Hlavní obsah
Bělostný povrch stavby připomíná skořápku vajíčka. Foto: Toshihiro Sobajama

Architektonické hrátky s celuloidovou páskou propojily interiér s exteriérem

Představte si místo, které byste nakreslili, když necháte svou mysl putovat zpět v čase. Vlhká půda měkce tlumí zvuky vaši kroků, starobylé, sluncem a větrem ohlazené schody, stará zídka a všude pozorně opečovávané rostliny. Právě v takovém prostředí stvořil japonský architekt Norisada Maeda rodinný domek nazvaný Celluloid Jam, což lze velmi volně přeložit jako „Hrátky s celuloidovou páskou".

Bělostný povrch stavby připomíná skořápku vajíčka. Foto: Toshihiro Sobajama
Architektonické hrátky s celuloidovou páskou propojily interiér s exteriérem

Bílá vilka probleskující mezi střechami domků v městečku Myoren-ji nedaleko Yokohamy upoutá svým neobvyklým vzhledem snad každého diváka. Její ladné, oblé křivky, hladký povrch čistě bílé barvy, jako by člověka přímo sváděly k tomu, aby na ni položil ruku nebo se alespoň dotkl prsty a pomalu jimi projížděl tak daleko, jak jen to bude možné. A to je právě past, do níž vás architekt lapil!

Bílá vilka mezi střechami městečka Myoren-ji upoutá pozornost každého diváka.

Foto: Toshihiro Sobajama

Ladné linie stavby se vzájemně proplétají.

Foto: Toshihiro Sobajama

Výjimečnost této stavby tkví v tom, že ať položíte ruku na kterémkoli místě, projedete s ní po celém jejím povrchu, volně přecházejíc z exteriéru do interiéru a zase zpět, aniž byste ji jedinkrát museli zvednout. A když takto projedete celý dům, zjistíte, že jste se vrátili přesně na totéž místo, odkud jste vyrazili.

Stavba napodobuje známý geometrický útvar zvaný Möbiova páska. Stejně, jako dlouhá, bílá páska se pak tato stavba jakoby proplétá pozemkem, na němž stojí. Propojuje se s ním v jeden kompaktní celek, kde se stírá hranice mezi architekturou a okolní přírodou.

Povrch celé stavby je jednolitý bez viditelných spojů.

Foto: Toshihiro Sobajama

Křivky objektu jako by se proplétaly pozemkem a splývaly s ním v jedno.

Foto: Toshihiro Sobajama

Aby byl dojem celistvého, jediného povrchu dotažen k dokonalosti, je povrch vilky bez jakýchkoli viditelných spojů. Její dřevěná konstrukce je pokryta jemně vláknitým plastem. Spíše než jako stavení tak působí jako čistá, bílá vaječná skořápka.

Interiér vilky

Foto: Toshihiro Sobajama

Knihovna

Foto: Toshihiro Sobajama

Sám architekt skromně poznamenává: "Na projektu nebylo ve skutečnosti nic tak výjimečného. V Japonsku plánujeme skoro všechny stavby na místech podobných tomuto. Náš klient neměl nějaké zvláštní požadavky, pouze si přál, aby v přízemí byl umístěn obchod se zvířátky, zatímco první a druhé patro měly být oddělené a soukromé."

Schodiště s knihami

Foto: Toshihiro Sobajama

Koupelna

Foto: Toshihiro Sobajama

"Zároveň jsem věděl, že je to člověk, který rád pobývá uvnitř svého domu a nikoli venku, ovšem na druhou stranu rád dýchá čerstvý vzduch. Bylo tedy potřeba soukromou část pojednat tak, aby byla z jistého hlediska uzavřena a klient nebyl rušen vnějším světem, ovšem na druhé straně, aby byl tento prostor i otevřen a exteriér tvořil součást interiéru," dodává Norisada Maeda.

Plán stavby

Foto: Norisada Maeda

Co je to Möbiova páska

Möbiova páska je geometrická hříčka zvláštní tím, že má jen jedinou stranu a jedinou hranu. V roce 1858 ji nezávisle na sobě objevili matematici August Ferdinand Möbius a Johann Benedikt Listing.

Snadno si ji můžete vyrobit tak, že ustříhnete delší proužek papíru, kterému otočíte jeden z konců a pak je spolu slepíte. Vznikne útvar připomínající osmičku.

Prakticky si existenci jediné strany takové pásky můžete ověřit tak, že tužkou pojedete z jednoho bodu po pásce dál a dál, a  pokud jste správně lepili, vrátíte se po chvíli na to samé místo, aniž byste museli tužku zvednout.

Möbiova páska

Foto: Norisada Maeda

 

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků