Poradit si s kunou, znamená poznat trochu blíže její způsob života. Na rozdíl od své větší a nezávislejší sestry kuny lesní se totiž kuna skalní odjakživa drží v blízkosti lidí. Žije sice v skrytu, ale zanechává po sobě nezaměnitelné stopy a občas i škodu. Usadit se u lidských obydlí je podle ní trefa. Může tu po libosti lovit myši a potkany, na zahrádkách se najde třešně, rybíz, maliny a jiné dobroty. Za prozkoumání stojí i kurníky a králíkárny – a běda těm špatně zajištěným. Ve městech kuny najdou spoustu zbytků v popelnicích a mohou lovit i mláďata zdivočelých holubů. Kunu tak můžete v noci pozorovat třeba i na Staroměstském náměstí v Praze, nicméně těmto šelmičkám svědčí spíše parky, vilové čtvrti, hradní zříceniny a chatové osady.

Je neuvěřitelné, jak malým otvorem se umí protáhnout na půdu a jak krkolomnou cestu kvůli tomu někdy podniká. Tady už se dostáváme k situacím, kdy lidé ze sousedství kmotry kuny nejsou příliš nadšení.

Poničené obrazy v podkrovním ateliéru, znečištěné prádlo uložené na půdě v koši a další lotroviny provádějí tahle štíhlá zvířátka denně stovkám majitelů chat a chalup. Kromě toho si značkují domov i přístupové cestičky k němu páchnoucím trusem a jejich hlasité šmejdění obyvatele domu budí ze sna.

Zcela unikátní je destruktivní vášeň kuny skalní pro motorový prostor automobilů. Zatím se neví, zda se chtějí ohřát od čerstvě vypnutého motoru, nebo jenom zkoumají bezvadnou dutinu. Také se vedou spory, jestli kabely a hadičky překusují proto, že jim překážejí, nebo zda jim chutnají. Každopádně za sebou zanechávají spoušť a nefunkční motor, občas „vylepšený“ natahanými zbytky od popelnic.

Možná nám chtějí říct: „To máte zpátky za desítky tisíc zvířat přejetých každoročně na silnicích!“

Plašiče nepomáhají

Mnoho majitelů nemovitostí se proto snaží kuny zbavit. O humánních způsobech vypuzování kun se na internetu vedou košaté diskuze. Nevadí jim pepř, pach chemikálií a dokonce ani petrolej, formalín a savo. Na kuny se sice prodávají elektronické plašiče, ale po čase si kuna na jejich zvuk zvykne, stejně jako na lesklé předměty rozvěšené kolem stavení. Účinkem se míjí i magie: nezabírají ani chuchvalce lidských vlasů pohozených na půdě, ani tygří trus vyprošený v zoo.

Vsadit se dá na pořádek

Aby se kuna cítila dobře, potřebuje přístupové a únikové cesty k domu – stromy poblíž domu, škvíry v trámech a taškách. Vyčištění terénu, položení nové střechy, případně utěsnění prostoru mezi taškami a zdí plastovou sítí ji znesnadní vstup, znechutí ji a vypudí.

Velmi kuriózním až krajním řešením, které nám poradil správce záchranné stanice z Kašperských hor, biolog Ivan Lukeš, kde jsme také seznámili s ochočenými kuními mláďaty, je pořídit si vlastní ochočenou kunu. Ta už pak žádnou další do stavení nepustí!

Lov kun skalních

Podle vyhlášky 245/2002s sb. je lov kun povolen od 1. listopadu do konce února, v oblasti výskytu tetřeva hlušce, tetřívka obecného, jeřábka lesního a koroptve polní lze kunu skalní lovit celoročně. To znamená, že v uvedeném období můžeme kunu zastřelit, nebo odchytit do pasti. To také v mnoha případech funguje. Do želez se kuna chytat nesmí, protože se jedná o trýznění.

Kuna skalní je lasicovitá šelma obývající celou Evropu kromě Skandinávie a Velké Británie. I s ocasem měří 70 cm a váží 2 kg. Mláďata se rodí v dubnu a květnu. Kuna skalní je všežravá, živí se lovem obratlovců, dešťovek a hmyzu. Ráda požírá šípky, bobule a třešně. Dožívá se 10 let. Kunu skalní není snadné spatřit, protože je aktivní hlavně v noci a ve dne vylézá jen zřídka. V zimě jsou vidět její stopy ve sněhu, v létě po sobě zanechává hromádky výkalů, které často obsahují pecky.