Pás piniového lesa, oddělený od Atlantického oceánu panenskými písečnými dunami, považují architekti Luciano Kruk a jeho přítelkyně Jekaterina Künzel za opravdový klenot.

Při umístění domu na pozemek se architekti snažili maximálně zachovat okolní stromy. Některé dokonce přímo prorůstají plochou terasy.

Při umístění domu na pozemek se architekti snažili maximálně zachovat okolní stromy. Některé dokonce přímo prorůstají plochou terasy.

FOTO: Daniela Mac Addenová

Střecha v podobě železobetonové vany přímo vyzývala k vybudování bazénu. Jsou tu dokonce dva. Betonová stěna s širokým oknem slouží jako zábrana proti větru a ponechává otevřený výhled do okolí.

Střecha v podobě železobetonové vany přímo vyzývala k vybudování bazénu. Jsou tu dokonce dva. Betonová stěna se širokým oknem slouží jako zábrana proti větru a ponechává otevřený výhled do okolí.

FOTO: Daniela Mac Addenová

Poté, co v této lokalitě realizovali nevelký rezidenční projekt z pohledového betonu, rozhodli se postavit si tu v podobném stylu i dům pro sebe, pro rekreační využití, krátkodobé pobyty s přáteli, případně i k pronájmu. Pozemek zakrytý hebkými větvemi štíhlých pinií, v mírném svahu s výhledem na oceán, byl pro návrh domu zcela určující.

Dům na Costa Esmeralda, pár kilometrů od argentinského města Piramar

Dům na Costa Esmeralda, pár kilometrů od argentinského města Piramar

FOTO: Daniela Mac Addenová

„Chtěli jsme navrhnout dům v harmonii s okolím, kde každý, kdo tu bude pobývat, bude cítit maximální sounáležitost s jedinečnou atmosférou místa,“ vysvětluje Luciano.

„Proto jsme zvolili otevřený koncept a jako materiál pohledový beton. Na ostatních stavbách jsme si ověřili, že tento materiál vydrží dlouhodobě odolávat místním drsným podmínkám – vlhkosti, větru, mořské soli a slunci –, a přitom nemění svůj vzhled. Jeho struktura také krásně zapadne mezi kmeny stromů, do stínu spodního patra lesa.“

Nohama pevně na zemi

Dům je záměrně umístěn dále od pláže i příjezdové cesty, obklopen clonou borovic, aby bylo zachováno soukromí. Vzhledem k terénnímu převýšení přes dva metry architekti zvolili koncept jednoho obytného podlaží nad polozapuštěným suterénem, s plochou střechou, která je využita jako pobytová, protože zde si lze užít slunce, krásný výhled na oceán i soukromí.

Nástup do domu vede z lesa přímo „středem“ a v téže linii se vychází i nahoru na střechu. Schodiště tak slouží i jako světlovod.

Nástup do domu vede z lesa přímo „středem“ a v téže linii se vychází i nahoru na střechu. Schodiště tak slouží i jako světlovod.

FOTO: Daniela Mac Addenová

Hlavní obytný prostor prochází celým domem a je na dvě strany otevřený do lesa. Linie centrálního schodiště jej rozděluje na jídelní část a sezení. Sounáležitost s lesem symbolizují přímé výhledy i výrazná struktura prken na nosných konstrukcích.

Hlavní obytný prostor prochází celým domem a je na dvě strany otevřený do lesa. Linie centrálního schodiště jej rozděluje na jídelní část a sezení. Sounáležitost s lesem symbolizují přímé výhledy i výrazná struktura prken na nosných konstrukcích.

FOTO: Daniela Mac Addenová

Čtvercová dispozice je symetricky uspořádána, což přináší snadnou orientaci a pocit vnitřní harmonie.

Světlo přichází do hlavního obytného prostoru také úzkými prosklenými štěrbinami ve stropě. Výhled do šerého lesa v kombinaci se slunečními paprsky shora vytváří v interiéru zvláštní a stále se měnící atmosféru.

Světlo přichází do hlavního obytného prostoru také úzkými prosklenými štěrbinami ve stropě. Výhled do šerého lesa v kombinaci se slunečními paprsky shora vytváří v interiéru zvláštní a stále se měnící atmosféru.

FOTO: Daniela Mac Addenová

Do domu se vchází zespoda po centrálním schodišti. Příchozí symbolicky vystoupá z tmavého stinného lesního „podhoubí“ do velkého otevřeného společného prostoru, který tvoří společenskou část domu.

Schodiště ji rozděluje na kuchyňskou část a relaxační zónu. Les díky dvěma plně protilehlým proskleným stěnám doslova prochází celým domem.

Dům sám o sobě architekti pojali v podstatě jako monolitní sochařské dílo. Proto v interiéru stačí jen pár zajímavých solitérů, například křesílka a stolek, který lze složit z kostek z tropického dřeva.

Dům sám o sobě architekti pojali v podstatě jako monolitní sochařské dílo. Proto v interiéru stačí jen pár zajímavých solitérů, například křesílka a stolek, který lze složit z kostek z tropického dřeva.

FOTO: Daniela Mac Addenová

Po stranách jsou umístěny čtyři ložnice vybavené vlastními koupelnami a šatnami. Díky rohové poloze má každá ložnice naprosté soukromí. Ústřední schodiště dále pokračuje na střechu s bazénem, dřevěnou palubou a sprchou.

Koupelny se obešly bez obkladů a dlažeb, betonový povrch je jen impregnován proti vodě. Hladká bělostná keramika krásně vynikne na hrubé šedé betonové struktuře.

Koupelny se obešly bez obkladů a dlažeb, betonový povrch je jen impregnován proti vodě. Hladká bělostná keramika krásně vynikne na hrubé šedé betonové struktuře.

FOTO: Daniela Mac Addenová

Vybavení interiéru je minimalizováno, aby si hlavní pozornost získala příroda venku, a z velké části redukováno na betonové konstrukční prvky – stoly, pracovní desky, úložné prostory tvoří niky v betonových stěnách. Část vybavení architekti navrhli z přírodního dřeva. Dřevěná struktura zůstává v celém domě všudypřítomná a dominantní, v podobě otisků dřevěného bednění na betonových stěnách, schodišti i stropech.

Půdorys domu

Půdorys domu

FOTO: Daniela Mac Addenová

Světla a stíny

Světlo jako jeden z prvků, které ovlivňují vnímání prostoru a vytvářejí vnitřní architekturu, nabývá na významu zejména v objektech s vnitřní členitostí nebo hlubokou dispozicí, jako je tomu zde.

Kromě dvou plně prosklených stěn sem přichází také dvěma úzkými dlouhými horizontálními pásy na východní a západní fasádě. Protože prochází ložnicovými prostory, jsou umístěny na východní straně nad podlahou, na západě nahoře pod stropem. Tím je zajištěno dostatečné denní osvětlení i ochrana soukromí – na to, co se v domě děje, není zvenku odnikud vidět.

Bariéru mezi domem a lesem tvoří jen sklo a tenké hliníkové okenní profily. Přesahující betonový strop chrání terasu před deštěm a ložnice před přehříváním.

Bariéru mezi domem a lesem tvoří jen sklo a tenké hliníkové okenní profily. Přesahující betonový strop chrání terasu před deštěm a ložnice před přehříváním.

FOTO: Daniela Mac Addenová

FOTO: Daniela Mac Addenová

Ložnice s okny nahoře mají výhled na moře. Osvětlovacím tělesem je i vložený blok schodiště, který do středu dispozice, do společenské části domu i do spodního podlaží, přivádí světlo dopadající shora.

Výstup na střechu po jednoramenném schodišti bez zábradlí by české stavební úřady sotva povolily, ale jak je vidět, může bez problémů fungovat.

Výstup na střechu po jednoramenném schodišti bez zábradlí by české stavební úřady sotva povolily, ale jak je vidět, může bez problémů fungovat.

FOTO: Daniela Mac Addenová

Na vnitřních betonových površích pak sluneční paprsky v průběhu celého dne rozehrávají neustále se měnící a neopakovatelný sled světelných efektů s různým jasem a intenzitou. Podobně jako světlo v lese, které se prodírá mezi změtí větví a kmenů stromů.

Sezení na zahradě je stylově sladěno s domem. Betonový stůl ani lavice není třeba uklízet ani natírat a jejich životnost se počítá na staletí.

Sezení na zahradě je stylově sladěno s domem. Betonový stůl ani lavice není třeba uklízet ani natírat a jejich životnost se počítá na staletí.

FOTO: Daniela Mac Addenová

Luciano Kruk (1974)
Vystudoval architekturu na univerzitě v Buenos Aires, kromě projektování se věnuje pedagogické činnosti na řadě univerzit v Argentině, Brazílii, Mexiku, ve Španělsku i v Itálii. V letech 2000–2012 byl partnerem architektonické kanceláře BAKarquitectos, v r. 2012 založil vlastní architektonickou kancelář Luciano Kruk Arquitectos. Zabývá se především projekty obytné výstavby a urbanistickými návrhy. Získal řadu významných architektonických ocenění, v r. 2015 byl zástupcem Argentiny na mezinárodním festivalu Architecture Week v Praze.

Jitka Pálková, www.mujdum.cz