Článek
Důležité je v klidu popřemýšlet, jak v kuchyni vlastně fungujeme, co nejvíce využíváme, jak vaříme, skladujeme potraviny a jaký je denní provoz rodiny. Vyjdeme z toho, co nám na současné kuchyni nevyhovuje, co chceme změnit, vylepšit.
Nezapomeneme přitom na to, že musíme mít kam odložit nákupní tašky, mít kde uskladnit potraviny, omýt je, nakrájet a očistit, pak uvařit, péct, jídlo servírovat, odkládat špinavé nádobí.
Než se rozhodnete pro novou kuchyň
Správné umístění kuchyně v bytě či v domě by mělo splňovat hned několik podmínek, především snadnou dostupnost. Je příjemné, když máme možnost vyskládat těžký nákup snadno a rychle a nemusíme s ním běhat po chodbách a skrze další místnosti.
Nejvíce v kuchyni pracujeme mezi dřezem a varnou plochou. Její délka se doporučuje minimálně 80 cm, příjemnější je však 90 cm nebo 120 cm.
Pohlídáme si, aby jednotlivé pracovní zóny v kuchyni byly v klidné části a nešlo o průchozí zónu. Myslíme i na vzdálenost k jídelnímu stolu, na možný odkládací prostor na špinavé nádobí, které se sklízí mezi jednotlivými chody.
Podstatné jsou samozřejmě i rozvody vody, odpadu a elektřiny, které nás do jisté míry limitují, stejně jako umístění oken, délka i výška stěn.
Výška horních skříněk je individuální, záleží na výšce postavy a stropu místnosti. Nejčastěji používané nádobí však skládáme do polic, které máme pohodlně při ruce.
Kuchyň se v posledním desetiletí propojovala v jeden otevřený prostor s obývacím pokojem. Byl to oblíbený trend, který ale ne úplně všem vyhovoval. Sice byla hospodyňka při vaření s rodinou, nebyla izolovaná, ale na druhou stranu se mohli i vzájemně rušit. Větší nároky byly i na digestoř, protože při špatném odsátí se pachy při vaření linuly až k sedačce. Také neodklizené špinavé nádobí nevypadá dobře, zvláště před návštěvou.
Nyní se bytoví designéři rádi vrací k typu uzavřené kuchyně, která je od obytné části zcela oddělena, nebo jen částečně.
Co to je pracovní trojúhelník
Při navrhování kuchyně vycházejí projektanti z tzv. pracovního trojúhelníku. Jde o rozmístění tří pracovních zón a vzdáleností mezi nimi.
Logický pracovní trojúhelník nás vede správně od jedné činnosti k druhé, nedovolí, abychom po kuchyni naběhali metry navíc a pohybovali se zmateně.
elkorysé řešení kuchyňského prostoru s centrálním varným ostrůvkem je velmi praktické, protože hospodyňka má při vaření přístup ze všech stran.
Tři zóny jsou jasné: zásobovací, mycí a varné centrum, tedy jde o pohyb mezi chladničkou, dřezem a sporákem.
Podle výpočtů odborníků by celkový obvod trojúhelníku neměl přesáhnout 8 m a délka ramene geometrického útvaru by měla být od 1,2 do 2,7 m.
Nejlepší místo na vaření a přípravu jídla je plocha mezi varnou deskou a dřezem. Zde se budeme zdržovat nejvíce, proto by měla mít délku 90 cm, ne výrazně méně. Spíše oceníme 120 cm.
Vedle varné desky ponecháme po stranách dostatek místa na odkládání hrnců, nejlépe 50 cm. Také se ujistíme, že vzdálenost mezi protilehlými skříňkami je alespoň 120 cm a my můžeme současně otevřít dvířka na obou stranách.
Velmi účelná dispozice kuchyňské linky s tvarem písmene L. Největší plocha je správně určena na část mezi dřezem a varnou deskou.
Důležitá je i výška horních skříněk, protože když je umístíme níže, mohou bránit ve výhledu na pracovní plochu.
Špetka teorie o mírách
Základní parametry a rozměry kuchyňských sestav jsou dané, ale je dobré si je individuálně přizpůsobit. Třeba podle těchto vodítek:
Výška pracovní desky se pohybuje od 85 do 105 cm, ale záleží na výšce postavy. Výška desky 92 cm vyhovuje např. osobám kolem 170 cm. Je to důležité pravidlo, protože hrbení při vaření není nic příjemného. Pokud to lze, je fajn umístit varné centrum 10 cm pod úrovní pracovní desky.
Sokl pod kuchyňskou linkou je vysoký 10 až 15 cm s dostatečným odskokem pro naše chodidla, abychom mohli stát při práci rovně a pohodlně. Myslíme i na úchytky na čele dvířek, hlavně ty vystouplé, hranaté nás mohou tlačit do stehen a všelijak překážet.
Menší kuchyň pro single osobu, která je promyšlená do posledního centimetru. Zelená fólie na nábytkových dvířkách krásně ladí s neutrální šedou a bílou.
Obklad zadní stěny kuchyně se doporučuje do výšky 55 až 60 cm od pracovní desky, výška horních skříněk je individuální, opět záleží na výšce uživatele. Hlavně musí být dobře dostupné, abychom nemuseli pro vyndání skleniček používat pokaždé stoličku. Hloubka skříněk se standardně pohybuje kolem 20 až 35 cm.
Spotřebiče mají také své místo - myčka se dává do těsné blízkosti dřezu, pečicí trouba do výšky 90 až 110 cm, abychom se nemuseli ohýbat až na zem a na pekáč s husou bylo hezky vidět.
Blízko trouby má být i odkládací plocha. Mikrovlnka může být zabudována výše, maximálně však do výšky 150 cm od podlahy.
Může se Vám hodit na službě Zboží.cz:
Časté chyby
Umístění trouby, myčky nádobí a digestoří do rohových skříněk brání plnému otevření ostatních skříněk a zásuvek.
Dřez nebo trouba umístěné hned vedle stěny nás omezují, máme menší manipulační prostor. Navíc stěna u trouby je vystavena teplu a může se ušpinit.
Dřez pod oknem je sice prima, protože při práci máme hezký výhled, ale pozor na okna. Jestliže se otevírají směrem dovnitř, může je baterie „zabrzdit“. Vyřešit to lze třeba sklopnou baterií apod.
Mezi skříňku a stěnu umístíme 5cm výplň, abychom měli dostatek místa na otevírání dvířek a zásuvek. Výplň je důležitá hlavně tehdy, máme-li výsuvné drátěné koše a stěna není zcela rovná.
Zásuvky do rohu nepatří! Jakmile je otevřeme, pravděpodobně narazí do vedlejší skříňky nebo do ní zablokují přístup.
Kuchyňský ostrůvek, který má jen varnou desku bez dřezu, není příliš praktický. Omyté potraviny přenášíme v ruce, kape z nich voda na podlahu a ta se špiní, může i klouzat.
Dřez a sporák nemají těsně přiléhat ke stěně, špiní ji a také nemáme tolik místa na manipulaci s nádobím.