Článek
Kdo si vybaví film Kuře melancholik s Karlem Rodenem v hlavní roli, za který náš hostitel dostal v roce 1999 Českého lva za nejlepší kameru, asi nebude překvapen, že byt člena Asociace českých kameramanů je dotažený v každém detailu.
Kameraman Martin Čech
Hledač podkroví a nehybné komíny
„Nový byt jsem hledal sám a nespoléhal se jen na nabídku realitních kanceláří. Obešel jsem si proto několik činžovních domů, kde se rekonstruovaly půdní prostory, a doufal, že narazím na něco zajímavého. Tenhle byt mě zaujal na první pohled. Výhodou navíc bylo, že jsem si celou dispozici bytu mohl navrhnout podle svých představ. Jediný daný prvek, se kterým nešlo hnout, byly komíny.“
Krb je plně funkční, majitel bytu v něm topí téměř celou zimu.
Protože má Martin Čech rád kvalitu a preciznost, všechen nábytek si nechal vyrobit na míru od truhláře. Celý design bytu je dotažený do detailů, a to takových, že si jich host možná ani napoprvé nevšimne. Například kresba dřeva na dvířkách kuchyňské linky na sebe navazuje - jsou vyrobena z jednoho kusu dýhy!
Knihovna je také originální: 5mm ocelové pláty jsou polepené dřevěnou dýhou z amerického ořechu. „Výsledek se mi nakonec tak zalíbil, že jsem polici knihami úplně nezarovnal, i když má nosnost sto kilo.“
„Pokud jsou v bytě nějaké nedostatky, tak si za ně můžu sám,“ říká s úsměvem a dodává: „Oslovil jsem postupně tři architekty, ale výsledná podoba je podle mě. Vím o drobných architektonických prohřešcích, jako že koupelna a toaleta jsou daleko od ložnice, ale za stávajících technických řešení to bohužel jinak nešlo.“
Práce pod střešními okny
„Hlavním výrazovým prostředkem kameramana je práce se světlem, i proto jsem při zařizování bytu kladl důraz na jeho všudypřítomnost. Mám tu nejen spoustu svítidel, která jsou opatřena stmívači, ale hlavně čtyři střešní okna Velux, která sem přivádějí dostatek přirozeného denního světla. Baví mě i systém venkovních rolet, umožňující regulovat jeho množství. Zatemnění se navíc nastavuje dálkovým ovládáním a systém lze nařídit i tak, že se okna zavírají a otevírají podle naprogramování.“
Celý byt byl navržený v podstatě jako tzv. open space (otevřený prostor). V případě potřeby soukromí se dají jednotlivé prostory uzavřít několika celoskleněnými dveřmi. Oddělí se tak šatna, ložnice či chodba od obývacího prostoru, kterému dominuje sedací souprava s velkou televizí.
Největší pohoda je u krbu
Osmdesátimetrový dvoupokojový byt má více zón. Uprostřed oddychové části se nachází krb - vůbec nejoblíbenější místo Martina Čecha. „Mít v bytě krb bylo jednou z mých hlavních podmínek, ze které jsem nechtěl ustoupit. Vytváří nejen příjemnou atmosféru, ale je i plně funkční. V zimě jej často používám k vytápění bytu.“
Posezení u krbu je ve středu půdního bytu.
Ložnice je situována západním směrem, světlo do místnosti proniká skrze velké francouzské okno s výhledem na město. V prostorné ložnici je dostatek místa jak pro velkou postel, tak i pro pracovní kout, který stojí na vyvýšeném pódiu. Od relaxační části je oddělen nízkou policovou stěnou. Měkké denní světlo, přírodní odstín nábytku a pastelový tón výmalby - to vše společně vytváří harmonicky příjemné místo k odpočinku i k práci.
Nábytkem na míru je zařízena i ložnice. Odstíny zelené podtrhují uklidňující atmosféru.
„Měl jsem velké štěstí na řemeslníky, takže nakonec mám v bytě všechno přesně podle svých představ. Dokonce i komín a knihovnu se starými neomítnutými pálenými cihlami, které dodají bytu netradiční charakter.“
Dvakrát měř – a to i laserem!
Tragikomická historka se váže k instalaci osmdesát kilo vážících skleněných dveří. „Technik laserovým paprskem přeměřil místo jejich budoucího usazení a dal mi k podpisu papír, že souhlasím s rozměry. To jsem pro jistotu odmítl a pak si mohl jen gratulovat. Když je složitě dopravili do bytu, zjistili, že na vyměřené místo nepasují. Po několika urgencích jsem se ale nových dveří dočkal. Ani na laser není úplné spolehnutí…“
Mladý talent u rýsovacího prkna
Pracovně bývá Martin Čech často na cestách po světě. „V bytě se cítím opravdu dobře, při jeho zařizování jsem věnoval velkou pozornost detailům. A tak, když jsem v Čechách, rád zůstávám doma. Po exotické dovolené na druhém konci světa netoužím, cestování si v rámci práce užiju opravdu dost,“ říká scestovalý kameraman, když nám představuje některé z dovezených suvenýrů.
V zadní části chodby jsou za matnými skleněnými dveřmi vestavěné skříně a vstup do ložnice.
„Od mládí jsem se zajímal o architekturu a původně jsem dokonce uvažoval o jejím studiu. Když mi bylo patnáct, koupil táta starou chalupu a mně rýsovací prkno, ať si vyzkouším udělat projekt na přestavbu. Za tři dny jsem opravdu při zachování půdorysu namaloval novou chalupu s terasou, krbem, ochozem a francouzskými okny… Když na chalupu přijedu dnes, tak si říkám, co bych udělal jinak, a vlastně mě nic lepšího nenapadá,“ uzavírá naše vyprávění charismatický Martin Čech.
