžeme ji trochu prolehčit, vysušit a proteplit přidáním písku a kompostu.

Ideální druh půdy

Vhodným zahradním substrátem je jílovitá půda s příměsí písku, protože zadržuje vodu, teplo a živiny. Akumulované teplo se z takové půdy uvolňuje jen pomalu. Humusovité a rašelinné půdy obsahují 30 % organických látek. Důležitá je výška spodní vody, pod 50 cm. Při vysoké kyselosti ji můžeme zkvalitnit přídavkem vápníku, jílu a písku.

Ornice je vrchní živá půdní vrstva, která obsahuje více či méně silnou humusovitou vrstvu. Humusovité látky při navlhčení zhnědnou nebo zčernají, čímž je ornice dobře k rozeznání. Při stavebních pracích musí být ornice odstraněna a při zahradních úpravách nesmí být zakopána! Trvale doplňujeme humusem, protože ten se nepřetržitě rozkládá.

Rozbor půdy podomácku napoví

Základní test můžeme udělat sami: vysokou štíhlou sklenici (odměrku) naplníme z 1/4 půdou bez humusu nebo na humus chudou (z hloubky 20-50 cm) a sklenici do 3/4 doplníme vodou. Důkladně protřeseme a zeminu necháme ustát. Nejprve se usadí hrubý písek, nad ním jíl a nakonec jemná hlína. Humusovité látky se vznášejí nejdéle ve vrchní vrstvě vody.

Rozbor od profíků prozradí vše

Laboratorní rozbor půdy by si měl dát udělat každý, kdo si chce být jist výsledkem. Ukáže, pro jaké plodiny je půda vhodná, upozorní na nedostatek či nadbytek minerálních látek, případně doporučí způsob, jak půdu zlepšit.

K bezchybnému laboratornímu rozboru je z průměrné velikosti zahrady třeba 8 až 12 půdních vzorků (na 100 m2 nejméně 10 odběrů). Vzorky se odebírají na přeskáčku z celé plochy pozemku. Rozbor půdy lze zadat Ústřednímu kontrolnímu a zkušebnímu ústavu zemědělskému v Brně, Plané nad Lužnicí, Plzni, PrazeOpavě. Nejbližší laboratoře s ohledem na místo bydliště se dají najít prostřednictvím odborů životního prostředí místních úřadů.

Čím zvýšíme úrodnost půdy

Správným použitím kompostu dodáme do půdy dostatek organické hmoty.

Šetrným obděláváním půdy, neokopáváme a neryjeme příliš často a příliš hluboko. Pamatujme na to, že nejvyšší aktivita půdních organismů se odehrává v hloubce 10-15 cm, ideálně při vlhkém a teplém počasí. Půdu před vyschnutím a ochlazením tedy chráníme vegetací nebo mulčováním.

Kypřením - k mechanickému kypření se doporučuje ještě dodatečné zelené hnojení hluboko kořenícími rostlinami (např. slunečnice, ředkev olejná, lupiny) nebo směskou (vikvovité rostliny, jetel a květiny).

Podporou užitečných organismů - výběrem rostlin na zelené hnojení můžeme podporovat užitečný hmyz, který nás zbaví hmyzu škodlivého. Směsku z různých rostlin vysejeme přibližně dva týdny před plánovanou plodinou. Směska slouží užitečnému hmyzu jako krmivo, vyséváme ji v pruhu na záhon vedle hlavní plodiny. Takové směsky obsahují např. semena heřmánku, řebříčku, měsíčku lékařského, vlčího máku, svazenky, pohanky, ředkve olejné a hořčice bílé.