Článek
Oba domovy jsou od sebe vzdálené hodinu a půl autem. „Na chalupě mohu také pracovat a dnes už i tam máme internet. Když mám do dětské knihy namalovat šneka, tak si ho tam najdu na louce,“ pochvaluje si paní Eva.
Na plzeňském sídlišti Doubravka, kam se s rodiči před lety přestěhovala, má ze svého bytu na očích základku i gymnázium, kam docházela.
Po dvaceti letech obývání bytu se svou rodinou (synové jsou už na odletu z hnízda) si sympatická patriotka vytvořila citové pouto i k nedalekému Dětskému centru – zařízení pro děti vyžadující okamžitou péči.
„Docházím tam poměrně často a vidím, jak potřebná instituce to stále je. Dětem se tam věnují na maximum a za patnáct let jsem tam nepotkala nikoho z odborného personálu, kdo by ty děti nemiloval. Myslím, že na té cestě, než se dítě dostane do nové rodiny, je to řešení na úrovni. A jsem ráda, že můžeme tamní prostředí rozveselit i obrázky na stěnách a výrobou originálního nábytku.“
Šumavské stromy v Plzni
„Doma se na své obrázky dívat nemusím, mám jen jeden malý v kuchyni, a byt zdobí hlavně velkoformátové fotografie od mého manžela. Je velmi šikovný a tvůrčí, také rád pracuje se dřevem, na které si všichni potrpíme. Takže jídelní stůl máme z masivu a většinu skříní také. Z našich šumavských stromů. Smrků a teď hlavně i buků.
Panelák máme rádi, i když pocházím z chalupy. A než jsme pochopili, že je vlastně v pořádku přejíždět z místa na místo, byli jsme docela nerozhodní. Nemluvě o tom, že rádi cestujeme na další i vzdálená místa,“ připouští absolventka plzeňské pedagogické fakulty (obor čeština – výtvarka). Asi ne náhodou tedy její první knižní ilustrace byly k pohádce Jaroslavy Pechové O vykutáleném Melichárkovi. A jejich spolupráce trvá dodnes.
Jako pětiletá si obkreslovala Míšu Kuličku a na otázku, čím by chtěla být, odpovídala: „Ilustrátorkou dětských knih.“ Stalo se.
Sluneční paprsky potěší
Krajní byt v paneláku má své kouzlo i tím, že má okna (za nimiž jsou koruny stromů) do tří stran. Sluneční paprsky tak dopadají nejen na pracovní stůl malířky. Jsou vlastně všude.
„Světlo máme rádi a máme ho dokonce i v předělané koupelně. Zrušili jsme jedny dveře, a do stěny oddělující koupelnu od jídelního koutu jsme pod strop umístili průsvitnou desku. Opticky jsme chtěli byt zvětšit i vybouráním části stěny mezi kuchyní a obývákem, ale to nám nepovolili. Takže jsem si nechala dát zrcadlo před sporák, a když se při vaření otočím, vidím i do chodby,“ pochvaluje si s úsměvem dispozici bytu paní Eva.
„Tuto jsme si také dělali sami,“ konstatuje Plzeňačka při pohledu na lustr v prostorné ložnici, která je zároveň i ateliérem se stoly u okna.
„Na kraji linky máme malý pultík, u kterého často a rády postávají i návštěvy. Od kamarádky – odbornice na feng-šuej – jsme si nechali potvrdit, že i v nově vzniklém zákoutí pro jídelní stůl je silné místo s pozitivní energií (stejně jako v dětském pokoji).
Ke dvěma židlím se nám tam téměř na centimetry hodila i pohodlná lavice. Na míru je dělaná i kuchyňská linka a na výrobce jsem si vymyslela, aby na konci linky udělal rádius, protože pravý úhel bych nesnesla.“
Kuchyňská linka je vyrobena na míru a každé zákoutí je tu využito až po jídelní kout, který se zvětšil zrušením druhých dveří do koupelny.
Stěnu v obýváku oživuje artefakt ve tvaru listů z dřevovláknité desky. Žije svým životem, protože se na něj různě vpisují vzkazy, mění barvy a zrovna je na něm zavěšen zarámovaný obrázek.
„Jinak tu máme vlastně vše vybílené, protože mně stačí, že jsem obklopená barvami při svém malování.“
Kořeny a pouta
Kombinace vztahu k výtvarnu i designu Evu Sýkorovou dovedla k další profesi, kdy pracuje v malé, ale nadšené a úspěšné firmě Lokki. Navrhují a zajišťují výrobu nábytku a různých doplňků – od nástěnek po hrací prvky – do nemocnic, školek nebo dětských koutků a podobně.
Dvojitý pracovní stůl je také originální sestavou.
„O Velikonocích jsem měla takovou chřipku, že jsem si v duchu opakovala, jaké je štěstí, že dělám to, co mě baví. To ale neznamená, že by mě to také nevyčerpávalo, a i když jsem aktivní člověk, zažívám občas i pocity vyhoření. Zbavit se jich mi pomáhá i cestování a změna prostředí,“ konstatuje Eva Sýkorová s tím, že o to víc má ráda místa, kde vyrůstala a žije.
Potřebu patrných kořenů si uvědomuje i při své tvorbě pro děti, a tak pro Dětské centrum Plzeň připravila díky sponzorům knihu se svými obrázky i doprovodnými texty – jako album na vylepování fotografií – Mých prvních 5 let.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
„Odnese si ji do nové rodiny každé dítě a má tam stránku věnovanou i svým tetám, které se o něj staraly, když bylo miminem, a nemusí si je ani pamatovat. Ale vím, že mnozí se později právě za svými tetami vracejí na návštěvy.“