Článek
Projekt Na Kozinci je dílem architektů ze studia ADR, kteří areál poskytující komfort a dostatečné soukromí pro obyvatele každého z domků propojili s přilehlým lesoparkem a díky použití velkých prosklených ploch tak dodali každému interiéru uklidňující kulisu přírody.
Na jídelní kout v kuchyni navazuje venkovní posezení, kde rodina snídá a večeří vždy, když to počasí dovolí.
Bára se nebála v interiéru zkombinovat bambusovou podlahu s obkladem stěny ze dřeva wengé. Využití více druhů materiálů s různými strukturami a odlišnou barevností potlačuje dojem sterility i v tom nejmodernějším prostoru.
Dva roky po dokončení projektu si dům, který vlastnil jeden z autorů návrhu celého komplexu, pronajala Bára se svou rodinou.
Tak daleko, tak blízko
Výhody bydlení v uzavřeném komplexu celá rodina velmi rychle ocenila. Stěhovala se sem z půdního bytu na Vinohradech, kde zdaleka nebyl takový klid, otevřený prostor ani čistý vzduch.
Ve zdi u schodiště je zabudované orientační osvětlení.
Hlavně pro děti jde o ideální místo: „Součástí areálu je velké dětské hřiště s klubovnou, kde děti navštěvují skautský oddíl. Díky tomu, že areálem smí projíždět pouze auta rezidentů a jejich návštěv, a to ještě velmi pomalu, nemusím se o své děti bát, když zde sportují nebo si hrají. S nástrahami vinohradských ulic je to nesrovnatelné. Vyhovuje mi i příroda v okolí. Nedaleko je Hostivařský park, kam ráda chodím venčit našeho psa. To vše navíc v dobré dostupnosti centra Prahy,“ vysvětluje Bára.
Když se tedy naskytla možnost dům koupit, chopila se příležitosti a začala rekonstruovat podle svých potřeb a vkusu.
Zrcadlící domov
Změnu dispozice interiéru domu Bára řešila s původním majitelem architektem Alešem Lapkou, který na základě jejích podnětů vypracoval konkrétní návrh.
Garáž v přízemí domu byla přestavěna na dětský pokoj pro malého Honzu a v prvním patře nahradila šatnu koupelna, protože ta stávající byla příliš malá.
Honzíkův pokoj je na místě původní garáže a jeho součástí je výstup do prosklené zimní zahrady s výhledem do zeleně, která ho obklopuje.
Nábytek v pokoji Elišky byl vyroben na míru podle návrhu Báry, která dobře využila každý centimetr. Na psací stůl navazuje sedací část s výsuvným úložným prostorem.
Bára je kreativní bytost, takže se zařízením interiéru si už poradila sama. Některé kousky nábytku jsou ještě z předchozího bytu, většina však byla vyrobena na míru truhlářem podle návrhů Báry.
Původní zde zůstala pouze kuchyň tvořící nadčasový a snadno kombinovatelný základ hlavního obytného prostoru, který byl v podání prvního majitele o poznání minimalističtější. Bára však dává přednost útulným interiérům podporujícím pocit intimity a domova.
Ložnici bylo nutné zmenšit při rekonstrukci navazující koupelny a šatny. Výrazným prvkem je zde tapeta s efektem odlesku, která prostor zútulňuje a zároveň opticky zvětšuje.
Jako příruční knihovna zde slouží tvarovatelná police Bookworm od Kartellu, stěnu zdobí obraz Bářina otce, výtvarníka Jana Štěpánka.
„Mám ráda rodinné prostředí, na pohled měkké a teplé. Kdybych konečnou podobu interiéru nechala na architektech, působil by příliš studeně.“
Na otázku, čím lze prostor citlivě zabydlet, odpovídá bez zaváhání, že nejdůležitější je vhodné osvětlení, textilní doplňky, květiny a dekorace v podobě váz, fotografií a obrazů. Díky Bářině přístupu dýchá z každého koutu domu přívětivost a ženskost, což dokazuje, že se jí podařilo vytvořit skutečný domov. Ten by totiž měl být především otiskem osobnosti „jeho“ lidí.
Koupelna je v domě jen jedna. Bára chtěla, aby v ní byl sprchový kout i vana, a proto ji bylo nutné přesunout do prostoru bývalé šatny, která byla větší než původní koupelna.
Jana Polomová, www.modernibyt.cz