Článek
Tou správnou nemíníme její barevnost, formát či dekor, ale kvalitu. Venkovní dlažba je totiž po celý rok vystavena nepřízni počasí, proto musí odolávat vodě, slunci i mrazu.
Kamenná dlažba
Tomu určitě bude snadno vzdorovat přírodní kámen, protože ten je na drsné venkovní podmínky zvyklý. Dláždit můžeme nepravidelnými kameny z přírody, nebo opracovanými kameny ze starší stavby či si koupit opracovanou kamennou dlažbu. Z tohoto hlediska jsou na pokládku nejnáročnější přírodní kameny, protože mají nepravidelný tvar, a proto se složitěji skládají k sobě. Výsledek je ale na pohled příjemný, dlažba působí velmi přirozeně a chalupářsky – zvláště když zkombinujeme různé druhy kamene.
Pokud ale nemáme zásobu vhodných kamenů třeba z rozebrané zídky, není jednoduché dát potřebné množství vhodných plochých kamenů dohromady vlastními silami, třeba sběrem v okolí. Tak se můžeme pustit spíš jen do vydláždění menších ploch. Jednu špatnou vlastnost většina přírodních kamenů má – mokré jsou kluzké.
Na vydláždění se dá použít i starší opracovaný kámen, třeba z rozebrané stavby. Zvláště u starých chalup vyhlíží taková dlažba hezky. Ale ne každý stavební kámen se dá takhle použít. Na úpravu větší plochy si raději objednáme opracovanou kamennou dlažbu. Ta má většinou drsný povrch, takže uklouznutí nehrozí.
Beton ve všech podobách
Velmi široké možnosti nabízí betonová dlažba. Beton je směs složená z vápna, cementu, vody a písku, případně štěrku. Do betonových dlaždic se používají přídatné látky nebo barevné pigmenty, které betonu dodávají buď vysokou odolnost (je například vodoodpudivý) nebo specifickou podobu, čímž získá různou barevnost. Díky vodoodpudivé úpravě je betonová dlažba nenasákavá a tudíž nemá v zimě problémy s mrazem.
Praktická je například zámková dlažba, vhodná do náročných podmínek s velkým zatížením. Na příjezdové cesty se používají zatravňovací dlaždice (neboli vegetační dlažba), mezi kterými může prorůstat tráva. Oblíbené jsou i velkoformátové dlaždice z vymývaného betonu, jejichž povrch pokrývají drobné oblázky.
Betonová dlažba se dříve používala hlavně pro pracovní či dopravně zatěžované plochy, šedý beton působil hodně technicky a stroze. Dnes ale nabízejí výrobci betonovou dlažbu, kterou téměř nerozeznáte od přírodního kamene. Je v různě velkých formátech a barevných odstínech, s různou strukturou povrchu. Hezká je zvláště ta s patinou, působící dojmem letitosti. Jindy se betonová dlažba může podobat cihelné dlažbě nebo starým prknům. Navíc může být opatřena povrchovou úpravou, která usnadňuje její údržbu.
Keramická dlažba
Pokud chceme použít keramickou dlažbu v exteriéru, je důležitým hlediskem míra její nasákavosti a s tím související mrazuvzdornost. Přirozenou vlastností keramiky je totiž nasávat vodu. Pokud by ji dlaždice nasály ve větší míře a začalo by mrznout, voda by se mrazem začala rozpínat a dlažba by popraskala. Proto do zahrady a na terasy používáme jen dlažbu, která má nízké procento nasákavosti a je tudíž mrazuvzdorná.
Mrazuvzdornou keramiku je možné rozdělit na výrobky s nasákavostí mezi 0,5 – 3 % a výrobky s nasákavostí nižší než 0,5 %. Keramiku s nasákavostí 0,5 – 3 % můžeme použít například v zádveří či ve vstupu do domu nebo jako fasádní obklad. Špičku z hlediska odolnosti proti mrazu tvoří keramické dlažby s nasákavostí do 0,5 % a méně. Vhodné jsou na místa jako třeba vstupy do domů, venkovní terasy a balkony.
U glazovaných dlaždic je dalším důležitým hlediskem jejich protiskluznost a otěruvzdornost. Ve vlhkém a mokrém prostředí, což exteriér domu a zahrada jsou, by dlažba měla být nejen mrazuvzdorná, ale mít i vysoký stupeň protiskluznosti, aby byla při chůzi pro každého bezpečná. Dlažba na místech silně namáhaných chůzí by měla mít i vysokou otěruvzdornost.
Zárukou dlouhotrvající kvality je samozřejmě správně provedená pokládka. U dlažby v exteriéru je nutné nezapomenout na dilatační spáry. V katalozích osvědčených značek naleznete mrazuvzdorné výrobky označené symbolem sněhové vločky.