Hlavní obsah
Kamenný obklad a uzavřená fasáda činí z domu na rohové parcele pevnost, do níž není možné proniknout ani pohledem. Konstrukce z ocelového pletiva chrání před sluncem a rozbíjí jednolité velké plochy. Foto: Fernando Guerra

Vnitřní prostor maximálně otevřený do zahrady je hlavní mantra současného moderního bydlení. Představujeme vám dům, který se s těmito požadavky vyrovnává velmi neobvyklým způsobem. Pokud se vám vybaví obrazy ze sbírky příběhů Tisíc a jedna noc, není to asociace čistě náhodná.

Kamenný obklad a uzavřená fasáda činí z domu na rohové parcele pevnost, do níž není možné proniknout ani pohledem. Konstrukce z ocelového pletiva chrání před sluncem a rozbíjí jednolité velké plochy. Foto: Fernando Guerra
Dominantou velkolepé rezidence se stalo atrium se zahradami

Evropské mírné klima vytváří většinou příznivé podmínky pro to, aby se interiér domu co nejvíce propojoval s exteriérem a umožňoval pobývat po celý rok venku. Právě takové požadavky měla rodina při budování velkorysé rezidence v Kuvajtu.

Jak je vidět z nadhledu, pro novou městskou zástavbu je charakteristické, že domy v podstatě nemají zahrady a převážná část pozemku se stává zastavěnou plochou. Pravý opak současné evropské obytné zástavby.

Foto: Fernando Guerra

„Navrhnout takový dům například ve Španělsku není příliš obtížné. V extrémních podmínkách, které panují v Kuvajtu, jsme ale museli zvolit zcela jinou strategii. Na počátku jsme proto museli položit základní otázky. Požádali jsme klienty, aby podrobně popsali, co všechno dělají venku v průběhu dne i večer a také v průběhu jednotlivých ročních období. Také jsme se zeptali, zda si dokážou představit bydlení v několika výškových úrovních,“ vysvětluje architekt Joaquín Pérez-Goicoechea, jeden ze dvou hlavních autorů projektu.

Na rozdíl od dnešních evropských obytných domů zůstávají kuchyně skryté a oddělené od společných obývacích prostor. Užívá je pouze personál, který má na starosti přípravu pokrmů.

Foto: Fernando Guerra

Prostředí, které definuje architekturu

Extrémní klima s denními teplotami nad 40 °C a velkými rozdíly mezi dnem a nocí i další specifické podmínky jasně předurčovaly uspořádání obytných budov na Blízkém východě již před několika tisíciletími.

Obývací pokoje jsou vybaveny tak, aby se v domě mohla setkávat početná rodina. Převládají světlé kamenné podlahy, které v horkých dnech příjemně chladí.

Foto: Fernando Guerra

Požadavkem číslo 1 byla vždy bezpečnost: domov měl v krutých dobách chránit rodinu před nepřáteli a jakýmikoli nezvanými hosty, ale také před drsným podnebím – před sluncem, větrem, bouří atd.

Foto: Fernando Guerra

Již od starověku zde proto měla lidská obydlí poměrně ustálenou podobu: zvenčí je obklopovaly uzavřené vysoké masivní zdi s minimem oken a vstupů, které dokonale ukrývaly vše, co se odehrávalo za nimi.

Obytné místnosti jsou od atria odděleny velkoformátovými prosklenými plochami, pevně zasklenými a posuvnými. To umožňuje přímý kontakt mezi jednotlivými částmi domu.

Foto: Fernando Guerra

Společný obytný prostor se soustředil kolem centrálního dvora, často atria s bazénkem, zelení, loubím apod. Tato oáza, zvlhčující a zpříjemňující klima, sloužila jako jakýsi obývací pokoj pod širým nebem, zde se všichni společně setkávali, sem přicházely soukromé i obchodní návštěvy a na tuto část domu navazovaly ostatní obytné místnosti – salonky, jídelna, pracovna atd.

Soukromé „komnaty“ členů rodiny, zejména její ženské části, byly naopak pečlivě odděleny a důmyslně propojeny se zázemím a místnostmi pro personál.

Vnitřní komunikaci zajišťuje řada otevřených schodišť. Architekti dbali na vzdušnost a dostatečné denní osvětlení, proto v domě navrhli řadu volných průhledů a světlé povrchy.

Foto: Fernando Guerra

Náznaky tohoto tradičního principu můžeme vysledovat i ve zcela atypickém moderním domě, který navrhli architekti ze španělského ateliéru AGi architects.

Tři zahrady

Architektonický koncept domu nazvaného Tři zahrady je založen na vnitřním atriu se zahradami ve třech výškových úrovních.

„Letní zahrada“ je využívána za největších veder, je umístěna v nejnižším podlaží 4 m pod úrovní ulice. Izolační schopnost zeminy, hluboký stín a otevřená vodní plocha zajišťují v této části domu přijatelnou teplotu i za nejteplejších dní. Voda, která se zde odpařuje, stoupá vzhůru a díky přirozené cirkulaci ochlazuje i horní podlaží.

Všechny obytné prostory jsou orientovány do atria otevřeného vzhůru do nebe. Propojuje stíněnou letní zahradu v nejnižší úrovni domu s hlavní obytnou částí, kde se nachází bazén, a se zimní zahradou na střeše.

Foto: Fernando Guerra

V úrovni přízemí se nachází „Mokrá zahrada“ s bazénem a fontánkami, obklopují ji hlavní společné obývací prostory. Zde rodina tráví největší část roku.

Na střešní terase nad nejvyšším podlažím se nachází „Zimní zahrada“ se zelení a relaxačními plochami. Chrání ji konstrukce z jemného hliníkového pletiva, která vytváří jemný stín, zachycuje vítr a prach, ale propouští dostatek denního světla.

Dům má zcela přirozenou klimatizaci: z vodní hladiny se neustále odpařuje vlhkost, stoupá vzhůru, ochlazuje a osvěžuje vzduch.

Foto: Fernando Guerra

Všechny tři terasy, propojené otevřeným schodištěm, vytvářejí transparentní a jednolitý celek, určený pro „veřejný“ život rodiny. Na ně v každém podlaží navazují uzavřené intimní zóny – ložnice, koupelny, pracovny, pokoje pro hosty a další místnosti.

Kuchyň se v této kultuře bydlení nestaví na odiv jako u nás, naopak je pojímána jako čistě účelová místnost, kam přichází pouze personál, a je skrytá v zázemí domu.

Rafinované umění komunikace

Vertikální uspořádání domu má ještě další, na první pohled ne zcela markantní funkci – slouží jako komunikační filtr. Do hlavní společné části domu přicházejí i návštěvy, do dalších podlaží pak propouští jen členy rodiny, personál a nejbližší osoby.

Zimní zahrada nabízí relaxační plochy, výhled do okolí i bujnou střešní zeleň.

Foto: Fernando Guerra

V nejvyšším podlaží, na střeše domu se nachází tzv. zimní zahrada. Proti slunci, větru a prachu ji chrání mohutná konstrukce z ocelových profilů a pletiva.

Foto: Fernando Guerra

Podobně jako ve starověkých palácích, i zde je nitro domu zahaleno rouškou jakéhosi orientálního tajemna. Ke každému prostoru vedou různé cesty.

Pohled shora naznačuje, že atrium má lichoběžníkový půdorys. Při večerním koupání mohou obyvatelé domu pozorovat noční oblohu.

Foto: Fernando Guerra

Schodiště v atriu a uvnitř dispozice, volné průchody kolem atria a chodby po obvodě nabízejí řadu možností, jak otevřeně či naopak skrytě, přímo či nepřímo projít „z bodu A do bodu B“. Jde o to, vybrat si právě tu správnou cestu. Dům tak do puntíku naplňuje další ze základních požadavků na komfort bydlení – požadavek na maximální soukromí.

Technické údaje

Autoři: Nasser B. Abulhasan, Jaoquín Pérez-Goicoechea

Vedoucí projektu: Stefania Rendinelli, Sara Baranco

Návrh vybavení interiéru: AGi architects

Jitka Pálková, www.mujdum.cz

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků