Žádná zrada v něm nečíhá. Útroby zvířete nabízejí galerii, v zahradě pod košatými stromy lze posedět a dát si něco k pití. „Zrodila se taková hrozná ptákovina,“ směje se Ivan Nacvalač, z jehož hlavy myšlenka pochází. „Chtěli jsme postavit něco hezkého, co bude sloužit hlavně lidem, a myslím, že to tak funguje,“ pokračuje už vážně. Uvnitř je galerie, do které se vstupuje po strmých schodech připomínajících žebřík.

Ale teď není v provozu, protože ji poškodila červnová povodeň. Nacvalač se bojí, že letos prostor už asi nestihne dát do kupy. „Bohužel všechno je o financích, no, možná díky benefičním koncertům by se to mohlo podařit,“ doufá. Vzadu na pozemku, po kterém jsou roztroušeny dřevěné sochy z Nacvalačovy dílny, se nachází pódium, kde se odehrávají koncerty. Zaznívá odtud jazz, blues. „Propagujeme místní trojská vína ze Salabky,“ vypráví dál Nacvalač, který sám sebe označuje jako člověka, který dělá, co ho baví.

Kdysi se věnoval grafice, a když něco namaloval, většinou přenesl výtvor z papíru do reálu. „Jednou jsem dělal grafiku, kde je letící Trojský kůň. Napadlo mě, že by to v Troji, odkud pocházím, bylo hrozně fajn,“ vysvětluje prapůvod devět metrů vysokého výtvoru u rušné cyklostezky. Aby ho mohl pořídit, prodal svůj dům.

Vznikal na Císařském ostrově

Kůň vznikal na sousedním Císařském ostrově, ale kvůli komplikacím s pozemkem se přestěhoval na dnešní místo, kde stojí třetím rokem. Pod břichem mu visí bílé větve poskládané tak, že připomínají kostru ryby.

„To je velryba, jedna z posledních ulovených v roce 1948 ve Vltavě,“ žertuje Nacvalač vedle malého baru, na kterém stojí lahve s alkoholem. Koně, podle něj největší dřevěnou sochu koně v Evropě, stavěl jeho syn a kamarádi. Za tři měsíce byl hotový. Použili smrkové dřevo, které dávali dohromady nejstarší technikou – postupovali stejně, jako když se dříve dělaly dřevěné krovy.

FOTO: Lucie Fialová, Právo

„Můj syn je na to hrozný prevít. Nejsou tady žádné kovové prvky,“ hlásí umělec. Metoda se osvědčila. „Když vidíte, kam sahala velká voda, je proti fyzikálním zákonům, že vydržel. Všechno v okolí uplavalo,“ konstatoval, ukazujíc na bílou rysku pod oknem do galerie.

Rozbouřená Vltava odnesla i jeho mobilní dům, který stál vedle díla. Naposledy prý byl spatřen v Kralupech nad Vltavou. „Většinu věcí se mi nepodařilo zachránit. Během tří hodin jsem se brodil po pás ve vodě, pak už to bylo o život, tak jsem radši šel,“ líčí dramatické okamžiky před dvěma měsíci Nacvalač, který nyní přebývá v útrobách koně.
Vodní živel napáchal škodu za více než milión korun.

„Když jsem viděl tu zkázu, říkal jsem si, že končím. Ale američtí muzikanti, co sem chodí hrát, říkali: V žádném případě, to se musí udržet, my vám pomůžeme,“ vrací se zpátky do období krátce po záplavách.