Stavba působí už na první pohled zajímavě, ovšem její interiér je doslova nabitý originálními a praktickými řešeními, z nichž mnohá se u nás s velkou slávou začínají v širším měřítku aplikovat až dnes.

Při příjezdu do Chomutova nás nejprve zaujalo, že z parcely, odkud mezi stromy téměř nesměle vykukoval bílý dům s dvojicí šikmých střech, se ozývá stavební hluk. Nebylo divu, majitelé za loňský a část letošního roku zvládli kompletně rekonstruovat hlavně jeho interiér.

Vstupu do domu vévodí nevšední výmalba kombinující šedou a růžovo-fialovou barvu. Výsledek je působivý, stěna zaujme na první pohled (i díky očividné kvalitě řemeslného provedení) a přitom rozhodně nepůsobí přeslazeně.

Vstupu do domu vévodí nevšední výmalba kombinující šedou a růžovo-fialovou barvu. Výsledek je působivý, stěna zaujme na první pohled (i díky očividné kvalitě řemeslného provedení), a přitom rozhodně nepůsobí přeslazeně.

FOTO: Petr Horník, Právo

Vstupní prostor do domu je záměrně rozdělen schůdkem. Jak se majitelé dozvěděli od architektů, je to proto, aby si do dále domu nezanášeli nečistotu z bot, když přijdou zvenčí.

Vstupní prostor do domu je záměrně rozdělen schůdkem. Jak se majitelé dozvěděli od architektů, je to proto, aby si do domu nezanášeli nečistotu z bot, když přijdou zvenčí.

FOTO: Petr Horník, Právo

„Je to čtyřicet let starý dům, který za posledních dvacet let nebyl už tak pečlivě udržován. Když jsme sem poprvé přijeli, nebylo jej pro hustý porost ze silnice vůbec vidět. Chtěli jsme se do něj ale co nejrychleji nastěhovat, a tak jsme se pustili nejprve do rekonstrukce interiéru, to byl základ. Střecha byla naštěstí v naprostém pořádku. Provlhávala na dvou místech, ale to pouze kvůli ucpaným odtokům okapů. Stačilo je vyčistit,” ujal se jako první slova Pavel.

Část obývacího pokoje majitelé využívají jako pracovnu.

Část obývacího pokoje majitelé využívají jako pracovnu.

FOTO: Petr Horník, Právo

Dominantním prvkem obývacího pokoje je velká čtvercová sedačka.

Dominantním prvkem obývacího pokoje je velká čtvercová sedačka.

FOTO: Petr Horník, Právo

V domě ovšem museli majitelé vyměnit úplně všechno – rozvody vody, odpadu, elektřiny, nahodit nové omítky, v dřevěném stropě přibylo několik světlíků, které nahradily původní, podobně řešené posuvné osvětlení. Právě díky světlíkům je v domě veliké množství světla, byť na první pohled – a zejména zvenčí – působí z některých stran spíše uzavřeným dojmem.

Elegantním detailem je neviditelné zakomponování promítacího plátna do stropu. Možnost vyklopit několik latěk prozrazuje jen visící provázek před komínem.

Elegantním detailem je neviditelné zakomponování promítacího plátna do stropu. Možnost vyklopit několik latěk prozrazuje jen visící provázek před komínem.

FOTO: Petr Horník, Právo

Neobvyklý konferenční stolek zaujme s jistotou každou návštěvu.

Neobvyklý konferenční stolek zaujme s jistotou každou návštěvu.

FOTO: Petr Horník, Právo

„Dům navrhli manželé Bendovi, naši světoznámí architekti, ještě v době, kdy spolu studovali vysokou školu. Když pak emigrovali do zahraničí, přihlásili v Japonsku právě tento svůj projekt do soutěže a vyhrál tam ocenění za nejlepší rodinný dům. Velice si jejich práce vážíme a jsme z našeho nového domova skutečně uneseni. Už když jsme sem přišli, věděli jsme, že jej budeme chtít zachovat co nejvíce v původním stylu,” vypráví s velikým nadšením Kamila.

Otevřené ohniště v podobě pánve bylo součástí původního návrhu domu. V současnosti zatím plní pouze dekorativní účel.

Otevřené ohniště v podobě pánve bylo součástí původního návrhu domu. V současnosti zatím plní pouze dekorativní účel.

FOTO: Petr Horník, Právo

Původní majitelé byli v 70. letech minulého století navzdory panujícím podmínkám hodně scestovalí, a tak když si dům nechávali navrhnout, měli jasnou představu, co se jim ve světě líbilo a co by chtěli také. Přáli si, aby byl pojat v severském stylu. Zároveň, protože neměli děti a ani je neplánovali, chtěli interiér přizpůsobený potřebám dospělých lidí žijících bohatým společenským životem.

Část obývacího pokoje blíže kuchyni je logicky zařízena jako jídelní zóna.

Část obývacího pokoje blíže kuchyni je logicky zařízena jako jídelní zóna.

FOTO: Petr Horník, Právo

Světlíky ve stropě přivádějí potřebné denní světlo všude tam, kam nedopadá dostatek slunečního záření skrze okna.

Světlíky ve stropě přivádějí potřebné denní světlo všude tam, kam nedopadá dostatek slunečního záření skrze okna.

FOTO: Petr Horník, Právo

Vysoká váza byla v obchodě v nabídce i se suchými větévkami. Jejich cena se ovšem Kamile zdála zbytečně vysoká. Věděla, že na zahradě nalzne dostatek vlastních a minimálně stejně hezky dekorativních.

Vysoká váza byla v obchodě v nabídce i se suchými větévkami. Jejich cena se ovšem Kamile zdála zbytečně vysoká. Věděla, že na zahradě nalezne dostatek vlastních a minimálně stejně dekorativních.

FOTO: Petr Horník, Právo

Dispozice

Stavba je zasazena do svažitého terénu, na parcele, kterou v minulosti protékal potok. (Lze jej nalézt ve starých, ještě německých katastrálních mapách.) Dům je z poloviny podsklepen, střecha je řešena bez podkroví.

Schody vedoucí do vyvýšené části domu jsou pohyblivé. V případě potřeby je lze uvolnit a popojet s nimi, ka m jeptřeba. Už tento prvek byl součástí originálního návrhu domu.

Schody vedoucí do vyvýšené části domu jsou pohyblivé. V případě potřeby je lze uvolnit a popojet s nimi, kam je třeba. Už tento prvek byl součástí originálního návrhu domu.

FOTO: Petr Horník, Právo

Dispozice je navržena jemně nevšedním, ale praktickým způsobem. Do domu se vstupuje směrem od silnice, na východní straně.

V samém středu je umístěna kuchyně, s níž těsně sousedí malá koupelna s toaletou. Kolem těchto dvou místností vedou dvě chodby. Za tou, která začíná přímo naproti vchodu, je směrem doleva obývací pokoj, jehož jeden konec slouží jako pracovna, zatímco druhý, blíže kuchyni, funguje jako jídelna.

V době naší návštěvy majitelé rozšiřovali terasu před obývacím pokojem. zahradní nábytek proto provizorně přesunuli před zadní vstup. Nakonec vzniklo hezké zátiší, které vůbec nevypadá jako improvizované.

V době naší návštěvy majitelé rozšiřovali terasu před obývacím pokojem, zahradní nábytek proto provizorně přesunuli před zadní vstup. Nakonec vzniklo hezké zátiší, které vůbec nevypadá jako improvizované.

FOTO: Petr Horník, Právo

Do druhé chodby se vystupuje v předsíni, ale i za kuchyní, po pěti schodech. Vede totiž už ve vyvýšené části domu a obsluhuje trojici ložnic, dvě dětské a rodičů. O první z nich, jež bývala pracovnou, se dělí bratr se sestrou.

Prostřední pokoj, dívčí, měli původní majitelé jako svou ložnici, a proto na tento pokoj navazuje koupelna. Do ní se vstupuje nejen z pokoje, ale i z chodby. Poslední pokoj sloužíval jako hostinský. Nyní si jej pro sebe vyhradili majitelé jako svou ložnici.

Velké nadaní prokázal řemeslník, který maloval stěny. Nejenoomže se mu technikou vymývání podařilo dosáhnout nevšedních barevných kombinací, ale především velmi přesně trefil barvu stěny v kuchyni tak, aby odpovídala barvě pracovní desky.

Velké nadání prokázal řemeslník, který maloval stěny. Nejenomže se mu technikou vymývání podařilo dosáhnout nevšedních barevných kombinací, ale především velmi přesně trefil barvu stěny v kuchyni tak, aby odpovídala barvě pracovní desky.

FOTO: Petr Horník, Právo

Pracovní plochy kuchyně jsou prakticky uspořádané do písmene U, v zadní části, vedle varné plochy se ukrývá otvor shozu pro odpad. Vede do sklepa.

Pracovní plochy kuchyně jsou prakticky uspořádány do písmene U. V zadní části, vedle varné plochy, se ukrývá otvor shozu pro odpad. Vede do sklepa.

FOTO: Petr Horník, Právo

V této chodbě byly skříně na sušení prádla. V nové podobě jsou už menší, vestavěné, mají bezúchytkově řešená dvířka, ale prádlo se v nich již nesuší. Slouží jako úložné prostory.

V této chodbě byly skříně na sušení prádla. V nové podobě jsou už menší, vestavěné, mají bezúchytkově řešená dvířka, ale prádlo se v nich již nesuší. Slouží jako úložné prostory.

FOTO: Petr Horník, Právo

Pod trojicí pokojů je sklep, kdysi využívaný hlavně jako úložný prostor, jedna z místností v něm pak byla i druhou pracovnou.

V současnosti je ve sklepě dvojice šaten (každý z manželů má jednu), poslední místnost, za předsíňkou s bočním (zimním) vstupem do domu, je pak technické zázemí fungující zároveň jako prádelna.

Severský vliv a překvapivá řešení

V obývacím pokoji zaujme návštěvníka hned několik prvků. Předně je to velký černý gauč čtvercového tvaru, který Pavel sám navrhl a nechal u čalouníků vyrobit. Má dvě opěradla a vystupuje se na něj po schůdku. K odpočinku i ke sledování televize jej využívá s oblibou celá rodina, která se na něj pohodlně vejde.

V šachtě bývalého shozu na špinavé prádlo vznikla malá čítárna.

V šachtě bývalého shozu na špinavé prádlo vznikla malá čítárna.

FOTO: Petr Horník, Právo

Za klasickou sedačkou se skrývá další zajímavost, a tou je veliká pánev se dřevem. Ve stropě nad ní je připravený komín.

„Takhle to bylo v původním návrhu, akorát komín sahal o něco níž a pánev byla o něco výš. Tím se tu topívalo. Paní majitelka to pak ale po letech zrušila a instalovala sem krbová kamna. My jsme se vrátili k předchozímu řešení,” vysvětluje Kamila.

Právě otevřené ohniště ve společenském prostoru je jednou z nejpřesvědčivějších reminiscencí na tradiční severskou architekturu.

Horní chodba obsluhuje trojici soukromých pokojů. Dva dětské a ložnici rodičů.

Horní chodba obsluhuje trojici soukromých pokojů. Dva dětské a ložnici rodičů.

FOTO: Petr Horník, Právo

Na svou dobu velice inovativně bylo navrženo vytápění v obývacím pokoji. Po obvodu jeho stěn architekti zanořili topná tělesa pod podlahu a zakryli je mřížkou.

„Tady prostě byly už v 79. roce konvektory v podlaze,” nemůže stále věřit modernosti návrhu stavby Pavel.

FOTO: Petr Horník, Právo

Nenápadný pás oken u stropu zajišťuje dostatek světla v chodbě i v noci.

Nenápadný pás oken u stropu zajišťuje dostatek světla v chodbě i v noci.

FOTO: Petr Horník, Právo

Jeho ženu Kamilu pro změnu velmi překvapilo množství úložných prostorů, řešených jako vestavěné skříně.

„Jejich dvířka byla bezúchytková! My jsme to tak samozřejmě zachovali, akorát jsme je vyměnili za nová, v bílé barvě,” vypráví.

Pokoj obývaný chlapcem a dívkou býval původně pracovnou. I v jeho stropě je praktický světlík.

Pokoj obývaný chlapcem a dívkou býval původně pracovnou. I v jeho stropě je praktický světlík.

FOTO: Petr Horník, Právo

Interiér byl ostatně laděn celý v hodně tmavých barvách. Tmavohnědé byly dřevěné stropy, parketová podlaha i již zmiňované skříně, ale také například mohutné posuvné koženkové dveře, jež jsou jedním z mála odstraněných prvků.

Dívčí pokoj je zařízen v kombinaci bílé barvy, kterou doplňují růžová a zelená.

Dívčí pokoj je zařízen v kombinaci bílé barvy, kterou doplňují růžová a zelená.

FOTO: Petr Horník, Právo

Z dívčího pokoje vede přímý vstup do sousední koupelny.

Z dívčího pokoje vede přímý vstup do sousední koupelny.

FOTO: Petr Horník, Právo

„Parkety jsme chtěli zachovat. Museli jsme je ale nechat šestkrát zbrousit, než byly konečně světlé,” poznamenává Kamila s doplněním, že firma poškozené části opravila a vyměnila, spáry zaplnila a po roce používání přišla nově vzniklé štěrbiny ještě jednou vyplnit.

Do koupelny, kde se hezkým způsobem snoubí tmavší šedá barva s tmavou fialovou, proniká skrz světlík tolik světla, že v ní přes den nemusí vůbec svítit.

Do koupelny, kde se hezkým způsobem snoubí tmavší šedá barva s tmavou fialovou, proniká skrz světlík tolik světla, že se v ní přes den nemusí vůbec svítit.

FOTO: Petr Horník, Právo

K malému počtu výraznějších úprav lze započítat výměnu všech dveří. Většina původních byla skleněná, bez klik. Mladí majitelé se rozhodli nahradit je posuvnými, rys absence klik pak rádi zachovali. Nahradili je vyříznutým tvarem kliky.

„Truhlář, který nám dveře vyráběl, se nejprve divil, co to je za hloupost, ale když to viděl celé, užasl nakonec, jak je to pěkné,” usmívá se Kamila a hned pro pořádek doplňuje, že tento nápad viděli v některém z předváděcích domů, které v době hledání společného bydlení navštívili.

Chodby plné překvapení

Hned dvě zajímavá řešení upoutají návštěvníka v chodbě před ložnicemi. Nejprve je to množství světla, které chodbu zalévá, navzdory tomu, že se zde nesvítí. Mohou za to úzká podélná okna zasazená do výškového rozdílu mezi oběma střechami.

„Když jsme tu byli první večer, mysleli jsme, že jsme nechali na chodbě rozsvíceno. Když jsme sem přišli, zjistili jsme s překvapením, že ji takhle silně ozařuje měsíční světlo,” vypráví Pavel.

Rodiče si zařídili ložnici v někdejším pokoji pro hosty. Je malá, ale proudí do ní ranní sluníčko z východu.

Rodiče si zařídili ložnici v někdejším pokoji pro hosty. Je malá, ale proudí do ní ranní sluníčko z východu.

FOTO: Petr Horník, Právo

Praktickým prvkem, jenž nebývá dosud v rodinných domech nijak běžný, je shoz prádla, který byl původně také na „horní” chodbě. Stačilo vyklopit víko, vsunout špinavé prádlo, a to sjelo až dolů do sklepa, kde byl na ně připravený koš.

Shoz se ovšem nezachoval, zrušila jej patrně už původní majitelka. Hlavní část jeho šachty proto Kamila s Pavlem využívají jako malou čítárnu.

Ve sklepě je dvojice šaten a technická místnost. Vše spojuje chodba kopírující tu horní, která je přímo nad ní.

Ve sklepě je dvojice šaten a technická místnost. Vše spojuje chodba kopírující tu horní, která je přímo nad ní.

FOTO: Petr Horník, Právo

S prádlem ostatně souvisí i další překvapení, které na mladý pár čekalo ve „spodní” chodbě u obýváku. Zde je celá stěna rovněž tvořena vestavěnými skříněmi. Uvnitř majitelé našli v metrových intervalech rozmístěné svislé průduchy. Kamila s Pavlem pátrali, co bylo jejich smyslem, ale až teprve loňská návštěva manželů Bendových, kteří se po desetiletích mohli podívat do „svého” domu, jim odhalila, že jde o skříně určené k sušení prádla. Bývaly v nich natažené šňůry a průduchy do skříně proudil čerstvý vzduch, který prádlo sušil.

„Tehdejší rozpočet na stavbu domu prý činil 180 tisíc korun. A celkové náklady se nakonec vyšplhaly na 240 tisíc. To bylo v době, kdy se domy kupovaly za padesát tisíc, takže to byl opravdu výjimečný dům. Také se sem prý na jeho stavbu chodili dívat lidé z celého okolí,” říká závěrem Pavel a dodává:

„Majitelku, paní Vilmu, jsem musel nejprve přesvědčit, že jsem hoden jejího domu, což se mi nakonec podařilo. Jako jediní jsme jej totiž nechtěli ke spekulacím. Toužili jsme v něm skutečně bydlet. Plánovali jsme navrátit mu jeho někdejší krásu a styl. Teď na něm pracujeme už přes rok a samozřejmě nás ještě spousta práce čeká nejenom na něm, ale hlavně na zahradě. Ovšem když přijedete za rok za dva, slibuji, že už to bude hotové a bude na co se dívat,” loučil se s námi Pavel.