Každý, komu se podařilo vypěstovat si svou vlastní rostlinku, dobře ví, jaký je to pěkný pocit přivést k životu mrňavé semínko nebo kousek větvičky z oblíbeného keře.

Právě kolekci keřů si můžeme rozšířit dřevnatými řízky, které získáváme prakticky kdykoli, počínaje opadem listů na podzim do konce zimy, vždy v době, kdy nepanují třeskuté mrazy.

Vajgélie se množí velice snadno. Ohromuje množstvím květů v růžové, lososové nebo karmínově červené barvě.

Vajgélie se množí velice snadno. Ohromuje množstvím květů v růžové, lososové nebo karmínově červené barvě.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Mnoho rostlin je k růstu z dřevnatých řízků natolik dychtivých, že je stačí jednoduše zapíchnout do země (nebo do květináče) a nechat přírodu postarat se o zbytek.

Do jednoho roku z nich vyrostou dostatečně vitální rostliny připravené k přesazení a ani k tomu není zapotřebí speciálního vybavení. Stačí ostré nůžky, teplé boty a šála kolem krku a můžeme směle vyrazit.

Jak na to

Z vyhlédnutého keře vybereme zdravě vyhlížející výhony, které nejsou starší jednoho roku, a nastříháme je na řízky. Musejí být dobře vyzrálé (zdřevnatělé) na rozdíl od měkkých řízků odebíraných v létě. Z jedné větve jich můžeme nařezat i několik, dodržíme-li správné rozměry: 20 až 25 cm na délku, široké přibližně jako tužka.

Šeříková vůně je neodolatelná. Čím více keřů máme, tím lépe.

Šeříková vůně je neodolatelná. Čím více keřů máme, tím lépe.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Abychom omylem nevysazovali řízky tzv. vzhůru nohama, usnadníme si práci tím, že si je označíme. Šikmý řez nad horním pupenem značí vrchol, kdežto plochý řez pod nejspodnějším pupenem znamená spodek, který patří do půdy.

Spodní stranu můžeme před vysazením ponořit do speciálního práškového přípravku (tzv. stimulátoru), který podporuje tvorbu kořenů a chrání je proti hnilobě.

Vybereme chráněné, světlé, avšak ne úpalové stanoviště s dobře propustnou zahradní zeminou a řízky zapíchneme do půdy (tam, kde je půda těžká a mokrá, musíme nejprve vyhloubit rýhu a dno vyplnit hrubozrnným pískem). Dvě třetiny přijdou pod zem, zatímco jednu třetinu necháme vyčnívat nad povrchem. U stromů zůstává nad zemí pouze jeden pupen, u keřů je jich několik, aby se z nich následně vyvinulo více výhonů.

Zlatice zahrádku rozzáří záplavou žlutých květů již brzy na jaře.

Zlatice zahrádku rozzáří záplavou žlutých květů již brzy na jaře.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Řízky označíme jmenovkou a dobře zavlažíme. Zálivka je velice důležitá. V létě, kdy je vláhy nedostatek, trpí řízky nejvíce a mohou snadno odumřít. Zemina proto nesmí nikdy vyschnout!

Máme-li řízků větší množství, určitě se z hlediska péče vyplatí vysadit je na jedno místo, kde se budeme moci postarat o všechny naráz. Pěstovat je ale můžeme i jednotlivě v květináčích (nejlépe plastových). To ale znamená více naší pozornosti a častější zálivku.

Řízky za optimálních podmínek zakoření do jednoho roku, takže je budeme moci vysadit na finální místo již v průběhu příštího podzimu. Trpělivost je zde ale namístě. Rostliny v průběhu zakořeňování ze zvědavosti nevytahujeme, protože hrozí jejich zničení. Nejsme-li si jistí, nic nepokazíme tím, přesadíme-li je o pár měsíců později.

Řízkování:

Řízky získáváme pouze z nejmladších výhonů. Starší dřevo zakořeňuje jen velice těžko nebo vůbec.

20 až 25 cm dlouhé řízky mají několik zdravých pupenů. Šikmý řez značí vrchol, který zůstává nad zemí. 

Zhutnělou zeminu prokypříme a řízky do ní vložíme 10 až 15 cm od sebe.

Rýhu opět zahrneme zemí tak, aby nad povrchem vykukovala zhruba jedna třetina řízku.

Lehkým sešlápnutím odstraníme vzduchové kapsy a zavlažíme. 

 FOTO: Adéla Taitlová, Právo