Jarní krokusy najdeme v každé zahrádce, na ty podzimní však zapomínáme. Pěstují se stejně snadno jako jejich jarní příbuzní. Jsou velmi nenáročné, na stanovišti vydrží mnoho let. Nejlépe vyniknou ve skupinách po pěti a více.

Crocus sativus se již od starověku pěstuje nejen jako koření, ale také pro barvivo a olej.

FOTO: Flóra na zahradě

Na rozdíl od jarních krokusů, které mají raději polostín, dávají podzimní druhy přednost slunnému stanovišti. Sázíme je v červenci do propustné půdy, do hloubky šest až osm centimetrů. Dbáme na to, abychom malou cibulku nepřevrátili „vzhůru nohama“, vegetační vrchol musí směřovat nahoru. Správná výsadba – to je vlastně to jediné, co po nás tyto nenáročné rostlinky chtějí. Jsou sice vděčné za přihnojení, ale pokud na to zapomeneme, rozkvetou stejně.

Smetanově bílý Crocus ochroleucus má nažloutlou spodní část kalichu. Žlutý je také střed jeho květu.

FOTO: Flóra na zahradě

A ještě jedna dobrá zpráva na závěr – na rozdíl od ocúnů, které v této době také kvetou, nejsou podzimní krokusy jedovaté.