Na mezinárodní konferenci, jejímž pořadatelem je pravidelně Česká rada pro šetrné budovy, zazněl architektův příspěvek nazvaný Budoucnost architektury hned jako první, po něm následovalo množství dotazů z řad přítomných architektů, investorů a developerů, které dávalo tušit, že přítomné publikum nad podobou architektury za dvacet třicet let vážně rozmýšlí.

„Budovy budoucnosti mají být především velice funkční. Myslím, že trend, kdy se funkce stavby téměř odpojila od formy, a který já nazývám jako manýrismus, začíná být překonaný. Domy budoucnosti budou muset být především plně funkční,” řekl během své přednášky Ondřej Doule s tím, že nejlevnějším stavebním materiálem ve vesmíru je stále hliník.

„Ohledně materiálů moc kreativní nejsme, stále je z našeho pohledu nejlacinější hliník. Uhlíkové kompozity jsou sice zajímavé, ale stále drahé, takže většina obytných konstrukcí je z hliníku. Na druhou stranu experimentální záležitosti jako Bigelow Habitat, což je nafukovací pobytový modul na mezinárodní kosmické stanici, je opravdu novinka, ale bude trvat ještě dlouho, než se dostane na nějakou větší misi,” prozradil Novinkám Doule.

Návrh vesmírné základny pro 10 lidí.

Návrh vesmírné základny pro 10 lidí

FOTO: Ondřej Doule

Mladý architekt ve svém příspěvku mimo jiné zmínil nutnost posunu budov od současného, zatím stále nejrozšířenějšího modelu, kdy majitel neustále vše obstarává sám, úsporou energií a vodou počínaje, přes vytváření vhodné atmosféry či vytápění až po péči o samotnou stavbu konče.

Architekti budou v budoucnu muset rozvíjet především kognitivní dovednosti staveb. Zjednodušeně řečeno, dům na svého majitele nebude klást požadavky, ale naopak mu bude vycházet vstříc podle toho, co se o jeho stylu života a potřebách naučí. Sám mu bude pomáhat a ulehčovat život. Sám bude své systémy řídit a přizpůsobovat je životnímu stylu svého obyvatele.

Trojrozměrně tištěný model vesmírné základny MB10, vytvořený pro výstavu ve vídeňském Technickém muzeu.

Trojrozměrně tištěný model vesmírné základny MB10, vytvořený pro výstavu ve vídeňském Technickém muzeu.

FOTO: Ondřej Doule

Domy budoucnosti budou podle odhadů využívat nejenom v mnohem větší míře umělou inteligenci, ale budou také vzájemně mezi sebou propojené a budou v nich využívány i vesmírné aplikace - například schopnost replikace zemské biosféry.

Právě posledně jmenovaná schopnost, tedy replikace zemské biosféry, je základní vlastností, kterou musí ovládat už v současnosti navrhované habitaty (příbytky) určené pro osidlování Měsíce či Marsu. Tato obydlí musí kromě jiného umět zpracovat a zrecyklovat odpady a také vše, co člověk během dne vyloučí.

Základna SHEE byla navržena pro podmínky Marsu, ovšem také například pro možnost využití v extrémně náročných podmínkách na Zemi.

Základna SHEE byla navržena pro podmínky Marsu, ovšem také například pro možnost využití v extrémně náročných podmínkách na Zemi.

FOTO: SHEE Consortium 2014

Vesmírné příbytky mají lehkou konstrukci z kevlaru, protože je nutné počítat s enormními náklady na jejich dopravu na Měsíc či Mars. Prostory (a tedy jednotlivé místnosti) v nich vzniknou nafouknutím konstrukce jako bubliny.

Habitat SHEE byl vystaven už v několika zemích, mj. například v Německu (na snímku). V loňském roce jej mohli vidět i návštěvníci v Ostravě během tamních Dní NATO.

Habitat SHEE byl vystaven už v několika zemích, mj. například v Německu (na snímku). V loňském roce jej mohli vidět i návštěvníci v Ostravě během tamních Dní NATO.

FOTO: Ondřej Doule

Společným rysem habitatů je pak i velké množství redundancí neboli záložních systémů. Například jako energetické zdroje jsou pro takové obydlí navrženy tři systémy pracující každý na jiném principu. Široké uplatnění podobného stylu jištění by se využilo i u běžných pozemských domů. Ať již pro chvíle okamžitých výpadků způsobených poruchami, anebo pro případy velkých přírodních katastrof.

Při návrhu lunární základny s hvězdicovým půdorysem a s vrchní skořepinou z místního materiálu se Ondřej Doule inspiroval barokními opevněními.

Při návrhu lunární základny s hvězdicovým půdorysem a s vrchní skořepinou z místního materiálu se Ondřej Doule inspiroval barokními opevněními.

FOTO: Ondřej Doule

Domy budoucnosti se dle názoru architekta mají stát jakousi protézou člověka čili jeho funkční schránkou, která mu poskytne nejenom ochranu a přístřeší, ale která bude aktivně reagovat na veškeré jeho potřeby a naučí se je sama rozpoznávat podobně, jako se to v současnosti učí příbytky navrhované pro první obyvatele jiných vesmírných těles.

„Astronaut není povolání, je to životní styl,” uzavřel svou úterní přednášku mladý architekt.