Hlavní obsah
Koupě štěněte změní život celé rodiny. Je proto dobré si vše důkladně promyslet dopředu. Foto: Roman Mašín

Pes je nejlepší přítel člověka. Tohle pořekadlo jasně ukazuje, jaké je postavení psa v lidské společnosti. Pořídit si ho není stejné jako vyrazit na nákup spotřební elektroniky nebo auta. Koupí psa získává člověk na deset i více let živého tvora, který je na svém majiteli závislý a stává se prakticky dalším členem rodiny.

Koupě štěněte změní život celé rodiny. Je proto dobré si vše důkladně promyslet dopředu. Foto: Roman Mašín
Jak a kde vybrat štěně

Psích plemen je dnes v Česku mnoho, zdánlivě to tedy vypadá, že stačí jen prstem ukázat na to, které se mi líbí. Vybírat ale svého budoucího parťáka jen podle fotografií v atlasu psích plemen je už od začátku špatným řešením.

Psí plemena se především vždy rozlišovala podle toho, k jakému účelu je naši předkové vyšlechtili. „První otázkou každého, kdo se zajímá o pořízení psa, by mělo být, proč vlastně psa chce,“ říká mluvčí Českomoravské kynologické unie Vladimíra Tichá, která je současně dlouholetou chovatelkou, rozhodčí a autorkou několika kynologických příruček.

Československý vlčák

Foto: Roman Mašín

„Nejhorší jsou případy, kdy si lidé pořizují psa jen jako doplněk své image nebo si jeho vlastnictvím léčí své komplexy. Takovým lidem bych raději doporučila umístit si do bytu psa plyšového nebo sádrového,“ dodává Tichá.

Jak poznat seriózního chovatele?
1. Chovatel se specializuje na jediné plemeno a bez problémů umožní návštěvu a prohlídku chovu.
2. Chov je malý a všichni psi mají úzký kontakt s rodinou, psi mají v místě svého ubytování dostatek místa.
3. Prostory chovu jsou čisté a bez nepřiměřeného zápachu.
4. Matka štěňat je přítomna, o krycím psovi jsou k dispozici informace, např. fotografie se jménem a adresou majitele.
5. Štěňata jsou čilá, zvědavá a důvěřivá, fena nereaguje na návštěvu vzrušeně ani agresivně, psi projevují vůči chovateli důvěru a příchylnost.
6. U plemen, kde se vyskytují dědičné choroby, má chovatel k dispozici nálezy z vyšetření, např. dysplazie kyčelního kloubu obou rodičů atd.
7. Chovatel má k dispozici všechny podklady o chovných zvířatech v originálech nebo kopiích. (průkazy původu, doklady o titulech a zkouškách, kopie krycího listu, očkovací průkazy štěňat atd.).
8. Chovatel si udělá čas, aby odpověděl na otázky.
9. Chovatel se informuje o budoucích podmínkách, do nichž chceme štěně přivézt.
10. Chovatel uvede na přímou otázku požadovanou cenu za štěně.
11. Chovatel nenabízí štěňata bez průkazu původu.

Gaučák i sportovec

Kdo chce psa jako domácího mazlíčka, měl by se poohlédnout po některém společenském plemeni. Pro sportovněji založené majitele se budou hodit psi pracovních plemen, například plemena ovčácká.

Je špatnou volbou pořídit si jen jako „gaučáka“ psa, který vyžaduje mnoho pohybu a byl vyšlechtěn k práci. Taková volba vede později k trápení majitele i psa.

Psa by si neměl bez předchozí porady s odborníkem-kynologem pořizovat ani člověk, který má sám psychické nebo osobnostní problémy. Vlastnictví velkého psa nezvýší nízké sebevědomí majitele, luxusní drahé plemeno neumožní postoupit na společenském žebříčku a psychicky labilnímu člověku automaticky nepomůže jakýkoli pes libovolného plemene.

Švýcarský honič

Foto: Roman Mašín

Důležité je také zamyslet se nad tím, zda má budoucí majitel vůbec podmínky k držení psa. Pes má priority nastaveny trochu jinak, než si mnozí lidé myslí. Prospí až 18 hodin denně, není tak pro něj nejdůležitější, aby měl celý den možnost volného pohybu. Ale protože je smečkovým zvířetem, je pro něj prioritou číslo jedna být co největší část dne a noci se svým pánem, případně s jeho rodinou, kterou za svou smečku považuje.

Pokud tedy máte domek s velkou zahradou, ale doma se vyskytujete jen málo a pes by měl být po většinu týdne sám, pak je lepší si pořídit třeba kočku nebo jiné zvíře, kterému nevadí samota.

K těmto základním otázkám, jež by si měl položit každý budoucí majitel psa, se ještě přidávají třeba ty, zda lásku ke psům sdílejí všichni členové rodiny, kdo se psem bude chodit na procházky, případně na výcvik, a co bude se psem, když pojedeme na dovolenou atd.

Šteně leonbergera s míčkem

Foto: Roman Mašín

„Pomíjet nelze ani finanční otázku. Lidem většinou uniká, že částka za nákup štěněte je jen zlomkem toho, co je pes bude v budoucnu stát,“ říká Vladimíra Tichá.

„Něco stojí krmení, očkování, ale i mimořádná veterinární péče. A v poslední době, především ve městech, jsou významnou částkou také povinné poplatky za psy.“

Nejčastější triky podvodníků s papíry původu
1. Prodám štěňata bez PP po rodičích s PP.
Většinou se jedná o štěňata po nechovných rodičích. Často od takového „chovatele“ uslyšíte, že nemá čas psa uchovnit. Pokud přesto máte o štěňata zájem, opište si plná jména obou rodičů z PP (psi s PP mají jméno složené z vlastního jména a jména chovatelské stanice, z níž pocházejí) a na příslušném chovatelském klubu se doptejte, jak se situace skutečně má. Hazardem je akceptovat takovou nabídku od chovatele, který současně nabízí psy bez papírů původu i s PP.
2. Ztratil jsem PP mé feny, a tak štěňata nemohou PP dostat.
Klasická lež. Každý majitel i chovatel na vyžádání při ztrátě nebo zničení originálu PP dostane jeho duplikát na ČMKU.
3. Štěňata pocházejí z druhého vrhu, a nedostala tedy PP.
Častý nesmysl, kterým se podvodníci ohánějí. Registrovaný chovatel nemá omezený počet vrhů. Jediným omezením je zákon č. 246/1992, který stanovuje četnost vrhů u jedné feny na nejvýše 3 vrhy za 24 měsíců.
4. Narodilo se více štěňat, než je povoleno, a tak nedostala PP.
Dříve byla populace čistokrevných psů regulována a byl povolen maximální počet štěňat ve vrhu, ostatní narozená štěňata se utrácela. Toto omezení bylo zrušeno zákonem č. 246/1992 Sb. a od té doby všechna štěňata narozená chovným rodičům musí dostat PP.  Takzvaná nadpočetná štěňata tak neexistují.

Od prověřeného chovatele

Pokud tedy máte vše dobře promyšleno, nastává chvíle nákupu štěněte. Stejně, jako si třeba novou lednici nejdete koupit do sběrného dvora nebo do Kovošrotu, tak i psa by si každý měl pořizovat od prověřeného a registrovaného chovatele, a ne si ho na inzerát kupovat někde na parkovišti nebo v restauraci.

Pro malá plemena postačí zvláště zpočátku jen látkový obojek s lehkým vodítkem i menší miska.

Foto: Roman Mašín

Nejsnazší cestou je obrátit se na Českomoravskou kynologickou unii, která v Česku zastřešuje drtivou většinu registrovaných chovatelů a chovatelských klubů. Na jejích internetových stránkách lze nalézt seznam chovatelských klubů jednotlivých psích plemen. Tam rádi poskytnou kontakty na chovatele, u nichž je možné si psa pořídit.

Registrovaní chovatelé prodávají pouze štěňata s průkazem původu, a je tedy v případě jakýchkoli problémů možné se na ně obrátit nebo – v případě sporu – na chovatelský klub a ČMKU. Samozřejmě i mezi registrovanými chovateli jsou chovatelé slušní, ale i méně seriózní.

Seriózní chovatel je rád, pokud se zájemci přijedou na jeho chov podívat nejprve nezávazně, a ochotně a zevrubně je o všem informuje. Pokud si přesto nejste úplně jisti, zda byste dobrého chovatele poznali, vezměte s sebou nějakého svého známého, který se kynologií zabývá, a má tak více zkušeností.

Hračka je jednou ze základních potřeb pro chov psa.

Foto: Roman Mašín

Pomoci může také návštěva některé kynologické akce, jako jsou výstavy psů, bonitace, letní kynologické tábory apod.

Každý chovatelský klub jich pořádá během roku několik a rád na nich uvítá zájemce o plemeno a budoucí majitele štěňat obzvlášť. Na takových akcích je možné se seznámit osobně s chovateli i s představiteli chovatelského klubu a získat tam mnoho cenných informací a kontaktů.

Pověry o čistokrevných psech

Mezi lidmi koluje mnoho pověr a nesmyslů o čistokrevných psech. Stále se objevují případy, kdy zájemci o štěně jsou podvedeni a místo čistokrevných psů získají nemocné křížence. Bohužel existují podvodníci, kteří doslova masově produkují štěňata jen s vidinou snadného zisku. Jak se tedy pozná čistokrevný pes?

Čistokrevný pes je ten, který je příslušníkem jednoho plemene, tedy splňuje požadavky dané tzv. standardem. To je oficiální dokument registrovaný Českomoravskou kynologickou unií, jež je členem Mezinárodní kynologické federace FCI.

Průkaz původu (PP) lidově nazývaný „papíry“ je jakési osvědčení o tom, že pes pochází z rodičů, kteří odpovídají standardu plemene. Bohužel stále ještě si mnoho lidí myslí, že průkaz původu je pouze jakousi exkluzivitou. Ale opak je pravdou. Průkaz původu je pouze tím, co vyplývá z jeho názvu – dokladem o prokázaném původu.

Misek je natrhu veliké množství druhů.

Foto: Roman Mašín

Důležité je, že psi zařazení do chovu musí splňovat povahové, exteriérové a v neposlední řadě i zdravotní požadavky, aby u jejich potomků byly co nejpravděpodobněji vyloučeny dědičné vady a choroby.

Existuje mnoho případů, kdy se narodí čistokrevná štěňata, a přesto nemají průkaz původu. Nejčastěji jde o potomky psů, kteří nebyli do chovu uznáni z důvodů hrubých vad (včetně např. zvýšené agresivity nebo naopak plachosti) nebo dědičných chorob.

Co si připravit před příchodem štěněte domů?

1. Speciální přepravka

Předně je důležité, jak štěně budete od chovatele převážet. Připravte se na to, že pro štěně bude odloučení od matky a převoz stresovou záležitostí. A tak se většinou nevyhnete jeho hlasitým projevům, loužičkám apod. Je sice krásná představa, že manželka na sedadle spolujezdce poveze malé chlupaté stvoření na klíně, ale není to nejbezpečnější ani nejlepší řešení.

Vyplatí se investovat do speciální přepravky, která je uzavíratelná, ale přesto má pes přes ní s vámi kontakt. Existují v různých velikostech, proto si kupte takovou, do které se váš pejsek vejde i v dospělosti. Věřte, že ji mnohokrát za jeho život budete potřebovat.

2. Misky na pití a na potravu

Je jich na trhu nekonečný výběr typů a velikostí. Pokud budete psa krmit a napájet v bytě, stačí klidně ty plastové. Pokud bude mít misky venku na zahradě nebo v kotci, jsou lepší nějaké pevnější materiály.

Při náhlé změně počasí přimrzlou platovou misku k betonové cestičce na zahradě můžete odepsat. Velikost misek klidně volte už jako pro dospělého psa, štěně si tak odmalička zvykne na svou misku.

3. Obojek a vodítko

Pro malé štěně stačí koupit textilní obojek, u kterého se dá nastavit velikost. I vodítko stačí lehké, ze slabšího materiálu. Pokud jste si koupili štěně středního nebo velkého plemene, počítejte s tím, že budete muset časem obojek i vodítko vyměnit za silnější a pevnější.

Každý zkušený kynolog vám řekne, že byste měli používat pevné vodítko. Tzv. samonavíjecí vodítka jen psa naučí jeden nepříjemný zlozvyk – táhnout majitele silou na vodítku za sebou. Samonavíjecí vodítka mají svůj účel a uplatnění pouze u dospělých vychovaných psů, kteří vědí, že nesmějí tahat pána za sebou.

4. Hračky

Uvědomte si, že psovi je jedno, jak hračka vypadá, zda je to plyšový pejsek nebo kus hadru. Nejdůležitější je, aby byla pro něj něčím zajímavá.

Nejvhodnější jsou různé míčky s rolničkou uvnitř nebo gumové pešky, o které se můžete se štěnětem tahat. Hračka by měla být od malička pro psa odměnou, neměl by ji proto mít k dispozici stále.

Jsou i vzácné případy, kdy dojde k „nehodě“ a narodí se štěňata z neplánovaného spojení dvou psů, kteří sice jsou chovní, ale neodpovídají chovatelským plánům. Taková štěňata nemusí průkaz původu dostat, chovatel je však schopen doložit dokumenty chovatelského klubu, že se jedná o takový případ.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků