Ačkoli se může zdát, že běžný člověk nemá šanci rozpoznat skutečného kominíka od falešného, není tomu tak. Existují pravidla a poznávací znaky, podle nichž se zorientovat lze.

Jak je poznat

Předně, poctivý kominík přichází na objednávku, nikoliv sám od sebe. Ideální je nechat si doporučit někoho od sousedů nebo známých, kteří už „svého“ kominíka mají. Dalším možným zdrojem seriózního kontaktu jsou oficiální stránky Společenstva kominíků, dobrovolného sdružení, které vzniklo mimo jiné právě kvůli garanci profesní a etické úrovně v kominickém řemesle. Vloni se ovšem objevily i falešné průkazy Společenstva, proto se vyplatí vždy překontrolovat členství podle seznamu na webových stránkách této organizace.

Nepoctivého kominíka odhalí také styl práce. Pokud je schopen své povinnosti vyřídit „z ulice“ a nechá si zaplatit pouze za vystavené potvrzení, může si být zákazník jist, že má co do činění s podvodníkem.

„Kontrola a čištění spalinové cesty by měly trvat alespoň 20 minut. Technologické postupy jsou jasně specifikované, správný kominík je musí bezpodmínečně znát,“ říká Pavel Dědič, soudní znalec v oboru kominictví.

Spolehnutí se na „práci“ falešného kominíka může mít minimálně dva smutné důsledky: spalinová cesta nemusí fungovat správně. V tom případě je ohrožen nejen majetek postiženého klienta, ale i jeho život a životy jeho blízkých. A samozřejmě, v případě nehody hrozí krácení pojistného, protože potvrzení o kontrole vystavené neoprávněnou osobou není pro pojišťovny věrohodným dokladem.

Mezera v živnostenském zákoně

Případ popsaný v úvodu článku lze označit jako evidentní porušení zákona. Mnoho podobných příběhů o falešných kominících ale bohužel protizákonný charakter nemá. Jejich aktéři totiž využívají díry v živnostenském zákoně a z formálního hlediska podnikají naprosto legálně.

„Živnostenský zákon umožňuje podnikat v oboru kominictví na tzv. Institut odpovědné osoby. Tou je nejčastěji vysloužilý kominík. Díky jeho podpisu pak můžou vykonávat kominické řemeslo až čtyři lidé bez jakékoliv kvalifikace. Odpovědná osoba by na ně měla dohlížet, to se ovšem v praxi samozřejmě neděje,“ tvrdí Dědič.

A tak se po Česku vesele prohánějí desítky „kominíků“, kteří nemají výuční list a komín viděli pouze zespoda. Velmi často tak podnikají pochybné firmy, které sídlí na jednom konci republiky, zatímco své služby nabízejí na opačném.

Nad bídnou legislativou se již delší dobu podivují i hasiči. Zatímco kominíka může podle výše zmíněné metody dělat prakticky každý, ve všech ostatních oblastech kontroly nebo revize bezprostředně související se zajištěním požární bezpečnosti je nutné projít školením a prokázat znalosti.

„Snažili jsme se prosadit na ministerstvu a v parlamentu, aby se v zákoně objevila povinnost projít školením a kontrolou, ale nepodařilo se. Prý by to bylo omezování podnikání,“ komentuje situaci Emil Morávek, prezident Společenstva kominíků České republiky.

„Podle mě je ale kominictví přesně oborem, který takové omezení vyžaduje. Kominíci mnohdy zachraňují naše majetky, zdraví i životy. Je v zájmu naší bezpečnosti, aby tito řemeslníci splňovali určitá kritéria. Otevřít tento trh práce pro všechny považuji za hodně nezodpovědný hazard,“ uzavírá Dědič.