Pro výrobu používají podhoubí, odborně mycelium. To mísí s dřevěnými štěpky. „Za nějaký čas podhoubí proroste dřevem a vznikne to, čemu říkáme 'myceliované dřevo'. V takovém okamžiku ho vezmeme a roztrháme na kusy. Vložíme do forem a ono se pak znovu rozroste, ovšem do tvaru, který chceme,” vysvětlil pro agenturu Reuters základní principy vytváření houbových dekorací a nábytku Sebastian Cox.

Designéři nejprve hledali, které štěpky se pro jejich potřeby hodí nejlépe. Zjistili, že nejrychleji bují houbová vlákna na štěpcích lískového a vrbového dřeva, tj. dvou v Británii běžně rostoucích druhů, jež navíc nemají z hlediska průmyslu valnou ekonomickou hodnotu.

Po určitém čase, kdy se podhoubí ve formě rozroste do požadovaného tvaru, designéři celý proces náhle zastaví. „Máme možnost tento proces plně kontrolovat. Víme, jak se podhoubí chová, a tak můžeme rozhodnout, kdy chceme jeho růst ukončit, protože dosáhlo požadovaného tvaru a textury. Vzniklý kus pouze vysušíme a je hotový,” popisuje Ninela Ivanovová.

Mladí designéři dosud vytvořili několik stínítek na lampy a také několik židlí. Ujišťují, že produkce houbového nábytku může být nasazena do velkovýroby. Zbývá jen přesvědčit zákazníky, aby se rozhodli pořídit si domů výrobky z houbového vlákna. A to, jak designéři vědí, nebude tak úplně snadné.

„Rádi bychom lidi povzbudili k tomu, aby o houbových vláknech přemýšleli jako o materiálu, který by chtěli mít doma. A zároveň bychom je chtěli ujistit, že je to velice bezpečný materiál, že to není nic odporného. Vzniklé výrobky jsou opravdu nádherné. Jsou měkké a příjemné na dotek. Mají všechny vlastnosti, které byste čekali u materiálů, jako je samet nebo kůže,” popisuje Sebastian Cox.