„Dokončuje se povrchová úprava bronzu a fixace povrchů včelím voskem. Kolem poloviny září půjde lešení dolů,“ řekl Právu pasíř Ivan Houska. Pasíři obrábějí kovy hlavně za studena.

Žižka a jeho věrný oř, kteří spolu, bronzoví, na Vítkově postávají jedenašedesátým rokem a nelze je přehlédnout při pohledu odkudkoli, dostali především nové nerezové šrouby. Bylo jich na pět tisíc a zásah byl nutný, původní šroubení ohlodala rez. Do Žižky pršelo, patrně některými prasklinami. I s nimi si pasíři pod dohledem památkářů poradili.

Ošetřit bronzový povrch není jen tak, je třeba opatrně postupovat měkkými mosaznými kartáči. Včelí vosk slouží především ke konzervaci, musí se ještě leštit. Je třeba také ošetřit místa starých retuší grafitem, pokud by se zatřel do povrchu, nevznikala by přirozená patina.

Podle Housky se podařilo zkrátit původní listopadový termín tím, že se upustilo od bourání železobetonového podstavce, který má také svou památkovou hodnotu. A ušetří se tím asi šest miliónů korun, celková cena zakázky činí 19 miliónů. „Předání díla je dohodnuto na konec září,“ poznamenal Houska. S plnou parádou by se tu měl tedy slavit 28. říjen.

Vnitřek Žižkovy sochy bylo třeba důkladně prohlédnout a opravit.

Vnitřek Žižkovy sochy bylo třeba důkladně prohlédnout a opravit.

FOTO: Petr Janiš, Právo

Autorem pomníku je sochař Bohumil Kafka. Žižku pro Vítkov navrhl v roce 1931, i když se o to usilovalo od 90. let 19. století. Bronzovou sochu, která se s výškou devět metrů, délkou 9,6 metru, šířkou pět metrů a váhou 16,5 tuny považuje za čtvrtou největší co do velikosti na světě, sochař dokončil v roce 1941. O rok později Kafka zemřel. Kafkovy pečlivě vedené deníky potvrzují sochařovu snahu o historickou věrnost. Jeho Žižka uspěl v konkurenci návrhů Ladislava Šalouna a Jana Mařatky.

Socha mohla být na Vítkově umístěna až po druhé světové válce. Stalo se to roku 1950. Model oře pomáhali ze státních hřebčinců vybrat odborníci. K opravám sochy se přikročilo v rámci rekonstrukce Národního památníku na Vítkově, který nyní patří pod Národní muzeum.

Památník byl na Vítkově postaven k poctě československých legionářů. Dokončen byl v roce 1938. V roce 1953 se z něj stalo Mauzoleum Klementa Gottwalda. Dnes někdejší komunistická elita už v památníku neleží. Pozůstalí si urny rozebrali a uložili zpravidla na běžné hřbitovy.

Současná expozice, umístěná do památníku po jeho nákladné rekonstrukci, nese název Křižovatky české a československé státnosti. Zachycuje především dění v letech 1918, 1938 a 39, 1945, 1948, 1968, 1989. Nezapomnělo se ani na zánik Československa v roce 1992.