„Kastelán na státním hradě je spíš o manažerství než o znalosti historie a hodila se mi i matematika ze strojárny,“ konstatuje inženýr ekonomie Jaromír Kubů, jehož žena je historička a seznámili se spolu, když dělali oba průvodce.

Kastelánův byt s okny na první nádvoří i do údolí s vesnicí jsme navštívili, když už Kubů pomalu začínali přemýšlet o balení. V třípokojovém bytě a hradním prostředí vychovali i dceru, které je přes třicet.

Přes nádvoří je z okna kuchyně vidět druhou vstupní bránu a za ní Velkou věž s kaplí svatého Kříže.

Přes nádvoří je z okna kuchyně vidět druhou vstupní bránu a za ní Velkou věž s kaplí svatého Kříže.

FOTO: Zdeněk Smíšek, Právo

Víno na prázdném nádvoří

„Dnes můžeme autem parkovat až u hradu, ale manželka jezdila s kočárkem na nákupy do tehdy jediného obchodu, a když se vrátila, tak kolem ní u hradní brány přeběhla rodinka divočáků,“ usmívá se při vzpomínkách pan kastelán.

Jaromír Kubů

Jaromír Kubů

FOTO: Zdeněk Smíšek, Právo

„Kdyby nějaký historik spočítal, kolik nocí tu spal Karel IV., asi by z toho vyšlo, že méně než já. Ačkoliv jemu hrad patřil, na rozdíl ode mne. Jinak bychom tu klidně bydleli dál.

Romantika bydlení na Karlštejně postupně přece jenom zevšední, ale vždycky budu rád vzpomínat i na to, když se hrad v podvečer uzavře a my si tu sedneme u stolku na prázdném nádvoří s dvojkou dobrého vína. Dívat se přitom na architekturu hradu je ta největší odměna. A to nezevšední a bude mi chybět. Jakmile hrad opustí poslední návštěvník, žijeme tu jako na kraji vesnice s osmi sty obyvateli. Nebo jako v panelákovém, menším bytě,“ dodává.

Kastelánův byt lemuje z obou stran řada malých oken.

Kastelánův byt lemuje z obou stran řada malých oken.

FOTO: Zdeněk Smíšek, Právo

Než se stal Jaromír Kubů kastelánem na Karlštejně, dělal tu deset let průvodce, takže je tu jako doma už čtyřicet let!

„Netušil jsem, jak to uteče. Za celou dobu jsem tady nepoznal, co je nuda, a když to máte takto, tak vše strašlivě uteče.“

Široké hradní zdi nad údolím vytvářejí klenby kolem oken.

Široké hradní zdi nad údolím vytvářejí klenby kolem oken.

FOTO: Zdeněk Smíšek, Právo

Výhledy jako pro císaře

Byt si tu zařizovali jako kdekoliv jinde - v kombinaci nábytku pořízeného po svatbě s ještě starším, tedy starožitným. Třeba almara v kuchyni je po babičce. Interiér navíc nabízí nejen klenuté stropy (i ve vykachlíkované koupelně), ale hlavně skvostné výhledy, byť malými okny, do tří stran.

Dcera našeho hostitele má postel v modře vymalované komnatě hned pod oknem, z kterého je vidět na hradby s vlajkami Evropské unie a naší republiky. Z kuchyně i místnosti - kam, jak známo, i císař chodíval sám - je výhled na nádvoří se vstupní branou - Mariánskou věží. Jako pohlednice!

FOTO: Zdeněk Smíšek, Právo

Bílou kuchyňskou linku doplňují starožitné solitéry.

Bílou kuchyňskou linku doplňují starožitné solitéry.

FOTO: Zdeněk Smíšek, Právo

Z oken v obývacím pokoji máte zase vesnici pod hradem jako na přistávací dráze.

„Přestěhovali jsme se sem s manželkou z kastelánského bytu na zámku Březnice. A dodnes si také pamatuji, že když jsme tady po nastěhování nábytek ustavovali, tak se nás druhý den zeptala uklízečka, která bydlela dole pod hradem, jak se nám to podařilo sestavit. Také je tady v podhradí slyšet, co se děje na hradě! Údolí je jedna obrovská rezonanční kapsa. Traduje se, že jeden z mých předchůdců volal z oken na souseda, aby mu koupil chléb a mléko.“

V obývacím pokoji má svá čestná místa zajištěna erdel teriér Arnošt.

V obývacím pokoji má svá čestná místa zajištěn erdel teriér Arnošt.

FOTO: Zdeněk Smíšek, Právo

FOTO: Zdeněk Smíšek, Právo

Bohatství v hradech

„Jsme obrovsky bohatá země na památky. A trochu mě mrzí, že my Češi si to málo uvědomujeme - možná proto, že jsme na to zvyklí a normálně v takovém prostředí žijeme. Ale uznává to Evropa, jejíž byl Karel IV. jeden z prvních sjednotitelů. I proto tu máme vztyčenu vlajku Evropské unie.“

Vlajkosláva vedle Studniční věže je přímo pod okny komnaty, kde spává kastelánova dcera, která zde vyrůstala.

Vlajkosláva vedle Studniční věže je přímo pod okny komnaty, kde spává kastelánova dcera, která zde vyrůstala.

FOTO: Zdeněk Smíšek, Právo

Hrad nyní dostává osmdesát pět miliónů z Unie a deset od našeho státu. Za ně se tu spousta věcí zlepší. Včetně nového informačního centra, zavede se elektronický prodej vstupenek. Stavební práce se budou týkat nových WC a hlavní stavební práce budou probíhat ve sklepeních.

„Já tu mám za sebou opravy statiky a dřevěných stropů a podlah jednotlivých budov. Bylo to za provozu a opravdu náročné, takže se v pětašedesáti na důchod těším a jsem rád, že hrad dostává další peníze,“ dodává ještě pan kastelán v kanceláři s křížovou klenbou v bývalém purkrabství.

Kancelář kastelána v budově purkrabství s křížovou klenbou ze šestnáctého století, kde přebýval purkrabí a před pár lety se tu pořádaly svatební obřady.

Kancelář kastelána v budově purkrabství s křížovou klenbou ze šestnáctého století, kde přebýval purkrabí a před pár lety se tu pořádaly svatební obřady.

FOTO: Zdeněk Smíšek, Právo

Kastelán ze Lhoty

„Purkrabí bývala vysoká státní funkce. My jsme zaměstnanci státního podniku Národní památkový ústav. Zřízen je pro správu sto dvou hradů a zámků v této zemi.“

Teď Jaromíra Kubů čeká starost o rodný dům, kam zatím většinou jezdil hlavně sekat trávu na velkém pozemku.

„Včas jsem si neuvědomil, že budu mít na starost dva baráky - jeden svůj a jeden státu. Naštěstí nás nyní doma čeká celkem udržované stavení i s novou koupelnou. Už se těším. I když tam pořád ještě říkávám: Jedu domů a myslím tím Karlštejn. Tady říkávám - jedu na Lhotu. A jedu domů. Tak se to snad srovná. Takto to mám.

„Kdyby nějaký historik spočítal, kolik nocí tu spal Karel IV., asi by z toho vyšlo, že méně než já. Ačkoliv jemu hrad patřil, na rozdíl ode mne.“

Hezké dětství tady měla i naše Míša, o které svého času malíř Kristian Kodet řekl: Míšo, já už to pochopil - tvoji rodiče tě potrestali tím, že jsi musela žít celý život na hradě. Později ona prohlásila, že nebude studovat to, co studovali její rodiče, a vydala se svojí cestou. Ale vrací se sem z Prahy také ráda. A to jsme jí jako malé zakazovali, aby si při svých hrách na nádvoří brala od japonských turistů žvýkačky,“ směje se pan kastelán s tím, že to opravdu uteklo.