Článek
„Životnost měděných hřebíčků, jimiž je břidlice přichycena do bednění, je pryč,“ řekla Právu stavební technička farnosti sv. Antonína Eva Kabátová. Na nutnou opravu přispělo město, část peníze vybrali farníci.
Lešení je nutné, horolezci neuspěli. „Zkoušeli to, ale museli konstatovat, že to horolezeckým způsobem není možné opravit, protože hrozí, že nohama shodí části střechy na zem,“ poznamenala technička.
Postavit takové lešení dotýkající se země dvěma hlavními vysokými podpůrnými konstrukcemi nebylo jen tak, zabralo to více než týden. „Musel na to být statikem zpracovaný projekt,“ uvedla Kabátová. Výsledek skýtá nečekané pohledy na Prahu, především na Letnou. Lešení je nutné i pro snášení suti a nepotřebného materiálu na zem. Z takové výšky se totiž do kontejneru házet nedají. A tak pokrývače čeká náročný úkol, nahoru i dolů budou kmitat s břemeny.
Rozsah rekonstrukce
Jak rozsáhlá oprava nakonec bude, není jasné, záleží především na tom, v jakém stavu je dřevo. Od vzniku kostela před sto lety bednění ani krov nejspíš nikdo nezkoumal.
Do poměrně úzkých věží, jež tak připomínají Týnský chrám, se patrně nedá fyzicky dostat. Zvony jsou upevněny kousek nad zděnou částí. Farníci jsou zvědavi, zda tzv. cibule v hrotnici věže skrývá nějaké tajemství, vzkaz původních stavitelů chrámu.
Nelze ani zatím říci, jak finančně náročná bude oprava, současná fáze se plánuje nejdéle do konce října. Postupuje se už několik let podle toho, co dovolí finance. Nutné bylo už restaurovat pískovcové sochy, z výšky byl snesen sv. Antonín (z Padovy), Cyril i Metoděj, Václav i Ludmila. Ale už jsou zpět na průčelí chrámu.
Pokud by vše šlo dobře a granty na obnovu kostela by byly přiměřené požadavkům, obě věže by mohly mít novou střechu příští rok.
Lijáky pokrývačům přílišný rozlet nedovolují
Problematický byl stav pískovcových baldachýnů i fiál (zdobného ukončení pilířů) kostela, který má podle jednoho z řemeslníků stát celý na písku. Na všem se podepsaly spolu s větrem, deštěm a mrazem otřesy z dopravy, především tramvajové. Kdo si ale umí představit, že po Strossmayerově náměstí nejezdily tramvaje?
O stavbě kostela se rozhodlo počátkem 20. století a také ji provázely finanční potíže. V roce 1908 byl sice posvěcen základní kámen, práce se rozeběhly až o čtyři roky později. Tak dlouho trvalo, než vídeňské ministerstvo přikleplo potřebnou sumu.
„Ani dnes na zdroje z ministerstva kultury nedosahujeme,“ připustila Kabátová. Kostel byl dokončen v roce 1914.