Odhalte na zahradě tajemství noci

Kromě toho, že vám i jen nepatrné světýlko v lucerně umožní prodloužit posezení na terase nebo chvíle u krbu, chytře umístěnými venkovními reflektory můžete zdůraznit zajímavé architektonické prvky. V noční tmě osvětlená fontánka, podsvícená růže propletená do mřížoví altánku či ozářená silueta kamenné sochy působí přímo zázračně. Nasvícené plochy navozují kromě romantických pocitů i důležitý pocit bezpečí.

Včasné plánování

Nejlepší je myslet na osvětlení hned při zakládání zahrady, protože později budete muset brát ohledy na již stojící zahradní stavby a také výsadbu. Pokud se rozhodnete tento úkol zadat specializované firmě, budete mít jistotu, že svítidla budou správně rozmístěna i zapojena. Realizaci ale můžete vzít i do vlastních rukou. Potom nejdříve popřemýšlejte, kde a jak hodně potřebujete v noci vidět.

Světlo patří hlavně na příjezdovou cestu a ke vstupu do domu. Praktické je i tam, kde stojí zahradní nábytek, tzn. na terase či pod pergolou, v altánu nebo jinde v zahradě. Méně intenzivní – orientační světla postačí u postranních cestiček. Na osvětlení vodních zákoutí ale nezapomeneme nikdy. Nejen že nasvícená voda, ať už v pohybu či stojatá, je velmi pěkná, existuje tu však i jisté riziko, že nově příchozí návštěvník, pozvaný na noční party, ve tmě skončí v jezírku.

Jakou lampu zvolit?

K cestám se obvykle používají klasické sloupkové lampy. Jejich výška se pohybuje mezi 50 – 120 cm, přičemž padesáticentimetrové osvětlují celý kruh nebo půlkruh a stodvaceticentimetrové bývají nakloněné, aby nesvítily do očí. U vchodu do domu stačí jednoduché svítidlo kryté čirým či mléčným sklem. Tady se řiďte pravidlem, že osvětlení by nemělo oslňovat. To znamená že tzv. všesměrová svítidla, jako jsou koule, lucerny a podobně, jsou zbytečná, protože většina světla uniká do prostoru bez užitku. Naopak vhodné je používat snímače pohybu, které automaticky po soumraku při průchodu kolem zapnou osvětlení, a to jen na určitou dobu.

Nasvícení stolu, který je součástí zahradního posezení, se dá pojmout skromně i velkolepě. Od malých svícínků s čajovými svíčkami, přenosných luceren či petrolejek přes visící lampiony, upevněné louče až po klasickou lampu, zavěšenou u stropu pergoly. Záleží jen na vás, zda dáte přednost intimnímu či plnému osvětlení.

Pro vytvoření atmosféry

Ke zvýraznění architektonických prvků a také rostlin jsou nejvhodnější reflektory, které vrhají světelný kužel požadovaným směrem. První možností jsou svítidla přimontovaná k zemi. Výhodou tohoto řešení je pevně daný rozvod kabelů pod povrchem. Tak se zamezí riziku jejich přeseknutí při kosení nebo při zakopnutí, když leží jen tak na trávníku. Druhou možností jsou reflektory, které se dají zapíchnout do země a jejichž napájecí kabel je veden po povrchu země. Na jednu stranu je výhodné mít možnost měnit pozice reflektorů, na druhou je třeba uvážit, že po zemi povede kabel a měl by vést k nějaké zásuvce. A do třetice tu jsou svítidla zapuštěná do země s asymetrickou optikou. Protože nevyčnívají nad povrch, přicházejícímu nepřekáží. Jsou ale poněkud dražší.

Možností, jak do zahrady vnést světlo, je tedy nespočet. Chcete-li řešit celý pozemek kolem domu koncepčně, počítejte s přípravou několika okruhů rozvodů ke všem zdrojům. Čím větší pozemek, tím víc okruhů; minimální počet okruhů na správné osvětlení zahrady jsou dva. V opačném případě se může stát, že kvůli nesprávně dimenzovaným světlům vás místo zahrady osloví nespokojený soused.

Je solární lepší?

Solární lampy využívají sluneční energii. Měly by být proto umístěny tak, aby na ně sluneční paprsky dopadaly po celý den. Nashromážděnou energii dokážou solární články po západu slunce poskytovat v podobě světla přibližně šest hodin. To, co je jejich výhodou, je však zároveň i nevýhodou – jejich funkčnost závisí na počasí: když je zamračeno, jejich svítivost slábne. Proto se solární lampy používají spíš jen jako orientační či na dekorativní osvětlení.