Rodinný domek nabízí spoustu výhod: každý člen může mít své soukromí, máme kam uložit sezónní věci, sportovní potřeby, parkujeme v garáži a odpočíváme na zahrádce v zeleni.

Ve chvíli, kdy se rozhodneme pro domek, máme dvě možnosti: buď postavit nový, nebo koupit starší a rekonstruovat podle našich představ. Starší zástavby mají jednu výhodu: okolí je zabydlené, v zeleni, s výbornou sociální vybaveností, vše již funguje. Obvykle jsme i blíže centru, MHD, sportovní i kulturní vyžití je na dosah.


Novostavba často vyroste v okrajových částech měst, kde bývalo pole a majitelé ještě několik let bojují s nespravenou cestou, která jen vzdáleně připomíná příjezdovou silnici. Pěší vzdálenost je nemožná, takže rodina s malými dětmi se bez dvou aut zkrátka neobejde. Více světla a volnosti

Navštívili jsme na Malém Břevnově v Praze řadový domek ze 70. let, který se novopečená majitelka rozhodla kompletně zrekonstruovat. Jejím přáním bylo mít otevřený prostor, dostatek světla, volné propojení interiéru s exteriérem (zahrada s terasou). Dům měl tzv. dýchat, působit vzdušně, volně.

Paní domu preferovala čistý jednoduchý styl, ale zároveň si nepřála chladnou odosobněnou modernu s ryze technickými materiály. Nelehkého zadání se ujal architekt Petr Vágner, který zpracoval atypický projekt, podle kterého se řadová vilka rekonstruovala. Vlastní přestavba trvala zhruba rok, výsledkem je velmi zdařilá stavba, která odpovídá modernímu bydlení 21. století.

Zimní zahrada

Řadový domek prošel mnoha stavebními změnami. Za prvé se přistavěla zimní zahrada, která výrazně zvětšuje obytný prostor a zároveň vnáší do interiéru dostatek denního světla.

Jde o typový produkt, s poměrně velkými skleněnými tabulemi (na šířku až 3 metry), střední menší lze odsunout do stran (2 pevná skla, 1 posuvné) a volně vyjít na venkovní terasu. Sklo má v horní části drobný potisk s tečkami, které jemně rozptylují světlo, ale zároveň je přes něj dobře vidět. To má své výhody – paprsky nás přímo neoslňují, ale přitom si užíváme slunce.

V interiéru je i přes dostatek prosklení po celý rok dobré klima: na jižní straně domu jsou usazeny venkovní rolety, které se uplatní v létě. V zimě je zase v zimní zahradě příjemně teplo díky podlahovému topení a konvektorům, které je zabudováno v podlaze po celé délce skleněných tabulí.

Krbová stěna mezi dvěma prostory

Z obývacího pokoje a jídelny lze přímo vstoupit na terasu a posnídat za hezkého počasí s šálkem kávy v zeleni. Plynulé a logické propojení domu se zahradou podporuje bílý vápenec, který je položen na podlaze v celém spodním patře i na terase. Majitelka si přála prostornou venkovní část, aby přes léto mohla zvát návštěvy na grilování a letní party. Terasa se tedy protáhla až na hloubku 6 metrů, případné nerovnosti terénu se vyrovnaly schody, po nichž se dostane do další části zahrady.

V přízemí řadovky se nachází, kromě sociálního zázemí, technické místnosti a šatny, samozřejmě kuchyň s jídelnou (původně tu byla garáž pro dvě auta, ale majitelka prostor věnovala na větší kuchyň, protože jí postačí místo pro jedno parkování).

Dispozici kuchyně vyřešil architekt šalamounsky. Kuchyň s jídelnou je sice v blízkém kontaktu s obývacím pokojem (odpovídá tedy trendu otevřeného prostoru), ale zároveň poskytuje dostatek soukromí. Mnozí totiž až v praxi zjistili, že pozorovat přímo ze sedačky papiňák není to pravé ořechové a je dobré, když na hospodyňku při vaření není ze všech stran vidět.

Výborným nápadem tedy byla stavba krbové stěny, která dva prostory (obývací a kulinářský) opticky odděluje, ale přitom se dá kolem ní ze dvou stran vejít do kuchyně. V krbové stěně je usazen krb s klasickou vložkou, kde se topí dřevem (z boku stěny je nika, do které se vyrovnávají polínka dřeva), vedle krbu je zavěšena televize (ze zadní části má stěna průduchy, aby se odvětrávala a nedrželo se tu teplo, což by mohlo poškodit techniku).

Kuchyň je vyrobená od truhláře na míru a plně využívá všechny niky k dokonalému zabudování dvířek do stejné roviny se stěnou. Majitelka si vybrala lakovanou MDF desku s vysokým leskem v kombinaci béžové a tmavé čokolády, protože má ráda neutrální barvy a přírodní odstíny. Tyto odstíny se ostatně prolínají celým domem. Jako akcent, který překvapí, je opakující se červená barva. Najdeme ji na vstupních dveřích, červené je spirálovité schodiště, designové křeslo v obývacím pokoji, čalounění na jídelních židlích.

Přízemí vévodí schody a osvětlení

Původní dvouramenné lomené schodiště architekt Petr Vágner vyboural a zvolil atypické spirálovité schody, které propojují všechna podlaží. Schodiště je maximálně vylehčené, jeho spirála se volně pne prostorem, aniž by se dotkla okolních zdí. Schody nese subtilní nerezová konstrukce se šesti táhly. Jednotlivé stupně jsou z dubového dřeva, které je natřeno na červeno (odstín se opakuje i na jiných prvcích v interiéru).

Přes den schodiště osvětluje denní světlo (do střechy je přímo nad schodiště vsazeno velké střešní okno), večer efektně svítí LED svítidla, která jsou přímo ve schodech po obvodu, zdůrazňující ladnou křivku schodiště. Na stěnách jsou speciální svítidla Occhio s leštěným páskem, do něhož lze vsadit barevné filtry (zde modré barvy), doplňující LED svítidlo na schodech.

Originální nepřímé osvětlení je i v obývacím pokoji nad sedačkou, kde architekt vyřešil nízkou světlou výšku pomocí tzv. podvěšené konstrukce, ve které svítí zářivky s teple bílým světlem.

Soukromí v prvním patře

V prvním patře se nachází ložnice, kde je světlo součástí zvýšeného sádrokartonového podhledu. Z ložnice se přímo vstupuje do koupelny, vedle je pracovna a velký pokoj pro hosty rovněž s vlastní koupelnou, nechybí dvě prostorné šatny. Původní zapuštěný balkon je přičleněn k místnosti (ta se zvětšila).

Požadavek maximálního propojení s exteriérem a dostatku světla zůstal zachován: ložnice, pokoj hostů i pracovna mají velká pásová okna, která propouštějí dostatek přirozeného světla.