Interiér bytu velkého 156 m² v jeho původní podobě byl svírán zbytečně velkým počtem přepážek a stěn. Aby jej prosvětlili a odlehčili, velký počet z nich architekti odstranili. Jednotlivé místnosti se tak propojily a získaly na vzdušnosti. Vznikly tak často pouze opticky od sebe oddělené zóny, které na sebe plynule logicky navazují.

Už před vstupem do bytu návštěvník ví, že jej čeká zajímavá domácnost zařízená v jemně uměleckém stylu.

Už před vstupem do bytu návštěvník ví, že jej čeká zajímavá domácnost zařízená v jemně uměleckém stylu.

FOTO: Maíra Acayaba

Světlo z hliníkových špon ve vstupní chodbě je prototypem, který navrhli architekti ze studia SuperLimão.

Světlo z hliníkových špon ve vstupní chodbě je prototypem, který navrhli architekti ze studia SuperLimão.

FOTO: Maíra Acayaba

Zajímavostí je z toho hlediska například obývací pokoj, po jehož obvodu je vestavěná lavice, přičemž v centrální části stojí pohovka, kterou lze kdykoli v případě potřeby přemístit a upravit tak poměr jednotlivých zón podle aktuální potřeby.

Netypicky řešené umyvadlo v koupelně

Netypicky řešené umyvadlo v koupelně.

FOTO: Maíra Acayaba

Návštěvníka mile překvapí visutá tropická zahrada v jídelně. Představuje příjemné oživení v jinak téměř sterilní působícím bytě. Zároveň zahrádka zavěšená pod stropem pomáhá vytvořit a udržovat mikroklima v bytě. Čistí v něm vzduch a přirozeně zvyšuje jeho vlhkost. Zajímavým prvkem pod zahradou je pak dvojice sedátek vytvořených pouze z prohnutého ocelového plátu.

Stěny bytu slouží jako výstavní plochy pro obrazy a zvětšeniny fotografií.

Stěny bytu slouží jako výstavní plochy pro obrazy a zvětšeniny fotografií.

FOTO: Maíra Acayaba

Mnoho kusů nábytku a dalšího zařízení jsou především zajímavé designové objekty.

Mnoho kusů nábytku a dalšího zařízení jsou především zajímavé designové objekty.

FOTO: Maíra Acayaba

Za jídelnou lze objevit protáhlou kuchyň, v níž na první pohled upoutají pozornost živé kachlíky na jedné ze zdí a především tradiční cobogós, tedy perforovaná zeď, která zůstala zachovaná z minulých dob. Později byla perforovaná zeď uzavřena, architekti ji tedy znovu otevřeli, tak aby mohla plnit svou původní funkci. Uvnitř bytu jsou ovšem posuvné velké skleněné tabule, kterými lze otevření kdykoli uzavřít.

Pohled z jídelny do obývacího pokoje.

Pohled z jídelny do obývacího pokoje.

FOTO: Maíra Acayaba

Interiér je navržen v moderním duchu s jasnými odkazy k industriálnímu stylu, který ovšem nepřevažuje.

Interiér je navržen v moderním duchu s jasnými odkazy k industriálnímu stylu, který ovšem nepřevažuje.

FOTO: Maíra Acayaba

Kuchyňské skříňky pod jednou z pracovních ploch v kuchyni jsou řešeny jednoduchým, až trochu industriálním způsobem.

Kuchyňské skříňky pod jednou z pracovních ploch jsou řešeny jednoduchým, až trochu industriálním způsobem.

FOTO: Maíra Acayaba

Víte, co jsou cobogós?
Cobogós, tedy perforované stěny, lze objevit na domech v Jižní Americe velmi často, fungují jako stínicí prvek. Dovnitř domu prochází dostatek světla, ale přitom se tolik neprohřívá. Zároveň zeď umožňuje celkem nerušený výhled ven, aniž by odhalovala soukromí obyvatel uvnitř. Vytvořena může být z betonu, cihel, ale také například z keramiky.
Výrazným prvkem kuchyně je obklad na stěně. A především pak cobogós - perforovaná betonová zástěna.

Výrazným prvkem kuchyně je obklad na stěně. A především pak cobogós – perforovaná betonová zástěna.

FOTO: Maíra Acayaba

Perforované betonové stínění propouští do interiéru dostatek světla, zabraňuje však zbytečnému přehřívání bytu. V době chladnějších dní, nebo při nepřízni počasí lze zatáhnout prosklené panely.

Perforované betonové stínění propouští do interiéru dostatek světla, zabraňuje však zbytečnému přehřívání bytu. V době chladnějších dní nebo při nepřízni počasí lze zatáhnout prosklené panely.

FOTO: Maíra Acayaba

V kuchyni je také veškeré zařízení vytvořeno použitím modulárních částí kanceláří, která byly zachráněny ze skládek. Kovové doplňky jsou pak z nerezové oceli. Zde se nejvíce projevil industriální styl, který je více či méně zřetelný ve všech místnostech.

Do soukromé zóny bytu se vchází posuvnými dveřmi první místností je velká pracovna.

Do soukromé zóny bytu se vchází posuvnými dveřmi, první místností je velká pracovna.

FOTO: Maíra Acayaba

Skulpturální knihovna vytváří v jistém smyslu chodbu, kterou se přichází k ložnicím.

Skulpturální knihovna vytváří v jistém smyslu chodbu, kterou se přichází k ložnicím.

FOTO: Maíra Acayaba

Stůl v pracovně

Stůl v pracovně.

FOTO: Maíra Acayaba

K oddělení společenské zóny od soukromých prostor slouží posuvné dveře z překližky. Soukromá zóna zahrnuje přitom trojici místností, z nichž v jedné je pracovna fotografa, který většinu svého času pracuje z domova. Část této místnosti je oddělena skulpturálně řešenou knihovnou, která pracovnu částečně přepažuje a vytváří pocit chodby. Tou se pak přichází do ložnice s koupelnou majitelů. Jejím logickým centrem je postel vyrobená z recyklovaného dřeva včetně výrazného čela.

Čelo postele v ložnici majitelů navrhla příteelkyně majitelů, designérka Diana Albuquerque.

Čelo postele v ložnici majitelů navrhla přítelkyně majitelů, designérka Diana Albuquerque.

FOTO: Maíra Acayaba

Na ložnici rodičů navazuje koupelna.

Na ložnici rodičů navazuje koupelna.

FOTO: Maíra Acayaba

Architekti ponechali v koupelně rodičů záměrně přiznané rozvody elektřiny a vody.

Architekti ponechali v koupelně rodičů záměrně přiznané rozvody elektřiny a vody.

FOTO: Maíra Acayaba

Z ložnice vedou dveře i do dětského pokojíku. V něm je použita nejpestřejší barevná paleta, živé barvy se zde mísí v pravidelných geometrických obrazcích a vytvářejí stylizovaný obrázek lesa na zdech. Jejich spodní část je navíc opatřena speciálním nátěrem, který umožňuje používat je jako tabuli ke kreslení s tím, že jde kresby pak snadno smýt.

V dětském pokoji jsou použity kombinace živějších barev v geometrických obrazcích.

V dětském pokoji jsou použity kombinace živějších barev v geometrických obrazcích.

FOTO: Maíra Acayaba

I v dětském pokojíku je patrný výrazný designérský záměr.

I v dětském pokojíku je patrný výrazný designérský záměr.

FOTO: Maíra Acayaba