Hlavní obsah
Architektky v bytě více než stoletého domu propojily historické prvky s moderním zařízením. Foto: Ondřej Žák

Architektky proměnily starší činžovní byt v moderní domácnost

Zdánlivě neřešitelná se zpočátku z pohledu rekonstrukce jevila podoba bytu v pražském činžovním domě. Měl dva průchozí pokoje, koupelnu v kuchyni a WC na chodbě určené ke společnému používání se sousedy. Architektky ale jeho uspořádání zvládly změnit tak, aby odpovídal modernímu stylu života.

Architektky v bytě více než stoletého domu propojily historické prvky s moderním zařízením. Foto: Ondřej Žák
Architektky proměnily starší činžovní byt v moderní domácnost

V činžovním domě v centru Prahy majitel v rámci rodinného vyrovnání směnil byt, který měl sice skvělou polohu, ovšem jeho řešení bylo na hony vzdálené potřebám a zvyklostem moderní rodiny. Vana dlela v kuchyni, dva pokoje neprakticky umístěné za sebou a na toaletu se chodilo z chodby před bytem, protože byla společná se sousedy.

Představa majitele bytu byla zřejmá – osamostatnit se v otázce užívání toalety, oddělit koupelnu od kuchyně a byt proměnit tak, aby měl dispozici 3+kk.  Bylo to nejednoduché zadání, ale architektky Eva Eisenreichová a Soňa Formanová z ateliéru Foreva se do něj pustily s vervou, a ze zdánlivě nemožného učinily možné.

V bytě pracovaly na klíč, a to doslova. Od majitele si převzaly klíče od domu a od bytu, byt zrekonstruovaly a upravily a vracely je, až když bylo hotovo. S klientem vybraly z několika vizualizací tu variantu budoucího vzhledu interiéru, která se mu líbila, a poté jej už kontaktovaly jen kvůli schválení finančních nákladů.

Tím, že je dům v centru metropole, ocitly se ovšem v nezáviděníhodné situaci. Nejsložitější částí jejich práce totiž zdaleka nebylo nalezení architektonického řešení pro daný byt, ale náročné jednání se stavebním úřadem a památkáři.

V interiéru zůstaly částečně zachované prvorepublikové omítky.

Foto: Ondřej Žák

Nově vzniklý druhý pokoj je v místě původní kuchyně. Doplňuje jej loft nad koupelnovým boxem.

Foto: Ondřej Žák

V nové podobě má původně šedesátimetrový byt malou chodbu za vstupními dveřmi, z níž se vchází po levé straně do koupelny, zařízené nejenom sprchovým koutem, ale i vlastní toaletou. Přímá cesta z chodby pak vede do hlavní obytné místnosti, kde je nově kuchyňský kout, a zbytek prostoru lze rozdělit na obývací a jídelní zónu.

Za hlavní místností je ložnice. Z původní kuchyně vznikl druhý pokoj, jehož plocha je umenšena o box koupelny. Díky 360 cm vysokým stropům, jež jsou pro staré byty v centru Prahy charakteristické, bylo ovšem možné využít prostor nad koupelnou jako loft ke spaní. Architektky tak chytře zvětšily užitnou plochu bytu o nezanedbatelných sedm čtverečních metrů. Tento pokoj může majitel využít jako dětský.

Při práci na nové podobě interiéru se architektky odmítly pustit líbivou cestou „všechno staré musí pryč”, což by ani památkový odbor nepovolil. Vymyslely proto způsob, jak funkčním i vizuálně zajímavým způsobem skloubit moderní styl se stavebními prvky více než 100 let starého domu. Šlo zejména o zachování oken a dveří, navíc se podařilo zachovat i části původních předválečných omítek, které tak přirozeně propojují minulost s přítomností.

Z původně nešťastně řešeného bytu tak v centru Prahy vznikl moderní domov, který vychází vstříc potřebám moderní rodiny a zároveň ctí historického ducha lokality.

Anketa
Bydleli jste někdy v bytě, který neměl vlastní toaletu?
Ano a ještě v něm bydlíme.
4.9 %
Ano, ale už nebydlíme.
20.8 %
Ne, ale znám takové domácnosti.
12.6 %
Ne, ale kdyby nebylo zbytí, přizpůsobili bychom se.
6.5 %
Ne a nikdy bych ani nebydlel/a.
55.2 %
Celkem hlasovalo 4253 čtenářů.
yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků