Pořídit si kvalitní kurník nestačí, budete do něj muset dát slepicím podestýlku, a tu pravidelně vyměňovat. Jako podestýlka je ideální sláma. Pokud slámu nemůžete sehnat, postačí čisté dřevěné hobliny. Ty dostanete i lisované v chovatelských potřebách.

Podestýlku je třeba pravidelně měnit, slepice ji znečistí svým trusem. Výhodou je mít kurník s takzvaným trusným stolem, tedy deskou pod hřadem (bidlem, na kterém slepice v noci spí). Na něm zůstane většina trusu, ale přesto se sem tam nějaká slepice vyprázdní i mimo do podestýlky. Větší vrstva čisté podestýlky je důležitá především ve snůškových hnízdech-kukaních, aby se snesené vejce nerozbilo o její tvrdou podlahu.

Snůškové hnízdo potřebuje měkkou vystýlku.

Snůškové hnízdo potřebuje měkkou vystýlku.

FOTO: Roman Mašín

Hluku a zápachu se nebojte

Chovatelé se často bojí, že zápach a hluk bude obtěžovat sousedy. Samozřejmě je ideální se se sousedy domluvit ještě předtím, než si svůj chov začnete pořizovat. Ale v případě slepic je hluk minimální. To platí pro chovy, kde v hejnu nemají kohouta. Samozřejmě, kohout kokrhá a je zdrojem největších zvukových projevů hejna.

„Samotné slepice tolik hluku nenadělají, samozřejmě ale záleží na plemeni,” říká malochovatel z Vysočiny Bohumil Kovář a dodává: „Proto je dobré si slepice pořizovat od registrovaného chovatele, u kterého můžete dospělé jedince vidět a dá vám všechny informace.”

Slepice nejsou ani zdrojem intenzivního zápachu. Uvnitř kurníku ucítíte typický pach, ale pokud na malé ploše nechováte hejno o desítkách slepic, neucítíte nic.

„Chovám patnáct slepic na ploše asi deset krát deset metrů a sousedi, kteří jsou jen za vysokým živým plotem, se o mém chovu dozvěděli až po roce, kdy jsem jim nabídl domácí vejce,” směje se Bohumil Kovář.

Nadstandardní vybavení kurníku

Pro pohodlí slepic i chovatele existují vylepšení kurníku. Těmi nejčastějšími jsou zimní vytápění a automatické elektrické ovládání vstupních dvířek kurníku.

Zima slepicím nevadí, jen pokud to nejsou speciální nosná hybridní plemena, v zimě snůšku omezí. Když máte naddimenzovaný vnitřní prostor kurníku, slepicím v něm bude zima, to se řeší vytápěním kurníku. Zapomeňte na nějaké teplovzdušné ventilátory nebo topné dečky. Ventilátor není v dřevěném kurníku, plném prachu ze slámy nebo pilin, nejbezpečnější zařízení. Topnou dečku zase slepice velice rády rozklovou. Ideálním a vyzkoušeným bezpečným řešením jsou infražárovky nebo infrazářivky.

K vyhřívání větších kurníků se nejlépe hodí infralampy.

K vyhřívání větších kurníků se nejlépe hodí infralampy.

FOTO: Roman Mašín

„Slepice v kurníku většinu času tráví na hřadu a není tedy potřeba vytápět celý prostor,” říká Josef Dvořák ze Zlatník u Prahy, který se chovem slepic profesionálně zabývá.

„Zdroj infračerveného záření tedy stačí nasměrovat na prostor hřadu a slepičky budou mít i v největších mrazech tepelnou pohodu,” radí.

Druhou vychytávkou je zautomatizování pravidelného ranního otevírání a večerního zavírání kurníku. Na trhu jsou jednoduché časovače s mechanismem, které dvířka ve stanovenou dobu otevřou a zase zavřou. Nemusíte tak „vstávat se slepicemi”, abyste je vypustili do výběhu.

Kdo nechce vstávat se slepicemi doslova a do písmene, může jim pořídit do kurníku automatické zavírání dvířek.

Kdo nechce vstávat se slepicemi, může jim pořídit do kurníku automatické zavírání dvířek.

FOTO: Roman Mašín

Popelí se, popelí...

Velice důležitou součástí výběhu je takzvané popeliště. Válením se v jemném prachu se slepičky vlastně koupou a zbavují se tak především vnějších parazitů a udržují v dobré kondici své peří. Popeliště je nehluboká jamka, naplněná nejlépe dřevěným popelem nebo jemným pískem. Protože musí zůstat suché, je nelepší umístit popeliště pod stříšku nebo přímo pod kurník, pokud máte nadzemní.

Úplně nejlepším materiálem popeliště je směs dřevěného prachu, jemného písku a nadrcené vápenné omítky. Pokud na zřízení popeliště ve výběhu zapomenete, slepice si ho vytvoří samy, jen se budou popelit v prachu z hlíny, což není tak účinný materiál jako popel.

Slepičí trus. Kam s ním?

I když budete chovat jen třeba pět slepic, po úklidu kurníku seberete tak půl litru trusu denně. Co s ním? Není úplně nejlepší nápad s ním okamžitě pohnojit záhonky se zeleninou.

Stejně jako třeba kravský hnůj, i čerstvý slepičí je agresivní a pečlivě pěstovanou úrodu by mohl spálit. Ideální je sypat slepičí trus, většinou smíchaný i s podestýlkou, na kompost. Pokud kompost nemáte, vytvořte si někde na zahradě místo, kam trus budete dávat takzvaně vyzrát.

„Moje zkušenost je, že stačí nechat trus se zbytky podestýlky přes zimu vyzrát a na jaře už s ním bez problémů hnojím,” říká Bohumil Kovář. Slepičí trus je bohatý především na fosfor, který podporuje růst kořenů a kvetení. Používá se i tekutý ve zkvašené formě.

Co vyžadují vlašky

Vlašky jsou známým a tradičním plemenem slepic. Existují v několika různých krásných zbarveních. Nechovají se jen pro produkci vajec, ale i pro svou krásu. Jejich zkušený chovatel Josef Pyšek radí zajistit jim větší prostor. „Všeobecně pro malochov pro produkci vajíček stačí 5 metrů čtverečných na jednu slepici. Chovatel specialista, kterého nezajímá jenom užitkovost, má požadavky vyšší. U vlašek dvacet metrů čtverečných, někdy i víc.”

Aby se slepicím dobře dařilo, potřebují dostatečně velký výběh.

Aby se slepicím dobře dařilo, potřebují dostatečně velký výběh.

FOTO: Jiří Suda

Vlašky nejsou tak produktivní nosnice jako specializovaná hybridní plemena. Snesou okolo 180-200 vajec za rok. Jak udržet u vlašek krásné peří, dobrou kondici, ale i nosnost? Především složením krmiva. „Základ by měly tvořit obiloviny; pšenice 70 %, oves 15 %, ječmen a kukuřice zbytek. Pro podporu snášky je vhodné zařadit kompletní krmnou směs, měla by tvořit asi 30 % z celkové krmné dávky. Krmení doplňovat vitamíny, minerály v zimním období, probiotiky, vlákninou, kterou dodá tráva, chybět by nemělo rozemleté seno a další,” radí Josef Pyšek, který chová krásně zbarvenou stříbřitou varietu vlašek.

Když je slepice nemocná

Pokud si koupíte slepice u registrovaných chovatelů, nemusíte mít strach z těch nejvážnějších nemocí. „Takové slepičky by měly mít základní očkování a chovatel by měl kupujícímu sdělit jaká,” říká Josef Dvořák. „Obecně doporučuji očkovat proti Markově chorobě, infekční bronchitidě a burzitidě. Tato očkování mají všechny slepice, které prodávám,” doporučuje.

Stejně jako u lidí, s věkem klesá hladina protilátek i v krvi slepice, je tak vhodné hejno častěji obnovovat, případně konzultovat vše s veterinářem a revakcinovat. Slepice se může dožít až 15 let, ale je vhodné hejno po 3 letech obnovovat.

Nejčastější zdravotní problémy jsou způsobeny nevhodným krmením nebo stářím slepic. Dalším častým zdravotním problémem je tzv. vápenka, což je kožní onemocnění běháků. Tu je možno efektivně vyléčit, je dobré hned kontaktovat veterináře. Problémem jsou i vnitřní endogenní paraziti, tedy ti, kteří přežívají v půdě. V případě napadení hejna je jedinou cestou zásah veterináře.

Boj se čmelíky nikdy nekončí

Čmelík kuří je nejčastějším parazitem, se kterým se setkal snad každý chovatel slepic. Je přibližně 0,5 mm veliký, a především v noci sedá na slepice a živí se jejich krví.

„Nejčastější přenos čmelíků je od volně žijících ptáků, ideálním řešením je zamezit styku slepic s nimi. Prvním opatřením je dávat krmení výhradně dovnitř kurníku, aby se k němu ptáci nedostali,” radí Josef Dvořák.

Ideální je umístit snůšková hnízda v kurníku tak, aby k nim byl pohodlný přístup zvenku.

Ideální je umístit snůšková hnízda v kurníku tak, aby k nim byl pohodlný přístup zvenku.

FOTO: Roman Mašín

Čmelíci přes den přežívají ve škvírách ve stěnách a podlaze kurníku, dřevěná stavba je pro ně úplným rájem. Naopak plastové kurníky jejich život značně ztěžují. Silné přemnožení způsobuje snížení snůšky vajec a může stresovat slepice tak, že dochází k jejich úhynu.

Pokud už k napadení čmelíky dojde, existuje několik chemických přípravků, kterými se ošetří vnitřek kurníku, ale i slepice. Vždy je třeba pečlivě dbát na návod k přípravku, aby nedošlo k nežádoucí kontaminaci, např. vajec. Protože většina přípravků je tzv. kontaktních, tedy zabíjejí čmelíka pouze při jeho přímém kontaktu s látkou, je třeba postřik opakovat, většinou po týdnu.

Slepice s průkazem původu

S kroužkovanou, a tedy registrovanou slepicí lze chodit i na výstavy. Pro účast je nutný nejen dobrý zdravotní stav, ale také zdravotní zkoušky proti pulorové nákaze a TBC. Chovatelé doporučují také očkovat proti pseudomoru.

Slepice s průkazem původu tak chovateli dává nejen vejce, ale i radost z krásy a případných chovatelských úspěchů.