Většina ze sto padesáti druhů pochází z oblastí Střední a Jižní Ameriky, především Brazílie. Pozornost zaujmou především poměrně velké květy připomínající zvonky se širokými sukýnkami. Různé druhy a kultivary se u nás pěstují určitě více než sto let.

Protože domky nebývaly v minulosti příliš přetopené, našim prababičkám kvetl mračňák téměř celoročně, jestliže byl umístěn poblíž okna.

Suchý vzduch mračňáky ničí.

Suchý vzduch mračňáky ničí.

FOTO: Jiří Antal, Právo

V paneláku se jim nedaří

Naši předci byli otužilí, což mnoha květinám šlo velmi k duhu. Mračňák rozhodně není rostlina do panelového bytu nebo podobně celoročně vytápěného prostoru. Celoročně teplý a suchý vzduch mu nesvědčí, naopak oslabené rostliny napadají četní škůdci v čele se sviluškami, molicemi a třásněnkami.

Vděčná přenosná rostlina

Mračňák byl v posledních letech znovu objeven jako pěkná přenosná rostlina mnoha majiteli rodinných domů, ve kterých se najdou vhodné prostory pro přezimování i prostory v zahradě pro letnění. Přibylo také mnoho nových kultivarů. Květy některých jsou až 6 cm velké v barvách od bílé přes růžovou, lososovou, žlutou, oranžovou, červenou a vínovou. Dlanitě laločnaté listy mohou být také žlutě panašované.

Kultivar Souvenir de Bonn

Kultivar Souvenir de Bonn

FOTO: Jiří Antal, Právo

Nároky na péči

Během vegetační sezony je mračňák vděčný za slunné stanoviště. Mračňáku se někdy říká také „podslunečník“.

Můžeme ho i s květináčem během vegetační sezony letnit v zahradě na slunném, ale před průvanem chráněném místě.

Pozor však na polední úpal! Mračňák má poměrně velké listy, které odpařují množství vody a mohou poměrně rychle vadnout.

Při přelití nebo přesušení hrozí opad listů a poupat.

Při přelití nebo přesušení hrozí opad listů a poupat.

FOTO: Jiří Antal, Právo

Nesmíme zapomenout na hojnou zálivku a pravidelné přihnojování. Na podzim jej musíme včas přenést zpět do domu.

Optimální zimování je při teplotě kolem 10-15 °C při zachování maximálního osvětlení a omezení zálivky.

Nejpěstovanější druhy

Z druhů se pěstují nejčastěji Abutilon darwinii s květy červenooranžovými, Abutilon hybridum v mnoha kultivarech s velkými zvonkovitými květy a v různých barvách a dále atraktivní Abutilon megapotamicum se slabšími převislými větévkami a květy na dlouhých stopkách v barvě červené a žluté.

Kultivar Megapotamicum

Kultivar Megapotamicum

FOTO: Jiří Antal, Právo

Rostliny nejčastěji kvetou v období od června do října, ale květy se mohou za vhodných podmínek objevit i v ostatních měsících roku. Listy jsou neopadavé a zdobí keříky celoročně. Při správné péči jsou to dlouhověké rostliny dorůstající někdy značných rozměrů.

Starší rostliny však lze na jaře seříznout, abychom je zmenšili, ale také proto, aby vytvořily nové výhony. Mladé rostliny, ať již semenáče, nebo řízkovance, zaštipujeme, aby se rozvětvily. Snadno si pravidelným tvarováním vypěstujeme stromkovitý tvar.

Abutilony množíme nejčastěji vrcholovými řízky asi 6-10 cm dlouhými, které získáme právě při tvarování.

Abutilon může tvořit kompaktní keřík nebo stromek.

Abutilon může tvořit kompaktní keřík nebo stromek.

FOTO: Jiří Antal, Právo

Na jaře také můžeme rostliny přesadit. Nejlépe po seříznutí. Nejčastěji abutilony přesazujeme za dva až tři roky. Upravíme kořenový bal a vyměníme větší část substrátu. Do spodní části nádoby dáme vrstvičku keramzitu nebo střepů z rozbitých květináčů jako drenáž.

Při přelití nebo naopak přesušení rostliny hrozí opad poupat a listů, případně poškození kořenů.

Kultivar Canary Bird

Kultivar Canary Bird

FOTO: Jiří Antal, Právo

Pozor na škůdce

Ze škůdců mohou rostliny napadat již zmíněné svilušky, molice nebo třásněnky, případně mšice.