Kamenný obklad, černozlatá tapeta aneb Jak majitelka vylepšovala svůj domov

I když se nabízí myšlenka, že si lidé postupem času interiér zanesou množstvím „lapačů prachu“ a jinými „poklady“, tady to neplatí. Paní domu je dekoratérka tělem i duší, takže každá změna je jen k lepšímu.

Tu přibyl kamenný obklad zdi v obývacím pokoji, decentní černozlatá tapeta a velká šatní skříň v ložnici, podkroví se z úložného prostoru postupně změnilo na Honzovu kancelář, poté na pokoj pro jeho dceru, dále na Kristininu pracovnu a teď nově na dětský pokoj pro Jakuba.

Změny se ale dějí i v exteriéru, kde právě teď nad zahradním posezením přibyla pergola.

Manželé si nechali dům postavit od developera s možností vlastních zásahů do projektu. Nešlo o změny exteriéru, tam to bylo dáno i vzhledem k tomu, že se jednalo o dvojdomek v řadové zástavbě.

Aby měl projekt stejnou koncepci, bylo nutné přizpůsobit tomu výběr fasády a oken, což bylo jediným limitem, který ale majitelům nevadil.

Co se týká dispozice interiéru, developer nabídl několik variant a investor si měl vybrat. K tomu si Kristina raději přizvala architekta, aby jí poradil, jak s prostorem naložit. Toužila po velkém obývacím pokoji s krbem, jídelna s kuchyní a obývákem měly tvořit jeden vzdušný prostor, který plynule navazuje na vstupní chodbu.

V přízemí měla být koupelna, spíž a pracovna. Podkroví chtěla využít na obytnou místnost – oproti ostatním sousedům, kteří tam mají půdu.

Některé sny se Kristině splnily, jiné jí architekt vymluvil. Do přízemí doporučil přidat technickou místnost, což byla podle majitelů rada k nezaplacení. Také přibyly dveře v přízemí, a to mezi obytnou halou a předsíní. Kdyby tam nebyly, pronikal by z chodby chladný vzduch.

S krbem se musela paní domu rozloučit, protože by to znamenalo další vysoké náklady navíc a těžko by se pro něj hledalo místo i vzhledem k nerezovému komínu, který by byl potřeba. Úžasně si architekt poradil s podkrovím, kde vznikl dostatečně velký a světlý prostor pro pokojík. Plánovaný zvedací žebřík nahradilo plnohodnotné schodiště vedoucí z přízemí až do podkroví.

Při zařizování interiéru se majitelé „odrazili“ od podlahy, která pak udala ořechový tón pro další vybavení. K plovoucí podlaze z lamina ladili dveře a zárubně z ořechové dýhy, která časem sice mění barvu, ale to prý nevadí. K tomu všemu pěkně ladí barva a dekor zebrana, jež se vyskytuje v laminované podobě v kuchyni na horních dvířkách, zadní straně pracovního pultíku a na zdi za varnou deskou.

Díky hřejivému charakteru dřeva si majitelé mohli dovolit kuchyň a jídelnu tónovat do bílé barvy. Nadčasovou moderní bílou kuchyň si Kristina nechala navrhnout od místního truhláře. Korunu tomu všemu nasazuje obklad zdi z kamenných pásků, pokrývajících část zdi v obýváku.

Největší změny se ale v poslední době odehrály v dalších dvou patrech. Kluci totiž dospěli do věku, ve kterém není od věci mít svůj vlastní pokojík. A tak začaly přesuny.

Z podkroví putovala Kristinina pracovna do přízemí, kde měl kancelář Honza. Jeho pracovní místo vzniklo v bývalé šatně v prvním patře a do podkroví se stěhoval ze společného dětského pokoje mladší syn Jakub.

Staršímu synu Honzovi zůstal původní pokojík, který mu Kristina jen vylepšila tak, aby víc odpovídal jeho potřebám a vkusu. Jinak v místnosti zůstal původní nábytek, vyrobený na míru od truhlářem.

V modrobílé kombinaci je tam vyvýšené patro na spaní, jehož součástí je i regál a skříň, dále zvýšená postel se schůdky a úložnými zásuvkami. Pracovní místo tvoří bílá deska a kontejnery.

Styl Jakubova podkrovního pokoje ovlivnil jeho školní výlet do Londýna, červený sedací vak a vánoční dárek v podobě zrcadla ve tvaru typické červené londýnské telefonní budky.

Londýn Jakuba nadchl, a tak mu ho Kristina pomocí několika dalších doplňků a barev dopřála i doma. Dále přesunula část bílého nábytku z původního pokojíku a na zeď nalepila notovou tapetu, která odpovídá Kubovým hudebním zájmům. Jediným větším zásahem bylo vybudování střešního okna kvůli prosvětlení pokoje. Ke Kubovi se stěhovali i afričtí obří šneci, pískomilky zůstaly s velkou klecí u Honzíka.

 Lucie Martínková, www.modernibyt.cz