Je to atraktivní sportovní disciplína, které se věnují v drtivé většině mladé ženy a dívky s malými a středními plemeny psů.

Ale tanec se psem je otevřen všem, kteří se rádi pohybují v rytmu a rádi učí svého psa jednodušším i složitějším cvikům.

Jednou z předností dogdancingu je možnost zapojit i skutečně malá plemena.

Jednou z předností dogdancingu je možnost zapojit i skutečně malá plemena.

FOTO: Martina Irglová

Jak již z názvu vyplývá, podstatou tohoto sportu je sestavení choreografie na určitou hudební skladbu, kterou pak provádí v časovém limitu psovod se svým psem.

S dogdancingem se lze setkat na některých výstavách psů, kde soutěže v tanci bývají součástí programu, nebo na různých akcích, jako jsou dětské dny aj.

Jak začít

Jak vůbec začít s tímto sportem a jaké plemeno vybrat? Úplně nejlepší je kontaktovat Dogdancing Club Czech Republic, který tanec se psem zastřešuje, každý zájemce v klubu najde pomoc a radu.

„Kdy začít je hodně individuální. Každý pes se učí jinak, takže je těžké globalizovat, ale tah na páníčka a radost ze společné práce je dobré začít učit už malé štěně, ideálně formou hry a zábavy,“ říká předsedkyně Dogdancing Clubu Czech Republic Alena Balcarová.

Jedním z prvků požadovaných při zkouškách je procházení psa pod nohama psovoda. Střední a malá plemena jsou v takové chvíli rozhodně praktičtější volbou.

Jedním z prvků požadovaných při zkouškách je procházení psa pod nohama psovoda. Střední a malá plemena jsou v takové chvíli rozhodně praktičtější volbou.

FOTO: Nicole Wieznerová

„Ideální je si najít dobrého instruktora. Ten by měl poradit i s tím, kdy začít a čím začít. Dobrý instruktor nemusí být nutně ten, který má složeno nejvíce zkoušek. Je dobré si vždy sehnat reference, nejlepší reklamou každého instruktora jsou jeho svěřenci - takže doporučuji navštívit nějaké zkoušky nebo závody a podívat se, jak druzí cvičí, chovají se ke svým psům. A podle toho se rozhodnout.“

Výhodou tance se psem je, oproti jiným kynologickým sportům, že nepotřebuje pro výcvik ani pro závody nebo ukázková vystoupení extrémně velký prostor. Pro závody nebo běžná vystoupení nejsou rozměry nijak stanoveny, pro zkoušky je to plocha s minimálním rozměrem 8 x 10 metrů, maximálně 20 x 15 metrů.

Tanec se psem se může dělat prakticky s jakýmkoli plemenem. Samozřejmě některá plemena jsou pro tento výcvik vhodnější, u jiných je třeba větší trpělivost při nácviku.

Prostor pro standardní výcvik nemusí být tak velký stačí minimálně od plochy 8x10 m. Začátečníci by určitě měli cvičit nejprve pod vedením instruktora, aby se vystříhali riziku, že nacvičí některé prvky zbytečně špatně.

Prostor pro standardní výcvik nemusí být velký, stačí minimálně od plochy 8 x 10 m. Začátečníci by určitě měli cvičit nejprve pod vedením instruktora, aby se vyhnuli riziku, že nacvičí některé prvky zbytečně špatně.

FOTO: Petra Malá

Prvním kritériem je velikost psa. Samozřejmě se můžete pokusit tancovat třeba s vlkodavem nebo německou dogou, ale velice těžko budete zařazovat do svých vystoupení třeba prvky, kdy pes prolézá pod nohama psovoda, kvůli tomu jsou vhodnější střední a malá plemena.

Dogdancingu celosvětově kralují border kolie i další menší ovčácká plemena. Výjimkou ale nejsou ani němečtí ovčáci, boxeři a objevují se i třeba tosa inu, samojedi a další plemena.

„Na dogdancing je vhodný v podstatě každý pes. Určující je spíš chuť do práce, snaha spolupracovat a učit se novým věcem,“ říká Nicole Wieznerová, která už druhým rokem tančí se svým československým vlčákem.

„Pozitiva i negativa se dají najít na každém jednotlivci. Temperamentní pes se rychle učí, ale zase může z roztěkanosti dělat hodně chyb. S rozvážnějším psem se nemusíte vejít do časového limitu. Sama jsem s fenkou začala tento sport dělat pro oživení mezi klasickým výcvikem poslušnosti ke zkouškám a jinými sporty.“

Motivace psa

Při výcviku dogdancingu, stejně jako u všech ostatních typů výcviku a sportu, je nejdůležitější motivace psa. Některé psy motivuje odměňování pamlsky, jiní se spokojí s hračkou, další jsou vděčni za pouhé pohlazení nebo slovní pochvalu. Vše je individuální.

Nejvhodnější způsob motivace psa by měl zvolit psovod po konzultaci s trenérem. Výcvik je sice možný i individuálně jen po pročtení odborné literatury, ale i pokročilí potřebují občas někoho, kdo by se na jejich výkon a způsob výcviku podíval „zvenčí“.

Také při nácviku sestav pro dogdancing psovodi a trenéři používají různé pomůcky.

Také při nácviku sestav pro dogdancing psovodi a trenéři používají různé pomůcky.

FOTO: Petra Malá

„Začátečníkům bych určitě doporučovala trénovat pod odborným vedením. Často se setkávám s tím, že lidé začnou sami a některé cviky psa naučí špatně nebo napůl a pak je velký problém s opravováním,“ radí Alena Balcarová.

„Zkušenějšímu psovodovi už většinou stačí jen jednou za čas konzultace, pak si již trénuje sám.“

Některé prvky jsou povinné, další si může psovod vymyslet sám. Z povinných prvků je to třeba couvání, obcházení, chůze stranou, slalom nebo pivot, kdy se pes otáčí kolem osy předních nebo zadních nohou. V každém případě je nejdůležitější, aby byl pes ovladatelný bez vodítka, protože všechny akce v dogdancingu probíhají se psem na volno.

Nejčastější chyby

Na co si dát při tréninku pozor a jaké chyby dělají začátečníci nejčastěji? Nicole Wieznerová má jasno.

„Chvátají na psa, nenechají mu dost času, aby jednotlivé cviky vstřebal. Trénování určitých prvků, kdy se opakuje stále to samé dokola, a psa to prostě už přestane bavit,“ upozorňuje mladá psovodka.

„Další častou chybou je odměna ve špatnou chvíli, kdy se ukotví nechtěná akce, a také malá pochvala za dobře odvedený cvik.“

K hodnocenými aspektům patří především souhra psovoda s jeho psem.

K hodnoceným aspektům patří především souhra psovoda s jeho psem.

FOTO: Martina Irglová

Přetrénování, kdy pes jde místo motivace do útlumu, je častou chybou ve všech typech výcviku. Majitelé psů často nerozumí signálům, které jim pes vysílá, že už je přetížen. Právě proto je hlavně pro začátečníka důležitý při tréningu dohled trenéra.

V každém případě se musí přihlížet nejen ke specifikům plemene, ale i individualitě psa. Takže je jasné, že žádný univerzální recept, jak se psem nejlépe trénovat, neexistuje.

Závody, tituly a ocenění

Závody a zkoušky, které mají stále ještě pouze anglické názvy, probíhají v několika disciplínách. Jsou to Musical Dressage, Heelwork to Music, Freestyle a Dances with Dogs.

Liší se hlavně tím, zda pes tančí u nohy psovoda, nebo zda se pohybuje volně, krokem nebo klusem.

U dogdancingu se hodnotí mj. i kostým.

U dogdancingu se hodnotí mj. i kostým.

FOTO: Martina Irglová

Každá disciplína zvaná divize, se ještě dělí na tři úrovně podle obtížnosti. Při závodech jsou pak účastníci rozděleni na začátečníky a pokročilé. I v tanci se psem lze získávat tituly a ocenění.

„Zkoušek je v dogdancingu celkem 12, titulů 8. Zkoušky se skládají ve všech divizích, a to ve třech stupních. Zkoušky se musí skládat od nejnižší úrovně,“ vysvětluje Alena Balcarová.

„Nejvyšším titulem jsou MoD, což znamená Master of Dogdancing, CoD je Champion of Dogdancing.“ Kalendář všech dogdancingových akcí lze najít na webových stránkách Dogdancing Club Czech Republic.

Co se na závodech a zkouškách posuzuje? Kritéria hodnocení mají podobnou strukturu jako třeba při krasobruslení nebo společenském tanci. Je třeba rozlišit zkoušky a závody.

U zkoušek jsou předem dané povinné cviky, u kterých se hodnotí například přesnost provedení nebo jejich sladění s hudbou. U vyšších zkoušek pak i co nejmenší ovlivňování psa pohyby těla psovoda. Pes sice hudbu vnímá, ale tím, kdo určuje rytmus cviků, je vždy psovod.

Kromě obzvláště velkých plemen se k tanci hodí většina psů. Nejčastěji je ale při této disciplíně vidět border kolie.

Kromě obzvláště velkých plemen se k tanci hodí většina psů. Nejčastěji lze ale při této disciplíně vidět border kolie.

FOTO: Martina Irglová

U závodů je hodnocení složitější. „V Heelwork to Music se posuzuje množství a náročnost provedených pozic, zda v nich pes jde jen dopředu, nebo je schopný například couvat nebo jít do boku,“ vysvětluje Alena Balcarová.

„Ve Freestylu jde naopak o množství a náročnost freestylových prvků - prvky prováděné dále od psovoda nebo například zády k němu se samozřejmě hodnotí lépe. U obou divizí se hodnotí i kostým, vhodnost sestavy pro publikum a hlavně přesnost a rychlost provedených cviků, spolupráce psa a člověka, rozsah a stupeň obtížnosti cviků, interpretace hudby, načasování a další prvky.“

Tanec se psem je prostě nejen o poslušnosti, vycvičení psa a jeho spolupráci s psovodem, ale také o ladnosti a efektním provedení. Není nutné hned skládat zkoušky nebo se účastnit za každou cenu závodů.

Dogdancing je příjemnou a nenáročnou aktivitou, při které se upevňuje vztah mezi psem a jeho majitelem. A především je určen i pro psy, se kterými by jiné druhy výcviku nebo sportu byly vzhledem k jejich velikosti problematičtější. Dogdancing tak otevírá dveře do kynologického sportu opravdu nejširší veřejnosti.

Pro nácvik některých prvků je možné využít i běžnou procházku do přírody.

Pro nácvik některých prvků je možné využít i běžnou procházku do přírody.

FOTO: Nicole Wieznerová

Instruktorka: Naplánujte si, čeho chcete dosáhnout
Tereza Zůnová se dogdancingu věnuje od roku 2007 s plemenem coton de Tuléar. Dnes je instruktorkou dogdancingu a vychovává tak nové zájemce o tento kynologický sport. Jednou z jejích základních rad je dokonalé plánování výcviku.
„Chceme-li v jakémkoli oboru dosáhnout úspěchu, musíme dobře vědět, kam směřujeme. Jiné to není ani u výcviku psů. Pokud se chcete v tancování se psem někam posouvat, je důležité postupovat podle určitých pravidel. Každému vyhovuje jiný systém, já proto nabízím několik možností, jak si tréninky naplánovat a mít v nich pořádek,“ říká Tereza.
Její plán má tři stupně: dlouhodobý, střednědobý a krátkodobý. „Do dlouhodobého si sepište veškeré cíle, kterých chcete dosáhnout. Můžou to být složené zkoušky, úspěchy na soutěžích nebo třeba jen předváděčka na dnu dětí. To je plán na několik let,“ říká cvičitelka s tím, že do střednědobého patří to, čeho bychom chtěli dosáhnout v řádu měsíců. Patří sem zkoušky a soutěže, na které už jsou konkrétní termíny, a také složitější cviky, jež zaberou více času.
„Do krátkodobého plánu zařaďte konkrétní prvky, na kterých právě pracujete, případně zkoušky nebo soutěže, které jsou již velmi blízko. Krátkodobý plán by neměl zahrnovat období delší než jeden měsíc,“ vysvětluje instruktorka.
Tréninkový deník - Do tréninkového deníku si pište, co jste se psem který den cvičili, jak vám to šlo a co byste chtěli zlepšit. Můžete si ho vytvořit v počítači, na papíře, nebo si pořídit zvláštní diář, který bude obsahovat jen vaše poznámky o výcviku.
Tréninkové dny - Vyberte si dva až tři dny v týdnu, na které si naplánuje určitou hodinu, kdy budete se psem pravidelně trénovat. Čistá doba takového tréninku by neměla přesáhnout hodinu, ale může to být klidně jen 20 minut. Tento systém vám pomůže trénovat pravidelně.
Trénink v diáři - Pokud nejste schopni se psem pravidelně trénovat, napište si do svého diáře na každý den jeden cvik, který se psem chcete procvičovat. Trénujte klidně venku během procházky.