Dřevostavba je dílem místního architekta Pascala Flammera, který ji zahloubil 75 cm pod úroveň okolního povrchu. Tím dosáhl toho, že se spodní rám oken v přízemí ocitá stejně vysoko jako okolní země. Jak architekt sám říká, díky neobvykle snížené úrovni, z níž v přízemí člověk pohlíží ven, má pocit většího kontaktu s přírodou. Přestože strop je v přízemí v u nás celkem běžné 2,25metrové výšce, díky zanoření objektu se zvenčí zdá být o dost níž, než je zvykem.

Přízemí tvoří jeden velký společný prostor.

Přízemí tvoří jeden velký společný prostor.

FOTO: Ioana Marinescu

Točité schodiště v centru místnopsti vede do horního patra.

Točité schodiště v centru místnosti vede do horního patra.

FOTO: Ioana Marinescu

Přízemí domu slouží jako jeden velký společenský prostor s kuchyňským koutem a jídelní zónou. V jeho středu se nachází točité schodiště vedoucí do horního patra. Zbytek místnosti je ponechán zcela volný, veškerý nábytek slouží jako úložné prostory a pracovní desky či místa k posezení, která ji lemují po obvodu. Výška skříněk (až na výjimku v kuchyňské zóně) dosahá přesně k oknům.

Veškeré skříňky jsou umístěny po obvodu přízemní místnosti.

Veškeré skříňky jsou umístěny po obvodu přízemní místnosti.

FOTO: Ioana Marinescu

Ke vchodu lze využít i okno.

Ke vchodu lze využít i okno.

FOTO: Ioana Marinescu

V hlavní místnosti nechybí kuchynňský kout.

V hlavní místnosti nechybí kuchyňský kout.

FOTO: Ioana Marinescu

Vším, čím je přízemí, tím první poschodí naopak není. První vjem, který se zmocní návštěvníka horního podlaží, je pocit rozlehlého prostoru. Byť je právě vrchní patro rozděleno do tří samostatných pokojů a jedné koupelny, je to právě toto místo, kde si člověk užije dojmu volnosti a vzdušnosti. Přispívá k tomu nejen ničím neomezovaný výhled z oken, ale je to především výška stropu. Stavba nemá běžnou půdu, a tak pohled diváka stoupá po vnitřní straně strmé střechy až do šesti metrů v jejím nejvyšším bodě.

V horní patře není o prostor a daleký výhled nouze.

V horním patře není o prostor a daleký výhled nouze.

FOTO: Ioana Marinescu

V interiéru bylo dřevo ponecháno ve své přírodní barvě.

V interiéru bylo dřevo ponecháno ve své přírodní barvě.

FOTO: Ioana Marinescu

A zrovna tak, jestliže přízemí fungovalo jako společenská zóna, první patro lze charakterizovat jako prostor ryze soukromý. Každý zde má svůj pokoj, a tedy jasně vymezené teritorium. Jednoznačně modernizujícím prvkem (v kontrastu s rustikálním vzhledem budovy) jsou veliká okna sahající v prvním poschodí až k podlaze. Ta doplňuje navíc jedno kulaté okno, o něž se překvapivě dělí pokoj s koupelnou.

Dům působí trochu dojmem, jako by jej někdo zabořil trochu více do krajiny.

Dům působí trochu dojmem, jako by jej někdo zabořil trochu více do krajiny.

FOTO: Ioana Marinescu

Pro dům je typické bohaté proskleníé spodní části.

Pro dům je typické bohaté prosklení spodní části.

FOTO: Ioana Marinescu

Díky bohatému prosklení vytváří světlý interiér s tmavou fasádou zajímavý kontrast.

Díky bohatému prosklení vytváří světlý interiér s tmavou fasádou zajímavý kontrast.

FOTO: Ioana Marinescu

Zatímco z vnější strany je veškeré dřevo natřeno tmavě, v interiéru je naopak ponecháno v přírodním odstínu. Zajímavě působí i zkřížené vzpěry, které jsou viditelné jak z exteriéru, tak z interiéru.

Přízemí

Přízemí

FOTO: Pascal Flammer (2x)

První patro

První patro