Josef Ander starší začínal jako obchodník v krámku na Svatém Kopečku. Postupně se vypracoval na majitele husté sítě obchodních domů s vyhledávanou značkou „Ander a syn Olomouc“ (ASO). Společnost pak postupně převzal nejstarší z osmi potomků Josef mladší.

V době velké prosperity třicátých let měla firma dvacet poboček nejen v Československu, ale také ve Vídni, nebo dokonce v exotickém Peru. Do povědomí olomoucké veřejnosti se Ander junior zapsal jako sběratel a mecenáš umění, ale i jako podporovatel sportu.

Anderova spolupráce s architektem Bohumírem F. A. Čermákem (1882-1961) má počátky ve dvacátých letech. Tehdy už zkušený architekt, absolvent vídeňské akademie u slavného architekta Otto Wagnera, projektuje pro podnikatele moderní obchodní a skladištní budovy v Ostravě a Olomouci.

Právě ty Andera přesvědčily, aby Čermáka pověřil úpravami rodinného sídla, secesního domu s přilehlým hospodářským zázemím. Hlavní obytné prostory umístil architekt do dvorního křídla obráceného do rozsáhlé zahrady a připojil k němu novostavbu obytné haly s pracovnou a sluneční terasou.

Stará stavba zůstala v původním stylu

Starému objektu architekt nechal romantický, tradicionální ráz, zatímco u přístavby neváhal uplatnit tehdejší moderní architektonické a konstrukční prvky a novinky. Podařil se mu tak citlivý kontrast mezi starým a novým prostorem.

Komfortní obytnou halu bylo možné propojit posuvnou prosklenou stěnou přímo s exteriérem. Kromě velkoryse koncipované zahrady navrhl architekt také další samostatné stavby a rozmístil sochy z Anderovy umělecké sbírky.

Po roce 1948 znárodněná vila sloužila jako mateřská škola, dlouho opuštěný objekt se znehodnocenou zahradou léta chátral.