Okal, který měli proměnit pražští architekti, má tři podlaží. Dvě nadzemní a suterén. V domě jsou dvě bytové jednotky, jedna zabírá přízemí, druhá horní podlaží. Architekti pak měli zaměřit svou pozornost právě na patro a exteriér domu.

Jediným vybočením z bílého programu je dřevěná terasa na střeše garáže.

Jediným vybočením z bílého programu je dřevěná terasa na střeše garáže.

FOTO: Šimon Jiráček

Na straně do zahrady přibyly vikýře.

Na straně do zahrady přibyly vikýře.

FOTO: Šimon Jiráček

„Návrh vychází z omezeného rozpočtu na stavbu. Hlavním motem návrhu je sjednocení nesourodých prvků domu,” vysvětluje architekt Jiří Pavlíček.

Na proměně horního podlaží získala centrální chodba, která se zvětšila o část koupelny.

Proměnou horního podlaží získala něco navíc centrální chodba, která se zvětšila o část koupelny.

FOTO: Šimon Jiráček

Dům má novou střechu i střešní krytinu, původní tašky nahradil falcovaný plech v čistě bílé barvě, kterou mají rovněž okapy, minerální vatou nově zateplená fasáda domu i zdi dvougaráže a rovněž tak i zídka plotu.

Zdi v interiéru jsou obložené borovou překližkou.

Zdi v interiéru jsou obložené borovou překližkou.

FOTO: Šimon Jiráček

Prostor v obýváku je otevřen až pod hřeben střechy.

Prostor v obýváku je otevřen až pod hřeben střechy.

FOTO: Šimon Jiráček

V interiéru jednak přibyly vikýře směřující do zahrady, které do domácnosti přivádějí více světla, jednak se mírně pozměnila dispozice celého podlaží.

Co to byly Okaly
Dřevostavby typu Okal, které se u nás stavěly od 70. let minulého století, patřily k nevelkému počtu katalogových rodinných domů, které socialistická architektura nabízela. Původní systém od tehdejší německé společnosti Otto Kreinbaum zakoupil národní podnik Rudné doly Jeseník a začal je stavět po celé republice. Okaly představovaly relativně dostupnou variantu bydlení v rodinném domě. Šlo o dřevostavby s kostrou z dřevěných trámů zakrytých z exteriéru azbestocementovými deskami a z interiéru pak dřevoštěpkovými. Prostor mezi nimi vyplňovala tepelná izolace.

Architekti zvětšili především centrální chodbu o prostor, který ubrali koupelně. Také místnost, z níž je nově ložnice, architekti přepažili na dvě nestejně velké části. Z menší vytvořili šatnu, do níž se vstupuje právě z ložnice.

Kuchyň je zařízena v šedé barvě.

Kuchyň je zařízena v šedé barvě.

FOTO: Šimon Jiráček

Dřevěná pracovní plocha v kuchyni je příjemnou repeticí dřeva z ostatních částí bytu.

Dřevěná pracovní plocha v kuchyni je příjemnou repeticí dřeva z ostatních částí bytu.

FOTO: Šimon Jiráček

Druhá z původní dvojice velkých místností slouží jako obývací pokoj s jídelní zónou. V jejím těsném sousedství je kuchyň, jež je se společenskou místností lépe provázána.

Zajímavým řešením je zakomponování svítidel do trámů.

Zajímavým řešením je zakomponování svítidel do trámů.

FOTO: Šimon Jiráček

Na ložnici přímo navazuje šatna.

Na ložnici přímo navazuje šatna.

FOTO: Šimon Jiráček

Vzhled horního podlaží sjednocuje borovicová překližka, kterou architekti obložili většinu stěn. S tím korespondují dřevěné podlahy a nábytek opět z borovicové překližky.

V nejnamáhanějších místnostech, tedy v kuchyni a koupelně, jsou sádrokartonové stěny opatřeny voděodolným nátěrem a na podlahách je položeno PVC. Nábytek je v těchto místnostech zhotoven z lakovaných MDF desek, případně z lamina. Každá z těchto místností má pak svou vlastní, jednotnou barvu.

Koupelna je v sytě červené barvě, která vyzařuje energii.

Koupelna je v sytě červené barvě, která vyzařuje energii.

FOTO: Šimon Jiráček

Domácnost po proměně získala soudobý, moderní vzhled, s jemným nádechem severského stylu, ale hlavně lepší návaznost denních zón, soukromá noční část naopak zůstala zřetelně oddělena.

Původní vzhled domu

Původní vzhled domu

FOTO: Šimon Jiráček

Dispozice sklepa

Dispozice sklepa

FOTO: ateliér Pavlíček Hulín (3x)

Dispozice přízemí

Dispozice přízemí

Dispozice patra

Dispozice patra