Největší kutilské mýty

S nástupem aku nářadí se výrobci začali brzy předhánět v tom, jaké napětí mají jejich akumulátory. Na první pohled by se tedy člověk mohl domnívat, že čím vyšší hodnota, tím lépe.

Skutečnost je ovšem poněkud jiná a – složitější. V porovnání s volty akumulátoru mají motor, sklíčidlo a převody totiž stejný, ne-li dokonce větší dopad na výkon daného nářadí. Tak se potom může stát, že 18voltové, nebo dokonce i 12voltové modely mohou mít podstatně vyšší točivý moment, delší dobu chodu a energetickou kapacitu než některé levné nástroje pyšnící se nálepkou 24 V. Vždy si proto při výběru zkontrolujte především tyto specifikace, doporučuje motoristický web Tire Review.

Tento mýtus je hojně rozšířený a už poměrně starý. Datuje se do časů prvních generací mobilních telefonů, jejichž baterie opravdu časem ztrácely životnost a bylo nutné je důsledně vybíjet a dobíjet nadoraz, aby se tento neblahý proces zpomalil.

Moderní akumulátory jsou ovšem už zcela jinde. Případy, že by si akumulátor k aku nářadí vytvořil paměťový efekt, jsou doslova ojedinělé. Životnost baterií lze ale ovlivnit zažitím si určitých pravidel.

Předně nedobíjejte akumulátor po několikaminutovém použití nářadí. Zároveň ale pokud chcete akumulátor na nějaký čas uložit, neukládejte ho nabitý na méně než polovinu kapacity. To jej raději nejprve plně nabijte a pak uložte.

Dbejte na teplotu, při které akumulátory skladujete, teploty pod nulou anebo nad 60 °C (například v létě v autě) zkracují jejich životnost. Bateriím nedělá dobře přímé slunce. Vždy je umisťujte do stínu.

Akumulátory mají v současnosti životnost 800 až 1000 dobíjecích cyklů.

Nostalgie, to je mocná čarodějka! Ale neměla by být v křížku s realitou. Spousta kutilů má doma po rodičích či prarodičích nějakou tu starou vrtačku či jiný podobný nástroj. Jak je pěkně řemeslně zpracovaná...

Jó, to se ještě nic nešidilo, všechno pěkně v kovu, žádný plast, spustí hned milovníci všeho, co má patinu věků. Ovšem to, že vrtačka přežila do dnešních dnů, není ještě zárukou její odolnosti. Také to může znamenat, že se s ní zkrátka moc nepracovalo.

A co se týká kovového opláštění... Zkuste ji nechat v létě nějakou chvíli na slunci a pak s ní lezte po žebříku nahoru na střechu! Aha?! A najednou má plast na moderních nástrojích přece jenom nějakou tu přednost.

Jinými slovy, staré nářadí nemusí být nutně lepší než to moderní, ale také v žádném případě není nutné se ho zbavovat. Minimálně má skutečně nostalgickou hodnotu předmětu předávaného z generace na generaci.

A nic nebrání tomu jej sem tam vytáhnout a užít si práci s ním. Po zbytek času může být prostě hezkou ozdobou dílny.

Z jakéhosi důvodu se mezi kutily vžila představa, že ženy neumějí s nářadím zacházet, a když už, tak ho potřebují nějak přizpůsobit. To je ovšem čirý nesmysl.

Fyziognomie žen se – z hlediska používání nástrojů – nikterak neliší od té mužské. Pravda, jsou obvykle drobnější, ale to lze kompenzovat – stejně jako u mužů, kteří nemají zrovna figuru zápasníka – volbou menšího typu nářadí, který jim třeba bude pasovat lépe do o ruky nebo bude o něco lehčí.

V každém případě kvalitní nářadí a nástroje jsou stejně dobře použitelné pro muže i ženy.

V posledních letech je pak možné objevit na trhu právě sady určené pro ženy, které mají růžovou barvu. Ta je ale u kvalitních výrobců vždy jen „kosmetickým” aspektem. Vlastní nářadí je totiž jinak identické s tím klasickým „mužským”.

Mráz nátěrovým hmotám škodí. Ale speciálně například u latexových barev může být ještě šance na záchranu, slibuje kutilský web Family Handyman a radí: pokud barva nezůstala na mrazu příliš dlouho, vezměte ji do interiéru a nechte ji pozvolna rozehřát až na pokojovou teplotu. Teprve pak ji otevřete a důkladně promíchejte.

Pokud se zdá konzistence i odstín v pořádku, není důvod nedat jí šanci. Naopak pokud je konzistence hrudkovitá asi jako sýr cottage, bohužel už přemrzla a je opravdu na vyhození.

Jen si to představte. Moříte se s výrobou či opravou nějaké věci, a když už je potřeba jen to ještě stmelit, sáhnete do krabičky s tmelem a narazíte. Je suchý jako troud a tvrdý jako kámen.

Na jeho vyhození je ovšem ještě čas. Zkuste mu vrátit vláčnost pomocí řepkového oleje. Tmel prostě trochu rozdrobte a přidávejte k němu po troškách olej a materiál pěkně mněte mezi prsty. Po chvíli by měl mít zase onu konzistenci, kterou požadujete.

Počítejte ovšem s tím, že kvalita takto „oživeného” tmelu nebude úplně srovnatelná s nově zakoupeným tmelem, při použití v malém množství to ale vadit nebude. Při nutnosti tmelit velkou plochu budete holt muset do obchodu.