„Společným jmenovatelem podobných neštěstí bývá dětská zvědavost a nezkušenost, chvilková ztráta pozornosti dospělého a nedostatečně zabezpečená vodní plocha či přístup k bazénu. V takové chvíli schází k tragédii v podobě náhodného pádu jen krůček. Řadě neštěstí by však zabránila vhodná preventivní opatření,“ říká Ondřej Franěk, vedoucí lékař zdravotnického operačního střediska Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy.

Záchranáři radí:
Překrývejte bazény a další vodní plochy v době, kdy je nepoužíváte, bezpečnostní plachtou či lamelou. Vždy volte řešení, které unese i dospělého člověka. V opačném případě totiž lehký potah na vodě situaci ještě zhorší. Osoba, která do bazénu padne, se do něj totiž může ještě zamotat. Nevhodné jsou z tohoto hlediska například solární fólie, které neunesou ani dítě.
V bazénu ponechejte vždy bezpečně umístěný nějaký plovoucí předmět k zachycení, například dobře nafouknutý kruh.
V místě vstupu do vody a také alespoň na několika místech po obvodu instalujte madla, aby se člověk ve vodě měl kde pevně chytit.
Vstup do vody zřetelně označte tak, aby jej bylo dobře vidět nejenom zvenčí, ale především z každého místa v bazénu, aby člověk v něm vždy věděl, kam má plavat, když se chce dostat ven.
Okolo bazénů, které jsou v rovině s terénem, používejte vhodné zábrany, například bezpečnostní bazénové oplocení, aby zejména malé děti do bazénu nevkročily omylem.
Dbejte na pořádek a bezpečnostní pravidla v okolí bazénu, rizikové jsou zejména hladké vlhké plochy, na nichž lze snadno uklouznout.
Bazén vybavte tzv. bazénovým alarmem. Ten zaznamená narušení hladiny způsobené pádem tělesa do vody a spustí okamžitě zvukový signál.

„Velký význam má i včasná výchova dětí zaměřená na kontakt s vodou v přírodě a získání zkušeností i respektu před ní. Na prvním místě ale vždy zůstává ostražitost dospělého, kterou sebelepší ochranné pomůcky nenahradí. Malé děti by se nikdy neměly v okolí bazénu pohybovat bez dozoru,“ dodává Jana Poštová, mluvčí Zdravotnické záchranné služby hl. m. Prahy.

Co dělat v případě, že jste svědky tonutí:
1. Snažte se přivolat někoho dalšího, aby vám s tonoucím a jeho záchranou mohl pomoci. (Tonoucí člověk kolem sebe máchá rukama ve snaze se zachránit a jednoho člověka by naopak mohl stáhnout pod hladinu také.)
2. Tonoucího se snažte co nejrychleji vytáhnout z vody.
3. Jestliže tonoucí nereaguje a nedýchá, zahajte oživovací pokusy - začněte pěti vdechy z úst do úst, pokračujte stlačováním hrudníku (100 - 120 x za minutu, do hloubky 5-6 cm).
4. Pokud si nejste postupem záchrany jistí, volejte okamžitě linku 155.
5. S oživovacími pokusy pokračujte až do příjezdu záchranné služby.

Pro pracovníky záchranné služby je klíčovou informací nahlášení přesné polohy, což může být někdy obtížné zjistit. Například u otevřeného vodního zdroje. Pro takové případy je ideální mít v telefonu staženou aplikaci Záchranka, která s lokalizací člověku pomůže.