Josef Šejnost byl významným sochařem a především medailérem. Narodil se v Těšenově poblíž Pelhřimova a ke svému kraji byl trvale přitahován i v době, kdy už bydlel v Praze.

Nedaleko svého rodiště si pro sebe a svou rodinu pořídil poněkud bizarní sídlo - větrný zámek - na vrchu Křemešník, na palouku pod barokním poutním kostelem. Toto romantické místo, které mu jako váženému rodákovi nabídl starosta Pelhřimova Hrubant, bylo inspirováno romantickou architekturou.

Větrný zámek je obklopený stromovím, což mu dodává jedinečnou atmosféru.

Větrný zámek je obklopený stromovím, což mu dodává jedinečnou atmosféru.

FOTO: Jiří Podrazil

Plány stavby vytvořil architekt Kamil Hilbert, který v té době právě dokončoval své největší dílo, novogotickou dostavbu katedrály sv. Víta v Praze.

Také křemešnické sídlo má středověkou předlohu opevněného hradu se dvěma věžemi v rozích areálu. Věže vznikly z lomového neomítaného kamene, na vnitřní straně spojovací „hradební zdi“ prochází krytý ochoz. Jeho sloupoví i skloněná střecha jsou ovšem nestředověce z pohledového betonu.

Pod venkovním ochozem je pod zemí ještě jedna chodba, která z obou protilehlých věží mířila k hlavnímu domu ve středu „hradní“ dispozice.

Tajemnou podobu stavby dokreslují efektní detaily.

Tajemnou podobu stavby dokreslují efektní detaily.

FOTO: Jiří Podrazil

Stavělo se od začátku čtyřicátých let dvacátého století postupně podle finančních možností. Stavba za Šejnostova života nebyla dokončena, postavené části se často lišily od původního plánu. Jižní věž, která původně měla mít vnější schodiště, byla rozšířena. Podle vzpomínek Šejnostových potomků, které zachytil ředitel Muzea Vysočiny Ondřej Hájek, sloužila podzemní místnost středního domu jako kuchyně, ze které mělo být jídlo roznášeno do obou věžiček.

Právě střední budova zůstala tehdy jen torzem. V třicátých letech byla postavena jen část přiléhající k obvodové zdi, nad kterou se vypíná svým kamenným štítem. Na ni měla navazovat další výrazná věžová stavba. Namísto ní pak v padesátých letech vyrostlo jednoduché převýšené stavení.

Dřevěné obložení dodává interiérům příjemný hřejivý dojem.

Dřevěné obložení dodává interiérům příjemný hřejivý dojem.

FOTO: Jiří Podrazil

Stejně pozoruhodný jako vnější vzhled stavby byl i její interiér. Zařízení se muselo vybírat s ohledem na malé rozměry místností.

Ložnice manželů o velikosti vlakové kabiny byla obložena dřevem s tapetami, v jedné z místností dodnes stojí kachlová kamna vytvořená samotným majitelem.

V chladnějším počasí je možné si zatopit v krbu.

V chladnějším počasí je možné si zatopit v krbu.

FOTO: Jiří Podrazil

Dům Šejnostovi sloužil pro krátkodobé nebo letní pobyty, navštívila ho i řada jeho uměleckých přátel, zapisovaných do návštěvní knihy, například malíř Adolf Kašpar. Po Šejnostově smrti dům užíval jeho syn, sochař Zdeněk Šejnost.