Základními stavebními prvky jsou pytle s pískem, hlínou či cementem, které se spojují dohromady ostnatým drátem. Oblouky a kopule jsou samonosné, zdi mají bílou barvu, natírají se totiž směsí mléka a lněného oleje. Architekta inspirovaly cesty po vesnicích v jeho rodném Iránu, kde pozoroval, jakým způsobem si vytvářejí obydlí tamní vesničané.

Khaliliho stavby v porovnání s klasickými jsou velmi odolné proti zemětřesení a zvládnou je postavit dva lidé. Na první pohled zaujmou svými oblými tvary, po celém obvodu stěny jsou otvory, které směrují světlo do středu místnosti. Těmito otvory dům zároveň dýchá.

Díky tomu, že stěny jsou silné 30 centimetrů, udrží se v nich přes den teplota až o deset stupňů Celsia nižší než je teplota v okolí. V noci pak stěny díky nahromaděnému teplu dům naopak ohřívají. Jednoduchá metoda písečných domů by se dala využít zejména v oblastech postižených válkou či přírodními katastrofami.

Originální architekt Nader Khalili, kterého mimo jiné inspiruje perská poezie. Tu také ve svém volném čase překládá. Foto: Profimedia

Galerii jeho staveb, které vypadají jako z pohádky, lze zhlédnout v The California Institute of Earth and Architecture. Khalilli žije v současnosti na severu Kalifornie v městě Hesperia v Mohavské poušti.

Spolupracuje s Národní agenturou pro letectví a vesmír (NASA), tamní odborníci počítají s využitím jeho staveb pro vesmírné mise. Nader Khalili při jejich koncipování vycházel z duchovního odkazu perské poezie, voda hlína a vzduch jsou podle ní základní elementy života.

S poezií je originální architekt ostatně pevně a navždy spjat, přeložil do angličtiny již několik knih poezie perského učence Džalalludína Balkh Rúmího (např. Rumi:Dancing the Flame nebo Rumi: Fountain of Fire) a po slavném mystikovi rovněž pojmenoval jeden prototyp svého domu.