Dcera Zdeňka Milera tu pokračuje v malířském odkazu a ke generacemi milovaným příběhům o Krtečkovi přidala ještě paní Krtečkovou. Jsme prostě na pohádkovém místě a vypovídá o tom i bývalá prvorepubliková chata kousek od řeky Sázavy. Trochu připomíná domeček pro skřítky.

Bývalé chatě ani zvenku nechybí jistá pohádkovost.

Bývalé chatě ani zvenku nechybí jistá pohádkovost.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Duch místa na původním půdorysu

„Když jsem se zařizovala, chtěla jsem po truhláři Milošovi, aby to tu trochu vypadalo jako u Gepetta z filmu Pinocchio. Miluji totiž staré filmy od Walta Disneyho. Ukázala jsem mu pro inspiraci i ilustrace z této filmové pohádky," usmívá se paní Kateřina. A netřeba dodávat, že se dílo podařilo.

Truhlář na přání majitelky vyšperkoval zdobnými detaily knihovnu i všechen další nábytek.

Ilustrátorka Kateřina Miler FOTO: Jan Handrejch, Právo

Přízemí je jeden obytný prostor s kuchyní, od obývací části částečně oddělené velkými kachlovými kamny, která díky speciální výplni a rozvodům tepla vyhřejí celé stavení.

Romantická i praktická je zde také kuchyňská část s výhledem na sýkorky.

Romantická i praktická je zde také kuchyňská část s výhledem na sýkorky.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Prostor je tu věnován variantám posezení – u jídelního stolu, v ušáku a hlavně ve výklenku s pohovkami po třech stranách s konferenčním stolkem uprostřed.

I početné návštěvy se tady přijímají poměrně často. Salonek odkazuje i na původního majitele – profesora PhDr. Emanuela Rádla, který měl ve své době velice bohatý společenský život.

Sedací nábytek přímo vyzývá k přátelským disputacím.

Sedací nábytek přímo vyzývá k přátelským disputacím.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

K ozdobným detailům tu patří nejen soška Madony (dovezená z rakouských Alp) v originálním dřevěném oltáříku, ale i figurky zvířátek a rozličných postaviček.

Na parapetu kuchyňského okna jsou hlavně sýkorky různých velikostí, na protějším okně u jídelního stolu převládají srnečci, houby a další krásy z lesa.

„Ráda se obklopuji věcmi, které se mi líbí. Přes sošky sýkorek koukám z okna na krmítko s těmi živými.“

Příroda především

„Bydlení tady objevili rodiče na inzerát, když měli potíže s bytem v Praze. Maminka byla tehdy se mnou těhotná. Začátky tu měla docela krušné, byla tenkrát tuhá zima a předtím povodeň. Já jsem tady prožila svůj první rok života. V nádherném dětství jsme byli pořád u řeky nebo jsme běhali s kamarády po lese. Dnes tu máme pohodlné bydlení (plynové topení je jenom záložní), ale zase už tady není až takový klid, jako býval. Když si chceme užít opravdovou přírodu, hlavně v zimě, tak s manželem rádi jezdíme i na chalupu v Krkonoších, na kterou šlo dřív dojít jenom pěšky, a i teď se k ní v zimě dostaneme jen se sněžnicemi!“

V nových kamnech, dílo kamnáře z Hrusic, se topí dřevem. V podkroví je na komíně teplovzdušný akumulační panel a teplý vzduch prochází osmi metry komínové cesty z topeniště. V akumulačních kamnech je osm metráků šamotu.

V nových kamnech (dílo kamnáře z Hrusic) se topí dřevem. V podkroví je na komíně teplovzdušný akumulační panel a teplý vzduch prochází osmi metry komínové cesty z topeniště. V akumulačních kamnech je osm metráků šamotu.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Kateřina Miler (koncovku -ová nepoužívá, protože léta žila po emigraci ve Španělsku a Švýcarsku) tu celoročně žije právě až po návratu z ciziny.

„Bydlela jsem tu asi patnáct let sama a pak jsme se poznali s manželem, tak jsme to tu na malém prostoru museli uzpůsobit jinak, aby to tu nebylo jen o ženské energii. V současné podobě je interiér asi osm let. Manžel Pavel, bývalý filmový kaskadér, to tu má také velmi rád, příroda je mu blízká a je nám tu spolu dobře.“

Středobodem přízemí je pohodlný ušák s lampou.

Středobodem přízemí je pohodlný ušák s lampou.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Záměrná útulnost

I přístup k tvorbě dcera Kateřina od Zdeňka Milera odpozorovala. „Všimla jsem si, jak táta vymýšlel a tvořil příběhy, jako by se někam v myšlenkách vzdálil… Začal pak kreslit na papír obrázky a skicoval, co mu přišlo na mysl. Bylo to napínavé nejen pro mě, ale i pro něho. Mně se zase daří nacházet inspiraci v lese, kam odcházím, jako táta odplouval do svých světů,“ vzpomíná naše hostitelka, která zdědila výtvarný talent i fantazii. A tento domek.

„Když pracuji na knize, řeknu si přibližně, kdy by to mělo být hotové. Jak se blíží datum, zrychluji tempo. To pak třeba vstávám v šest ráno a maluji celý den jako při poslední knize Krtek a zahrádka," směje se paní Kateřina.

Při tvorbě ilustrací k vlastním textům má paní Kateřina ráda denní světlo. Velkými okny ho vstupuje do podkrovní místnosti vrchovatě.

Při tvorbě ilustrací k vlastním textům má paní Kateřina ráda denní světlo. Velkými okny ho vstupuje do podkrovní místnosti vrchovatě.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

Přímo uklidňující atmosféru a útulnost interiéru ve zrenovovaném stavení navozuje citlivé propojování prvorepublikových odkazů s moderními vymoženostmi. „Mám to tak ráda, a pohodu zejména. Bylo to tady vždy nasáklé kouzlem setkávání zajímavých a vzdělaných osobností z první republiky, které já jsem už nezažila, ale vždy jsem ráda o nich poslouchala vyprávění rodičů i sousedů."

Vlastně je tu hodně původního, i když v přízemí byla odstraněna příčka tvořící malý pokojík, kdysi dětský.

„Z nějakého sentimentu jsem nechala dveře do koupelny původní – připomínají mi dětství s poškrábaným zrcadlem," dodává Kateřina Miler.

Klid na tvorbu je pro paní Miler důležitý, a tak starosti (podrobnosti na www.krtekzije.cz) nechává za dveřmi.

Klid na tvorbu je pro paní Miler důležitý, a tak starosti nechává za dveřmi.

FOTO: Jan Handrejch, Právo

FOTO: Jan Handrejch, Právo

„Dříve mě těšilo jezdit odevzdávat jednou týdně do Prahy práci, ale už nekreslím na týdenní termín. Mohu tak být v přírodě bez cesty do města déle. To ale neznamená, že bychom do města vůbec nejezdili! Příroda mě těší i v příbězích o Krtečkovi, do kterých otec někdy problémy civilizace vpravoval. Já se zatím držím spíše toho lesa i v knížkách."