Ukázalo se, že vagón je svým způsobem už místní relikvií. Stojí na místě po celá desetiletí a v jistém období sloužil i jako komunitní centrum. Jinými slovy, architektovi bylo upřímně líto jej nechat zlikvidovat.

Místo toho vagón začlenil do svého projektu a nový dům přistavil k němu. Ze strany tak celek vypadá jako nástupiště, u nějž právě stojí vlak. Právě proto je také dům pojmenován Nástupiště.

Podle původního záměru majitele měl být vagón zlikvidován a na místě měl vyrůst standardní dům.

Podle původního záměru majitele měl být vagón zlikvidován a na místě měl vyrůst standardní dům.

FOTO: Eiji Tomita

K vagónu přibyla stejně dlouhá část budovy protáhlého obdélníkového půdorysu se šikmou pultovou střechou. Její kostra je dřevěná, z exteriéru obložená pozinkovaným ocelovým plechem.

Ze stejného materiálu je také střecha. Interiér jak vagónu, tak nově přistavěné části je pak obložen překližkou z měkkého dřeva, trámy v interiéru jsou z cedru.

Mezeru mezi vagónem a nově přistavěnou částí domu vyplňují polínka jimiž se topí v kamnech v obýváku.

Mezeru mezi vagónem a nově přistavěnou částí domu vyplňují polínka, jimiž se topí v kamnech v obýváku.

FOTO: Eiji Tomita

Oddělujícím prvkem mezi společenskou zónou obývacího pokoje a soukromou zónou ložnice je malý dvorek, na který se vychází posuvnými prosklenými dveřmi.

Oddělujícím prvkem mezi společenskou zónou obývacího pokoje a soukromou zónou ložnice je malý dvorek, na který se vychází posuvnými prosklenými dveřmi.

FOTO: Eiji Tomita

Do nově přistavené části se vstupuje ze strany a návštěvník zde nalezne kuchyňský kout, na nějž volně navazuje jídelní zóna s obývacím pokojem. Na protilehlé straně je uložena ložnice s koupelnou a toaletou. Vedle ní je úložný prostor.

Mezi koupelnou a obývacím pokojem je malý dvorek, který odděluje společenskou zónu domu od soukromé.

Interiér domu je obložen světlou překližkou.

Interiér domu je obložen světlou překližkou.

FOTO: Eiji Tomita

Vagón architekt proměnil v hernu pro děti sloužící zároveň i jako hudební místnost.

Vagón architekt proměnil v hernu pro děti, sloužící zároveň i jako hudební místnost.

FOTO: Eiji Tomita

Vagón, do nějž se vstupuje po bíle natřeném schodišti, které slouží zároveň jako úložný prostor, vyčlenil architekt jako dětskou hernu a hudební místnost.

Mezi vagónem a domem zůstala záměrně ponechaná mezera, široká právě tak na to, aby se do ní vešla polínka, jimiž se topí v kamnech v obýváku.

FOTO: Eiji Tomita

Dům, jehož celkový součet podlah činí 75 metrů čtverečních, stojí na pozemku o velikosti 236,56 m2.