Cílem „rozpouštění“ ústavního bydlení je, aby život těchto lidí byl srovnatelný se životem jejich vrstevníků bez postižení a to ve všech oblastech života. Charakter bydlení velkou měrou ovlivňuje kvalitu života a pocit spokojenosti, a to nejen u zdravých jedinců, ale dá se říct, že ještě mnohem více u těch se zdravotním postiženým.

Pro každého člověka, tedy i zdravotně handicapovaného, je bydlení a pocit vlastního soukromí významnou potřebou. Architekti i psychologové jsou za jedno, že prostředí má magickou sílu ovlivňovat rychlost a průběh uzdravování, zmírňuje projevy agresivity, působí na vztahy mezi lidmi, je prostě důležitým faktorem v životě jedince.

V ústavu se obvykle člověk necítí jako doma, spíše jako v nemocnici nebo na internátu.

Architekti neprojektují objekt pro poskytování sociální služby, ve kterém bude probíhat určitý „provoz“. Berou na zřetel, že tomuto obyvateli bude poskytována v určitém rozsahu sociální služba. „Při navrhování bydlení ale musí jít především o místo pro život, nikoliv pro poskytování sociálních služeb, jako je tomu v ústavním zařízení,“ říká Milan Šveřepa, vedoucí Národního centra podpory transformace sociálních služeb.

Jaké jsou odlišnosti v bydlení

Oproti bydlení zdravých jedinců musí individuální nebo skupinové bydlení pro zdravotně postižené počítat s dostatkem prostoru z důvodu snížené mobility. Samozřejmostí jsou vstupy bez prahů. Prostory jsou flexibilní a univerzální, obvykle bývá prostornější koupelna a záchod. Minimalizuje se smyslové přetížení, tj. jednoduchý půdorys, vizuálně jednoduchý a srozumitelný prostor.

Vhodným výrazovým prostředkem mohou být barvy, práce se symetrií, hmatovými a akustickými prvky. Problémy mohou představovat výškové rozdíly, výstup či sestup po schodišti, překračování vyvýšených prvků či zvedání se ze sedu z hluboké vany apod. Prostředí musí být bezpečné, materiály odolné, minimalizují se nežádoucí zdroje rušení - ozvěny nebo světelné odrazy. Pozitivní a terapeutický účinek má rovněž přirozené osvětlení a průhledy do exteriéru.

Součástí právního řádu České republiky je Úmluva o právech osob se zdravotním postižením v článku 19 zaručující právo na nezávislý způsob života a zapojení do společnosti osob se zdravotním postižením, která byla ratifikována v roce 2009 na podmět OSN. Kromě jiného zahrnuje, aby osoby se zdravotním postižením měly přístup k službám poskytovaným v domácím prostředí tj. osobní asistenci, která je nezbytná pro nezávislý způsob života a začlenění do společnosti a zabraňuje izolaci nebo segregaci.

Co je potřeba dodržovat při zařizování kuchyně

Aby imobilní člověk byl v kuchyni soběstačný, pomůže vhodné uspořádání. Musí se počítat s dostatečným místem pro pohyb a otáčení (průměr otáčení pro imobilní pohyb je min. 1500 mm). Nezanedbatelná je souvislá pracovní plocha, která umožňuje přesouvání hrnce na sporák bez přenášení. Nastavitelné výšky pracovních ploch, které jsou zpravidla jednobarevné a nezrcadlící se, zamezí se tak přehlédnutí odložených předmětů.

Důležitým prvkem je i variabilní osvětlení, které by nemělo oslňovat. Nesmí chybět pojízdné kontejnery místo pevných dolních skříněk. Výhodou je, že se mohou přemístit a zároveň sloužit jako plochy pro přesun např. potravin z lednice na pracovní plochu, aby je vozíčkáři nemuseli přenášet na klíně.

Bez čeho se neobejde koupelna

U koupelny se upřednostňuje denní osvětlení a vstupní dveře umístěné proti čelu vany, které usnadňují přístup. Výběr vanového systému vychází z potřeb obyvatel s nejnižší mobilitou. Vana by měla být přístupná nejméně ze tří stran, zpravidla výškově nastavitelná. Neměla by chybět vhodně umístěná úchytná madla a neklouzavé podložky.

Zdravotně postiženým pomáhá vyspělá technologie

Mobilní nebo domácí služba tísňové péče je diskrétní způsob poskytování pomoci a podpory, který uživatelům (i jejich blízkým) může nabídnout okamžitou odbornou pomoc, větší pocit jistoty a umožnit nezávislejší život. V zahraničí je používán též dálkový zdravotní monitoring. Inteligentní dům s automatizovaným řídícím centrem vytápění, osvětlení, zabezpečení apod. jednoznačně usnadňuje zdravotně postiženým život.

Všechna zařízení, která se v rámci projektu MPSV Podpora transformace sociálních služeb na změně ústavního bydlení v chráněné bydlení podílejí, mají podporu Národního centra, které jim poskytne manuál jak přesně postupovat.

„Cílem je poskytnout lidem se zdravotním postižením smysluplný život v podmínkách, které jsou v dané společnosti s ohledem na kulturně-politickou historii běžné. Umožnit těmto lidem žít v běžném prostředí, tj. v domech a bytech, a realizaci běžných denních aktivit, tj. vzdělání, zaměstnání, volný čas,“ zakončuje Milan Šveřepa, vedoucí Národního centra.