Zelené řasy během dne pohlcují oxid uhličitý a při probíhající fotosyntéze uvolňují kyslík a maličké množství energie. Ta by - podle projektu - přes den nabíjela článek každé takové pouliční lampy, aby se pak večer mohla rozsvítit. Bylo spočítáno, že zelené řasy jedné lampy by byly schopné za rok zlikvidovat až tunu oxidu uhličitého.

Pierre Calleja míchá roztok s řasami.

Pierre Calleja míchá roztok s řasami.

FOTO: Shamengo

Pro porovnání, podle americké metody pro výpočet sekvestrace uhlíku stromy v městských a příměstských podmínkách takový jilm americký spotřebuje ročně pouhých 62 kg oxidu uhličitého.

Prototyp sinicové lampy. Základem je skleněná trubice naplněná roztokem s řasami.

Prototyp sinicové lampy. Základem je skleněná trubice naplněná roztokem s řasami.

FOTO: Shamengo

Větší zádrhel ve vývoji těchto lamp spočívá tedy v množství energie, které lze z řas během fotosyntézy získat. Vědci vypočítali, že bilión těchto mikroorganismů vydá zhruba tolik energie, co jedna tužková baterie. A to, přiznejme si, není právě mnoho.

Ačkoli jsou řasové lampy uvažovány především jako veřejné osvětlení, jejich nevšední design by jistě obohatil i nejednu domácnost.

Ačkoli jsou řasové lampy zkoumány především jako veřejné osvětlení, jejich nevšední design by jistě obohatil i nejednu domácnost.

FOTO: Shamengo