Byt, který našla nedaleko svého původního bydlení, byl v zoufalém stavu. Vystřídalo se v něm několik nájemníků, nějaký čas se dokonce pronajímal. Přesto si ji okamžitě získal. Neomezoval ji pravidly služebního bytu, a jeho rozměry napovídaly, že si konečně bude moci splnit svůj dávný sen: Vytvořit si zcela podle svých představ útulný byteček, právě tak velký, aby se dala bez problémů zvládnout jeho údržba i náklady.

Vzhůru do přestavby

Rok poté, co se dnešní majitelka nastěhovala, byly byty nabídnuty k privatizaci. Od první chvíle měla celkem jasno, jak bude její byt v budoucnu vypadat. Teď ta chvíle přišla. Použila stavební spoření, a pustila se do díla.

Dvougarsoniéru přebírala v původní, nezměněné typické panelákové podobě: tapety na stěnách, podlahy z PVC, umakartové jádro, standardizovaný kuchyňský kout, sprchový kout, WC zvlášť.

V předsíni, která se honosila rozměry 1,5 x 4 m, byly rovnou patery dveře: do ložnice, obýváku, WC, koupelny, vstup do bytu, a k tomu ještě troje dveře vestavěné skříně.

Nejdříve tedy došlo k bourání a změně dispozic. Zmizelo umakartové jádro, posunula se příčka z panelu. Ložnice se zmenšila o 50 cm, aby se mohla zvětšit koupelna, která získala čtyřiceti cm na šířku a dalšími 30 cm na délku příjemný lidský rozměr. Vešla se do ní rohová vana 150x100cm a WC. Dolů musely tapety, stěny dostaly omítku, a barevnou malbu. Kompletně se předělaly také elektrické rozvody...

Pak se majitelka vypořádala jednou provždy s PVC. Na podlahy přišel laminát v provedení přírodní dub půl napůl s přírodní béžovou italskou dlažbou. Zcela přirozeně na sebe navazují a vyznačují funkce bytu: tam, kde končí dlažba, začíná relaxace a odpočinek.

V bytě se vystřídali najatí zedníci, instalatéři a elektrikáři, a majitelka rozhodně nezahálela, zejména přípravné a bourací práce zvládala především svépomocí. Celá tato přestavba trvala čtrnáct dní.

Úpravy interiéru

Zvětšením koupelny, která teď působí prostorně, mohla paní Libuše zvolit úplně nové vybavení. Zvolila české výrobky, bílá barva jí umožňuje používat podle nálady různé barevné doplňky.

Obývací prostor, kuchyně a předsíň jsou laděné dožluta ve dvou odstínech. Ložnice, jak sama říká majitelka, je teď sice malá, ale útulná a splňuje všechny požadavky, které na ní má. Jsou zde prostorné vestavěné skříně, jejichž bílé dveře splývají se stěnou a působí proto zcela subtilně, pohodlná postel, za pár týdnů ji ještě doplní noční stolečky. Jediné, co v této místnosti paní bytu neuspokojuje, je zeleno-bílé ladění, které nevyšlo přesně tak, jak chtěla, a tak plánuje časem změnu.

Byt je v jejích představách vlastně stále nedokončený. Rozhodla se totiž vyřešit vše z gruntu a veškerý původní nábytek v rámci přestavby zmizel. Pro nové vybavení nábytkem přizvala ke spolupráci architektku Evu Strejčkovou. „Byla to hezká spolupráce, pochopila, co chci, a ukočírovala mé představy do konečné podoby,“ říká k tomu paní Libuše s úsměvem. Veškerý dřevěný nábytek je dělaný na míru podle návrhů architektky.

Zaujalo nás:
Skříňová sestava v předsíni a ložnici ve stejném stylu. Bílý laminát a dřevo nepůsobí vůbec mohutně, přitom tyto skříně řeší téměř úplně potřebné úložné prostory.
Umístěním závěsného WC vznikla v této místnůstce jakási nika: majitelka ji nechala prosklít, a získala tak elegantní místo na uložení úklidových prostředků a sanity
Nízká skříňka pod TV nabízí rozčleněný prostor, kam se dá skrýt celá „vedlejší pracovní činnost“ majitelky: tiskárna, papíry, počítač.

 A jak to bude dál?

„Před půl rokem nám v domě vyměňovali okna, ta původní paneláková byla třiadvacet let stará a špatně udržovaná. S bílými plastovými jsem spokojená,“ říká paní Libuše a hned pokračuje: “Stále ještě na bytě pracuji, těším se na noční stolečky, také do předsíně přijde ještě do konce roku nový policový botník, a pokud jde o židle, jsem ve fázi hledání.“

Na příští rok plánuje koupi nějaké sedací soupravy, ze všeho nejvíc by si přála koženou, je si ale vědoma toho, že musí velmi opatrně volit barvu a velikost. A potom musí vyřešit obrazy, které jsou zatím schované ve skříni a čekají na svoje místo na stěně, a pak...Byt jinak převážně naplnil původní Libušiny představy. Je malý, a přitom působí prostorně.

Je to i její zásluha, protože zvolila otevřenou dispozici, v níž není mnoho nábytku, podlahy i nábytek navíc celý prostor harmonicky propojují a sjednocují, takže ani moc nevnímáte dveře, které oddělují ložnici. Pocitově jste stále v jednom dobře vyladěném prostoru. Zařízení bytu je účelné, skříňová sestava v předsíni, identická s tou v ložnici, téměř beze zbytku řeší úložné prostory.

Podle ideálních představ majitelky přibude ke světlému dubu, dlažbě a sklu ještě kůže, a protože je všechno (zřejmě i kůže bude) v základních přírodních barvách, bude mít možnost pohrávat si s barvami v podobě drobných doplňků.

Byt je zkrátka v té krásné fázi dlouhodobého dotváření a dotahování, které člověka baví na bydlení snad nejvíc.

Už dnes ale majitelka ochotně konstatuje, že se jí bydlí velice dobře, malý a uspořádaný byt se snadno udržuje. Je vzdušný a světlý, od dopoledních hodin až do pozdního odpoledne po něm cestuje sluníčko, za okny je vidět zeleň. Také to, čemu se celkem nehezky říká občanská vybavenost, je po ruce, na metro dojde pohodlně za pět minut, a koupaliště i les jsou v dosahu. Jak tak paní Libuši poslouchám, mám upřímný pocit, že ona má panelákové sídliště docela ráda, a po jeho opuštění netoužila a netouží.

Vladimíra Storchová, časopis PANEL PLUS